S krizí bojuje hlavně Balkán. V Polsku je prodej elektřiny stejný jako před krizí. V Německu se ceny vrátily o pět až sedm let zpátky.

Zatímco drtivá domácích firem bojuje s krizí a jejich zisky padají, energetická jednička ČEZ se těší na další zvýšení tržeb i profitu. Firmě pomáhají dva faktory: jednak letos prodává většinu své elektřiny za vysoké ceny, sjednané před krizí. A hlavně - pořád roste.

Jen od začátku letošního krizového roku vstoupil ČEZ do tří nových zemí - do Německa, Turecka a Albánie. Na většině zahraničních trhů, kde působí, má v plánu růst. Z Ruska i z Ukrajiny se sice rozhodl vycouvat a jeho investice v Bosně končí u vídeňské arbitráže, ani to ale expanzi "národního šampiona" nezbrzdí. "Zahraniční expanze se nám vyplácí," říká ředitel divize ČEZ International Tomáš Pleskač. Muž, který je i místopředsedou představenstva ČEZ, má na starosti řízení zahraničních aktivit celé skupiny ČEZ.

HN: Působíte v Německu, na Balkáně, ve střední Evropě, v Polsku. Můžete porovnat, kde je krize nejhorší a kdo se s ní vyrovnává lépe?

Každý region je vůči krizi jinak citlivý. My jsme zaznamenali v jednotlivých zemích propad spotřeby elektřiny mezi pěti a patnácti procenty, projevuje se to hlavně u velkoodběratelů. Spotřeba domácností ani v krizi moc neklesá. Suverénně největší propady vidíme u velkých zákazníků v Rumunsku, velké jsou i v Bulharsku. I když tam je situace lepší. Průmysl sice klesl, ale my jsme tam v prvním pololetí prodali dokonce víc elektřiny než ve stejném období loni.

HN: Čím to?

Plynovou krizí, která se Bulharska citelně dotkla: když se tam v lednu zastavily dodávky plynu z Ukrajiny, začali zákazníci topit elektřinou.

HN: Ekonomové tvrdí, že se krize nedotkla Polska. Je to pravda?

Ano. My v Polsku vlastníme dvě elektrárny a porovnáme-li čísla o výrobě z loňského a letošního roku, skoro se neliší.

HN: Nepřibývá vám neplatičů v zemích, kde se ekonomika hodně propadá?

Především v Rumunsku a Bulharsku se platební morálka mírně zhoršila a trošku nám narostly netechnické ztráty (krádeže energie). Třeba v Bulharsku máme průběžně padesát procent pohledávek po lhůtě splatnosti, ale v Bulharsku je obvyklé, že většina zákazníků platí, jen platí s mírným zpožděním. Jsme na to zvyklí a umíme s tím pracovat.

HN: V Rumunsku máte už léta problém s velkým neplatičem, kterým jsou místní státní dráhy. Na kolik se jeho dluh vyšplhal?

Dluh rumunských drah neustále roste. My jim nemůžeme přerušit dodávku, protože nám to zakazuje zákon. Po celou dobu našeho působení v Rumunsku o tom problému jednáme jak s drahami, tak s ministerstvem dopravy, na vládní úrovni i na úrovni regulačního úřadu. Dnes nám dráhy dluží 200 milionů lei (tj. cca 800 milionů korun - pozn. red.). To je polovina našich pohledávek v Rumunsku, je to náš vůbec největší dlužník. Ale i tak velký dluh neovlivňuje cash-flow naší společnosti. Naučili jsme se s tímto problémem pracovat.

HN: Máte šanci, že se ke svým penězům dostanete?

Po vstupu do EU si Rumunsko vyjednalo několik finančních podpor, jedna z nich by měla být určena na rozvoj dopravy a infrastruktury. Nyní se vyjednává o tom, že by rumunská vláda část těchto prostředků věnovala na zaplacení dluhů, které mají dráhy u nás i u ostatních distributorů elektřiny.

HN: Letos jste vstoupili do distribučních společností ve dvou dalších státech - Albánii a Turecku. Jaké tam mají zákazníci zvyky? Podmínky v těch zemích jsou odlišné. V Turecku jsme do distribuční společnosti vstoupili společně s tureckým partnerem. Vstoupili jsme do průmyslového regionu, který má 1,2 milionu zákazníků. Region čelí stejně jako hospodářství celého Turecka propadu poptávky po místním zboží na západoevropských trzích, tomu odpovídá propad ve výrobě i spotřebě elektřiny.

Co se týče platební morálky, ta je v Turecku na velmi slušné úrovni. Očekáváme, že se poptávka po elektřině vrátí na původní úroveň možná už v průběhu příštího roku. V Turecku je velmi silný segment spotřeby obyvatelstva, je tam 60 procent obyvatel mladších 30 let. Předpokládáme, že se trh bude vyvíjet nejspíš velmi dynamicky. To je jeden z důvodů, proč jsme se rozhodli do Turecka vstoupit.

HN: Co Albánie?

To je úplně jiný případ. Tam vlastníme 76 procent v celostátní distribuční společnosti, která je v celé zemi jediným distributorem. V Albánii jsou dlouhodobě dva problémy. Tím prvním jsou vysoké netechnické ztráty -

HN: Tedy krádeže elektřiny...

...a druhým problémem je nízká platební morálka obyvatelstva i firem a dokonce i státních institucí. To jsou věci, na které jsme se zaměřili od prvního dne. Aktivně vyjednáváme jak s podniky, tak s institucemi, aby začaly platit za elektřinu a jednání už přinášejí první výsledky.

Samostatnou kapitolou tam ale bude práce s obyvatelstvem. Sestavili jsme na to tým z odborníků nejen z Česka, ale i z Rumunska a Bulharska, kteří mají s řešením tohoto problému v regionu zkušenosti.

HN: Říká se, že se v Albánii "ztratí" až půlka distribuované elektřiny.

To je nadnesené číslo. Předpokládáme, že ztráty v albánské síti se mohou pohybovat kolem 35 procent, z toho zhruba 20 procent budou netechnické ztráty.

HN: Je to hodně na balkánské poměry?

Je to hodně, například v Bulharsku máme ztráty pouze asi patnáct procent.

HN: Kolik vás bude snižování ztrát stát?

Bude to o velkých investicích do měření jak na vstupu do distribuční společnosti, tak u zákazníků, kde se dnes spotřeba prakticky neměří. Albánská energetická společnost totiž připojila v minulosti asi 70 tisíc zákazníků k odběru bez elektroměrů. A tito zákazníci platí paušály v podstatě podle odhadů spotřeby. Naším hlavním úkolem je vybavit je novými elektroměry. A pak hledat elektroměry, které jsou různým způsobem upravované, obcházené a podobně.

Máme dohodnuto s regulátorem, že bychom měli snižovat netechnické ztráty tempem zhruba tři procenta ročně. Ale právě to je jeden ze zdrojů budoucí rostoucí hodnoty naší distribuční společnosti. S investicemi do měření jsme počítali již při rozhodování o finální nabídce v Albánii.

HN: Vyplatí se vůbec vstupovat do zemí, kde je tak vysoké procento ztrát?

Ono je třeba vždy posoudit, jaká je na daném trhu příležitost, jaká je jeho rizikovost a likvidita. Z mého pohledu Albánie není top země pro investici, ale podíl v distribuční společnosti s milionem zákazníků jsme získali za velmi dobrou cenu (102 milionů eur). Jeden zákazník nám vyšel na méně než sto eur.

Když to porovnáme s tím, zač jsme distribuce kupovali v Bulharsku nebo Rumunsku, je cena na zákazníka zhruba poloviční. A jiný investor nakupoval distribuční společnost v Rumunsku až desetkrát dráž.

HN: Zdá se, že jediným viditelným neúspěchem ČEZ je koupě hnědouhelného dolu a elektrárny v Gacku v Bosně. Projekt končí arbitráží, při níž žádáte po místní vládě odškodné. Jak vysoké?

K tomu bych se nerad vyjadřoval. Ale rozhodně bych se ohradil proti hodnocení, že jde o neúspěch. My jsme chtěli společně s bosenskosrbským partnerem otevřít v Gacku nový důl a postavit dva elektrárenské bloky, a dále provozovat starý blok a dotěžit zásoby uhlí v otevřeném ložisku. Projekt se neuskutečnil, protože náš partner nevložil dohodnutý majetek do společné firmy.

Smlouva je ale napsaná dobře, umožňuje nám aktivní ochranu. Proto jsme zahájili mezinárodní arbitráž u vídeňského arbitrážního soudu.

HN: V Maďarsku jste sedmiprocentním společníkem petrochemické jedničky MOL. Do ní před časem vstoupila ruská společnost Surgutněftěgaz, na což si Maďaři dodnes stěžují. Je ruský pětinový podíl v MOL problémem i pro ČEZ?

My máme se společností MOL smlouvu, která říká, že budeme společně provozovat teplárny v rafineriích MOL v Maďarsku a na Slovensku a zároveň tam postavíme po dvou nových blocích na výrobu elektřiny a tepla. Na tom pracujeme. Předpokládáme, že koncem roku 2013 budou všechny čtyři nové bloky vyrábět. Pro naše záměry je v současné době vstup Surgutněftěgazu do společnosti MOL zatím zcela neutrální informace.

HN: Zhruba deset procent akcií ČEZ ve správě banky UniCredit nemá známé vlastníky a už několik měsíců se ozývají varování, že tento podíl může být pod kontrolou jediného investora, jímž může klidně být i nějaká ruská společnost. Nedělá vám to starost?

Vlastnická struktura je věc vlastníků.

HN: Ale vaši kolegové z MOL si na nepřátelský vstup Rusů do firmy stále otevřeně stěžují - naposledy před dvěma týdny na ekonomickém fóru v polské Krynici.

V osobních rozhovorech s kolegy z MOL jsem se s takovým hodnocením nesetkal. Jejich komentáře nechme jim. V případě ČEZ je majoritní vlastník zcela transparentní, je to český stát, který si drží 70 procent akcií. A zbývajících třicet procent se mezi vlastníky denně různě přelévá, to patří ke každé společnosti na burze.

HN: Co vaše vlastní záměry v Rusku? Měli jste tam rekonstruovat elektrárnu v podmoskevském Ščekinu a stavět nové elektrárenské bloky v Moskvě. V poslední době jste se o těchto projektech přestali zmiňovat. Rusko je nyní pro nás příliš rizikový trh. A zároveň vidíme jiné příležitosti k investování jinde v Evropě. Proto jsme se rozhodli naše společnosti v Rusku zakonzervovat a přibrzdit tam naše aktivity.

HN: Do jaké země byste ještě rádi vstoupili?

Primárně bych jmenoval Srbsko, kde teď běží privatizace dvou elektráren. My je vyhodnocujeme a v nejbližších měsících se rozhodneme o naší účasti či neúčasti v dalším privatizačním procesu.

Jinak se ale především soustředíme na to, abychom posilovali pozice v zemích, kde už nyní působíme.


Hlavní kroky expanze ČEZ

Bulharsko

Od roku 2005 vlastní distribuční společnost se dvěma miliony zákazníků, o rok později tu koupil uhelnou elektrárnu. Připravuje stavbu elektrárny Nová Varna (880 MW), chce stavět větrné elektrárny.

Rumunsko

Vlastní největší z osmi distribučních společností, staví obří větrný park Fantanele, podílí se na přípravě dostavby nových jaderných bloků v elektrárně Cernavoda. Vyhrál tendr na modernizaci a dostavbu elektrárny Galati.

Polsko

Vlastní uhelné elektrárny Elcho a Skawina, zvažuje stavbu nového bloku ve Skawině (430 MW), hledá příležitosti ve větrné energetice.

Bosna a Hercegovina

Projekt na rozšíření uhelného dolu Gacko, modernizaci a dostavbu stejnojmenné elektrárny zkrachoval, ČEZ žádá odškodné v arbitráži.

Maďarsko

ČEZ vlastní 7 % v místní petrochemické jedničce MOL, chystá stavbu paroplynových elektráren v rafinériích MOL v Maďarsku a na Slovensku.

Německo

Letos koupil společně s J&T uhelné doly se třemi malými elektrárnami v Sasku. Sám ČEZ tu chystá stavbu elektrárny Profen.

Albánie

ČEZ koupil letos dvě třetiny v jediné distribuční společnosti v zemi.

Turecko

Vlastní polovinu distribuční společnosti Sedas, zvažuje koupi dalších distribucí. S tureckým partnerem ovládá energetickou firmu Akenerji, která plánuje stavbu plynové elektrárny (900 MW), zvažuje další projekty v energetice.

Rusko, Ukrajina

Firma tu ponechává zahraniční kanceláře, nevyvíjí ale žádnou činnost a z chystaných projektů se stáhla.


Tomáš Pleskač

Vystudoval ekonomii v Brně, vzdělání si doplňoval na Prague International Business School. Začínal v Komerční bance. Do ČEZ nastoupil jako ekonomický šéf Jaderné elektrárny Dukovany, Prošel manažerskými posty v distribuci ČEZ a v Severomoravské energetice, od začátku roku 2008 řídí divizi ČEZ international. Je místopředsedou představenstva skupiny.


15 států

kromě Česka tvoří zahraniční impérium firmy ČEZ. Jen letos ČEZ vstoupil do Německa, Turecka a Albánie.

30 miliard korun

Zhruba tolik investoval ČEZ od roku 2005 do své zahraničních expanze. Do půli letošního roku se firmě ze zahraničí vrátilo 11 miliard korun.

800 milionů korun

činí dnes v přepočtu dluh rumunských státních drah vůči tamní distribuční společnosti skupiny ČEZ. Dráhy jsou vůbec největším dlužníkem ČEZ.