Brita bydlí ve východním Bejrútu v bytě, který patří známému jejího známého. Hotely jsou většinou zničené, vykradené nebo obsazené squatery a tenhle byt je už přes rok prázdný, takže teď sedí tady venku, na zadním balkóně. Je pozdě a už se navečeřela, vykoupala a přečetla si v časopise článek o Bejrútu, protože o čem jiném se dá v tomhle městě číst nebo přemýšlet nebo mluvit. Vlastně se jí nijak zvlášť nechce spát. Nehledě na to, že by stejně neusnula. Celou noc se co chvíli ozývají dávky ze samopalů a přímo od východu se nese temné dunění jako vyzvánění v horách. K tomu ojedinělý výstřel tu a tam, jak někdo ztratil nervy nebo se drobně nepohodl s překupníkem drog. Britě se nechce ležet v posteli, když se kolem střílí. Dokonce i v pravidelných odmlkách se vždy přistihne, jak nervózně naslouchá a čeká, až ticho znovu přeruší dutý rachot. A tak znovu vyjde ven, stojí tam napůl oblečená a chce stát uprostřed toho všeho, chce cítit, jak jí po kůži stéká střelný prach nad městem.

 

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se