Dejvické divadlo tento týden uvedlo jednu z nejočekávanějších inscenací jarní sezóny: scénickou miniaturu Wanted Welzl. Divadelní western ze země věčného ledu neboli "hru, ve které jde o život", jak zní podtitul inscenace, napsal dramaturg Dejvického divadla Jan František Tománek.

Volně a po svém vycházel z pamětí a životopisů originálního Čecha moravské národnosti, cestovatele, lovce, zlatokopa, eskymáckého náčelníka, vynálezce a také nejvyššího soudce na Nové Sibiři Jana Eskymo Welzla, který v druhé polovině 19. století strávil desítky let na severu amerického kontinentu.

Lapidárností děje, typem nadsázky i humorem (černým) připomíná Tománkův text komiksové bubliny nebo titulky k němému filmu. Atmosférou souvisí například s kultovním snímkem Jima Jarmusche Mrtvý muž nebo románem Stena Nadolnyho Objevování pomalosti.

S příběhy, které se jednoduše, symbolicky i zábavně pokoušejí zachytit souvislost lidského života s řádem přírody na jedné straně a zároveň moment jeho fatální a svým způsobem sebevražedné odtrženosti na straně druhé.

Zažloutlá fotografie

Jednotlivé výjevy inscenace sledujeme jako kuriózní útržky trochu zpomaleného starého filmu. Například hned úvodní, několikaminutová a metaforická sekvence: Eskymo Welzl (David Novotný) s rancem přes rameno jde přes jezero a bodcem na tyči zkoumá, zda je led dost pevný.

Filmovým fanouškům se při výstražném zvuku křupajícího ledu a pohledu na soustředěného muže možná vybaví Tarkovského Stalker. Někomu jinému zažloutlá, exotická a trochu bizarní fotografie.

O pár sekvencí dál se zase ocitáme v důvěrně známém světě pistolníků a westernového dramatu: chladnokrevný mstitel Bradley (Václav Neužil) pronásleduje a vraždí obchodníka, který alkoholem devastuje životy eskymáckých lovců i jejich tradice.

Opilý Eskymák, který právě vyměnil kůže za chlast, podřízne v opojení ženu i dceru a blábolí cosi o duhových rybách v Mrtvém jezeře. Vyčůraného šerifa (Hynek Čermák) zajímají prachy, které si kšeftman s pálenkou ulívá u své milé, prostitutky Jane (Klára Melíšková). A ta s pokerovou tváří a pistolí u hlavy hraje o život a nabídne se Bradleymu...

Oproštěné, stylizované obrazy Jiřího Havelky mají příchuť i poezii dobrodružných klukovských představ. Většinou suverénně, místy ale i s odřenýma ušima, balancují mezi hlubokou, průzračnou naivitou a hravou banalitou, jímavostí a moralitou.

Závěr, který málem uklouzne na sentimentálním obrazu Welzlovy smrti pod ledem Mrtvého jezera, zachraňují groteskní momenty jako oštěp protknutý tělem šerifova pomocníka, který vražednou zbraň vnímá pouze jako nešikovnou překážku v pohybu.

Ke kořenům divadelnosti

Scéna výtvarníka Dády Němečka funguje na principu fotografické závěrky. Je s to "vyříznout" ze stylizovaných divadelních obrazů režiséra celek i výmluvný detail.

Toto výtvarné řešení, které divadelními prostředky pracuje s jazykem filmu, je nevídané a pro styl inscenace určující stejně jako světla, která krásně a nečekaně proměňují náladu jednotlivých sekvencí.

Přestože se v Dejvicích v poslední době hodně inspirují filmem, zdá se, že míří spíš ke kořenům divadelnosti. Po minimalistickém Muži bez minulosti a "hráčské" inscenaci Dealer's choice je zřejmé, že zkoušejí vyprávět jednoduché, ale silné příběhy tak, aby nás soustředili k podstatnému, ale nepřipravili o požitek ze hry a blufování.