Jak ušlechtilé máme ministerstvo financí! Milostivě slíbilo litvínovské radnici, že pokud doloží porušování zákona v nějaké herně, omezí její provoz. To je ovšem chabá náplast na skutečnost, že ministerstvo upírá městům jedno zcela přirozené právo: Aby sama rozhodovala o množství heren ve svých ulicích. Léta jsme svědky rozpolcenosti administrativy, umožňující Sazce, Synotu a dalším společnostem zamořit města výherními automaty se všemi hrůzami gamblerství. Města totiž mohou vyhláškou zakázat jen mincové automaty. Mnohem vyspělejší stroje tvrdého hazardu - videoterminály - ale povoluje (a to jak na běžícím pásu) ministerstvo financí. A tak jsme rájem gamblerů. Zatímco třeba ve Francii připadá jeden automat na 18 tisíc osob, u nás je to 170 lidí. Ministerstvo se brání, že když nějaká společnost splní podmínky loterijního zákona, musí terminály povolit. To ovšem není vůbec jisté. V zákoně stojí, že povolení může být vydáno jen tehdy, když nedojde k porušení právních předpisů a narušení veřejného pořádku. Ale právním předpisem je i městská vyhláška, zakazující herny právě v zájmu veřejného pořádku! Navíc od roku 2005 slibuje ministerstvo zákon, jenž by umožnil městům vyhláškami upravovat výskyt veškerých automatů, včetně videoterminálů. Do vlády nikdy nedoputoval. Zkrachoval i pokus skupiny senátorů přijmout vlastní novelu. Navzdory tomu, že naše evangelické církve vyzvaly věřící k modlitbám za sílu a odvahu senátorů, aby odolali tlakům lobbistických kruhů. Ministr financí Janota teď vyhlásil, že předá vládě normu, podle níž by měly o veškerém hazardu na svém území rozhodovat obce. Nelze si ale dělat iluze o jejím osudu. A nepomůže ani, kdyby evangelíci přispěchali s novou modlitbičkou. Ta totiž ani v povolební sněmovně nevyváží vliv miliardových zisků z hazardu.