Těm přízrakům křivd nelze utéct. Přežívají ve vesnicích, jimiž se prohnala kolektivizace. Ze starých statků dýchají násilně zadušené osudy kdysi hrdých sedláků. Zdi mluví o jejich celoživotním utrpení a ponížení, kdy poražení i vítězové museli dál žít na malém prostoru vedle sebe. Čeho se ale dočkali ti ukřivdění, když vítězové se po čtyřiceti letech stali poraženými?

V komunismu vystudovaní právníci vytasili analýzy, že komunistické loupeže majetků sedláků, jejich zavírání a vystěhovávání nelze uznat za genocidu. Neboť ta se v padesátých letech vztahovala jen na vyhlazení etnických či náboženských skupin.