Při pohledu na dnešní Ostravu vidí architekti Ondřej Vysloužil a David Průša černé díry a bariéry: nevyužité nebo dokonce mrtvé plochy a překážky, jež jim brání v rozvoji. Po setkání s nimi, jako by vás snad nakazili, také začnete hledat černé díry a bariéry ve všem - v parcelách zarostlých plevelem, v prázdných parkovištích, nepřemostěných dálnicích i železničních kolejích.

Tahle jejich perspektiva má však svou optimistickou stránku: tam, kde jsou černé díry a bariéry, existují i příležitosti. Ostrava zbavená zátěže těžkého průmyslu má dnes šanci vyrůst v živé postindustriální město. A tak si i představuje svou budoucnost. I když to nebude přes noc, dnešní černé díry - Černou louku, vítkovické brownfieldy, někdejší koksovnu Karolina a chudé čtvrti jako Přívoz - se mají pomalu přeměnit v příležitosti: nové čtvrti, univerzity a galerie umění.

Po místech, která takové příležitosti přinášejí, mě jednoho srpnového odpoledne oba architekti a rodilí Ostraváci provedli. Vyrazili jsme z centrálního Masarykova náměstí, kde malé děti v horku řádily ve fontáně před Domem služeb. Hned za náměstím jsme narazili na parkoviště (bariéru) a došli k výstavišti Černá louka (ne tak docela černé díře). Tráva mezi pavilony byla hodně řídká (jen o několik dní dříve se po ní valily davy festivalu Colours of Ostrava), ale čistá a bez odpadků. Na jedné z mnoha laviček pospával muž, na hřišti opodál si hrálo dítě.

"Někdy sem beru svoje děti. Je to tu hezké, ale chybí tu jakákoli vybavenost - toalety a tak," říká architekt Vysloužil, útlý mladý muž ve stylových slunečních brýlích, taškou přes rameno a sandálech.

Velké staveniště

Za našimi zády duněly těžké stroje, které dělaly místo pro rozšířené Divadlo loutek, první a zatím jediný projekt zamýšleného kulturně-sociálního Klastru Černá louka. Plánuje se tu výstavba škol, kde se má učit mimo jiné umělecký management, koncertního sálu, výstavní síně a rezidenčních domů. Představa je taková, že se tato dvacetihektarová konstelace kulturních institucí, rozkládající se hned vedle hlavního náměstí na obou březích řeky Ostravice, stane epicentrem tvořivosti a nového obchodu v srdci Ostravy.

Projekt Černá louka tvoří úhelný kámen ostravského zápasu o titul Evropské město kultury 2015, o kterém se rozhodne už 8. září a v němž je jediným protikandidátem Plzeň. Kromě Černé louky se v rámci kandidatury chystají i další projekty: přestavba průmyslového území bývalých Vítkovických železáren na interaktivní muzeum a arénu pro kulturní události, nová galerie umění nebo prostor Továrna, kde se umění budou věnovat mladí lidé.

Ale přeměna Ostravy z průmyslové aglomerace v moderní kulturní město se neodehrává jen v rámci projektu Ostrava 2015. Spolu s architekty jdeme ke staveništi Nová Karolina, jež leží v historickém jádru hned vedle Černé louky. Už v roce 1996 vyhrála společnost Multi Developement veřejnou soutěž na rozvoj tohoto třicetihektarového brownfieldu. Od té doby investovala přes čtyři sta milionů korun a najala stovky stavbařů, kteří tady budují obchodní a zábavní centrum, jež má být dokončeno příští rok. Zatím se nad rušným staveništěm tyčí sedm jeřábů a celé to trochu připomíná rozestavěný berlínský Potsdamer Platz.

Brzy se má začít stavět dnes nejznámější moderní ostravský projekt Moravskoslezské vědecké knihovny přezdívaný Černá kostka, o němž ví nejvíc ostravský památkář Martin Strakoš z Národního památkového ústavu a autor Průvodce architekturou Ostravy, fascinující a čtivé knihy o kultuře a historii města vyprávěné na osudu zdejších budov a infrastruktury. Tento podsaditý muž s bradkou a pevným stiskem ruky se představuje slovy: "Já jsem starousedlík."

Ve své kanceláři v přívozu působí Strakoš nevrle, ale na ulici ožívá a zakousne se do čerstvé švestky. Vypráví, jak v roce 2004 inicioval architektonickou soutěž na stavbu Moravskoslezské vědecké knihovny. "Tak důležité budovy by se neměly nechat jen na developerech," říká. Tendr vyhrála Černá kostka, přísný, ale elegantní návrh brněnských architektů Ladislava Kuby a Tomáše Pilaře.

Místo, kde má Černá kostka stát, tvoří parkoviště, jemuž dominuje nedokončená masa sedmipatrové budovy. Stavba tu stojí už tak dlouho, že ze skeletu začaly vyrůstat malé stromky. Nikdo prý neví, komu patří a k čemu měla sloužit. Tu rozestavěnou kostru je vidět dokonce v pozadí některých architektonických návrhů kostky.

Připraveno pro kreativce

Na druhé straně ostravského centra leží hlavní nádraží, které však není tak úplně hlavní. Nejdůležitější ostravskou stanici nenajdete ve středu města, ale ve Svinově, zhruba patnáct minut jízdy západním směrem. Když přijíždíte do Ostravy vlakem, nejlepší je vystoupit ve Svinově, projít čtyři sta metrů územím nikoho, po schodech vystoupat na dlouhou rampu a počkat na tramvaj, která vás do centra odveze. A tady se ukázala být další příležitost. Nádraží Ostrava-Svinov se vylouplo roku 2006 po třímiliardové rekonstrukci a stalo se nejmodernější železniční stanicí v České republice včetně Wi-Fi připojení k internetu.

Naproti tomu hlavní nádraží dostalo jen novou omítku. Možná je to tím, že leží vedle městské části Přívoz, domova sociálně slabých vrstev, použijeme-li obzvláště ošklivý termín sociálního darwinismu. Čtvrť kdysi navrhl rakouský architekt Camillo Sitte, autor knihy Der Städtebau nach seinen künstlerischen Grundsätzen, v níž roku 1899 nastínil několik základních principů moderní urbanistiky. Vídeňská vláda mu poté dala ojedinělou příležitost vyzkoušet svou teorii v Přívozu - černé díře vzniklé mezi tehdy novým nádražím a Moravskou Ostravou. Podívejte se na současnou mapu nebo satelitní snímek a uvidíte Sitteho plán: diamant, nahoře mírně zaoblený, takže vypadá jako kámen na snubním prstenu; z východu na západ jej protíná Nádražní ulice, další ulice se rozbíhají z ústředního náměstí Svatopluka Čecha, jemuž dominuje kostel Neposkvrněného početí Panny Marie.

Přívoz má dlouhou a smutnou historii sociálního inženýrství. V 19. století se z vesničky s jen pár stovkami obyvatel rozrostl v rušnou čtvrť, kde domov našlo více než deset tisíc lidí hledajících práci ve zdejších rozvíjejících se hutích. A počet obyvatel se ještě zdvojnásobil, ale pak nacisté začali lidi posílat do táborů v Polsku. Zbytek obyvatel Přívozu byli Němci, které zase odsunuly Benešovy dekrety. Komunisté ulice srovnali se zemí, aby udělali místo pro nové paneláky. I historie někdy vypadá jako černá díra.

A kde je dnešní příležitost? Přívoz by se svými dvou- a třípatrovými domy podél ulic lemovaných stromy mohl stát ideální čtvrtí pro mladé tvůrčí profese, které by Ostrava nyní ráda díky projektu Černá louka přilákala. Bydlí tady Průša. Vysloužil tady má svůj architektonický ateliér.

Z továrny do galerie

Měnit se má i někdejší nejviditelnější symbol Ostravy - Dolní Vítkovice, brownfield o ploše 253 hektarů, kterému dominuje bývalá železárna. Zdejší vysoké pece vypadají jako alchymistova laboratoř s obřími zkumavkami a křivulemi, nad nimiž se tyčí tlusté potrubí a budovy jakoby v nadživotní velikosti. Celé to vypadá jako scéna z filmu Brazil Terryho Gilliama nebo Stalker Andreje Tarkovského a skutečně v roce 2008 si areál zahrál ve sci-fi thrilleru Babylon A. D. Mathieu Kassovitze.

Ostrava plánuje oživení Dolních Vítkovic, kde chce vytvořit průmyslovou zónu i prostor pro zábavu, sport kulturu a dokonce bydlení. Podle plánů architekta Josefa Pleskota se zdejší plynojem promění na konferenční centrum pro 1500 lidí, z nefunkčních průmyslových hal se zase stane muzeum "Svět technologie" a už letos koncem září se tady bude konat mezinárodní filmový festival Ostrava Kamera Oko.

Kousek jihovýchodně z Vítkovic, v Zábřehu, řídí Radovan Koudelka Zámek Zábřeh, který byl po roce 2005 přeměněn na hotel, mikropivovar a restauraci. Doufá, že díky plánům na revitalizaci Dolních Vítkovic bude mít o hosty postaráno. Kvůli ekonomické krizi firmy začaly šetřit na služebních cestách a byznys jeho hotelu spadl o padesát procent.

Ze všeho nejvíc Ostrava potřebuje novou image, uvažuje Koudelka, když upíjí ze sklenice čerstvě vymačkané pomerančové šťávy. "Lidi z Prahy mají i v roce 2010 pořád před očima černou Ostravu. A když sem poprvé přijedou, jsou v úžasu. 'Vy tady máte i stromy,' diví se. 'A centrum je taky pěkné.' O Ostravě se mluví jenom, když tady padne smog a lidi pak říkají, že to tady je samý komín a prach. Celá země si myslí, že se sem jezdí umírat, a ne žít."

Na konci naší cesty po městě je architekt Vysloužil opatrně optimistický. Jeho opatrnost pramení z dopadů globální ekonomické krize na město, které tíží desetiprocentní nezaměstnanost. Optimismus mu dávají nové fakulty medicíny a architektury, které přilákají přesně ten typ lidí, jež postindustriální budoucnost Ostravy potřebuje. "Je mnohem lepší být univerzitním městem," říká.

Velké očekávaní město vkládá do své kandidatury na Evropské město kultury, ale i bez toho jsou projekty jako Černá kostka, Nová Karolina a Nové Vítkovice klíčové pro budoucnost města. První je příkladem dobré architektury, druhý bude sloužit jako ekonomický motor a třetí v sobě snoubí historii, vzdělání, průmysl i kulturu. A v Přívozu vidí něco na způsob pražského Karlína - čtvrť, o niž investoři začínají projevovat velký zájem.

Na vyhlídkové terase na vrcholku věže Nové radnice skupina dospělých poslouchá průvodce, který upozorňuje na pamětihodnosti pod nimi a na horizontu. Až po chvilce mi to dochází: ti turisté jsou Češi. To je poprvé, co jsem kdy viděl české turisty.


Nový bytový dům Ostravská brána stojí jen dvě stě metrů od centrálního náměstí. Dokončen byl letos v červnu.


Kromě stavby nových projektů Ostrava revitalizuje zástavbu z doby velkého rozvoje města po 2. světové válce.


Anglická kolonie patří k několika dělnickým čtvrtím, které si zachovaly původní ráz a postupně se opravují.


Administrativní komplexy v centru města pomalu nahrazují staré industriální stavby a ukazují, jak Ostrava vidí svou budoucnost.


Nová Karolina nahradí bývalou koksovnu na břehu řeky Ostravice. V roce 2018, kdy má být dokončena, přinese do centra města nové byty, kanceláře a obchody.


Černá kostka architektonického ateliéru Kuba & Pilař dostala letos definitivně zelenou. Za tři roky v ní bude sídlit Moravskoslezská vědecká knihovna.