Řada lidí, kteří mají hypotéku, si neuvědomuje, že pokud se dostane do problémů se splácením a bude chtít situaci řešit prodejem nemovitosti, nemusí peníze za prodej na pokrytí hypotéky stačit. Říká to Jan Bureš z Raiffeisenbank, jenž se dlouhodobě zabývá hypotékami. Situace se podle něho v příštích letech bude zhoršovat a podobných případů přibude.

HN: Jakou možnost mají lidé, kteří už vědí, že přestanou zvládat splácení hypotéky?

Nejlepší je, když se splácením pomůže někdo z rodiny. Pokud ne, bude se klient s bankou dohadovat, že musí případ nějakým způsobem ukončit. To znamená prodat nemovitost.

HN: Přece existují i jiná řešení než okamžitý prodej, například odklad splácení.

Má smysl v případě, že máte před sebou jasné řešení. Když třeba přijdete o místo a máte v ruce smlouvu, že za tři měsíce nastoupíte jinam. To ale opravdu často nebývá. My jsme proto odklad splátek přestali nabízet, protože v drtivé většině případů nevedl k vyřešení situace.

HN: Kolik času poskytne banka člověku v problémech k vyřešení situace prodejem?

Moc času nedostane. Dejme tomu tři až šest měsíců, víc ne. I to bych se bál říct natvrdo, je to skutečně případ od případu.

HN: Pokud člověk s bankou jedná a uvědomí ji, že chce prodat, počká mu banka se splátkami?

Nepočká. Musí si sehnat peníze a splátky srovnat. Když je nesežene, dostane se do prodlení a nabíhá mu sankční úrok, což je extrémní problém.

HN: Jestliže klient musí prodat rychle, stává se, že je cena pak nižší. Co se děje, když peníze za prodej nepokryjí hypotéku?

Uhradí-li jen část hypotéky, má samozřejmě nárok, aby po dlužníkovi vymáhal zbytek. Takový člověk, pokud nějak nesežene peníze, tak na sebe patrně vyhlásí osobní bankrot. Potom musí splácet a žít s minimálními náklady.

HN: Stává se to? A bude takových prodejů, které nepokryjí závazek k bance přibývat?

Ano. Vysoká nezaměstnanost a pokles cen nemovitostí jsou přitěžující faktory. Nárůst takových případů se ale podle nás projeví až příští či přespříští rok.

HN: U kterých klientů je největší riziko, že při prodeji, ať nuceném, nebo dobrovolném, nebude zástava stačit na pokrytí hypoték?

Nejvíce rizikoví jsou klienti se stoprocentní hypotékou. Nejhorší je, když začne mít dlužník problémy se splácením na začátku. Čím delší čas splácení už máte za sebou, tím větší je šance, že prodejem banka pohledávku opravdu uhradí. Ze začátku se totiž splácejí hlavně úroky, nikoli jistina. Rizikoví jsou lidé, kteří prodávají rodinné domy na venkově. S těmi se příliš neobchoduje. Pak se špatně prodává v regionech s vysokou nezaměstnaností, kde také častěji "padají" úvěry. To riziko nízké ceny je pak u nemovitosti prodávané nuceně. Zájemci vědí, že jde o prodej v tísni, a nejsou ochotni jít na původní cenu. Kupující jde na dražbu s předpokladem, že se mu podaří výhodně sehnat nemovitost.

HN: Vědí čeští klienti, že prodej nemusí na úhradu stačit?

Hodně lidí si to neuvědomuje. Souvisí to s nízkou osvětou. Vyplatilo by se lidi učit, aby klienti nepodléhali nabídkám různých firem, že jim dají na splátky téměř zadarmo a za výhodný úvěr. Klient, který má hypotéku, by si neměl příliš vyskakovat, co se týče dalšího úvěrování. Měl by si hlídat poměr mezi příjmy a výdaji. Radím jim použít takzvanou obálkovou metodu. Když chcete úvěr, nechejte si spočítat, kolik budete splácet, a půl roku si je dávejte do obálky. Jestli na ně sáhnete během toho půl roku, pak si tu hypotéku neberte, protože to automaticky znamená, že na ni nemáte.