Neschopný se rychle rozhodnout, zapletený do zbytečných politických soubojů, nezkušený v exekutivě. To a mnoho dalšího říkali kritici o Baracku Obamovi. Jeho největším úspěchem bylo, že byl jako první Američan černé pleti zvolen prezidentem USA. Američané od prezidenta kromě jiného očekávají, že v nejtěžších chvílích ukáže národu - byť třeba hluboce názorově rozdělenému - cestu, příklad, naději. A přesně to se stalo ve středu večer během 33 minut na Arizonské univerzitě v Tucsonu, kdy Obama přednesl svůj zřejmě nejdůležitější projev. Čekalo se, že takovou řečí bude až zpráva o stavu Unie za dva týdny. Obama je v polovině svého mandátu, demokraté si lížou rány z podzimní volební prohry a žádný z velkých programů, s nimiž do prezidentské funkce šel, nevychází, jak by si představoval. Jenže americká demokracie má - řečeno bez jakéhokoli patosu - obdivuhodnou sílu sebereflexe a sebeobnovy. Obama mohl v projevu například obvinit své politické protivníky z vytváření nenávistného prostředí v médiích. Místo toho vyzval spoluobčany, aby se zamysleli nad tím, jak spolu hovoří, aby byli zdvořilejší. Hovořil z něj státník, jenž si je vědom, že společnost, která ho zvolila do svého čela, prožívá jeden z přelomových momentů historie. V závěru řeči připomněl příběh nejmladší oběti sobotní střelby Christiny Taylor Greenové, která ve svých devíti letech byla zvolena do žákovského výboru a šla na své první setkání s kongresmankou, "poznávat, jak funguje veřejná služba očima dítěte, nezkaženým cynismem dospělých". Věta Baracka Obamy "Chci, aby Amerika byla tak dobrá, jak si ji Christina představovala", nepochybně vejde do dějin.