47vik10.jpgV pokračování seriálu Nemocnice na kraji města hrajete doktora Kryštofa Pavelku. Nesvěřují se vám diváci se svými neduhy?
Už to není jako kdysi, jak vyprávěl Miloš Kopecký, že za ním do divadla chodily paní a stěžovaly si na bolavá kolena. Vždyť první dvě řady Nemocnice byly vůbec nejlepší seriál u nás, které pohltily každého. Dneska už to spojování herců s jejich rolemi funguje s větší dávkou humoru. Hráli jsme třeba ve Dvoře Králové na akustickém turné, kde se nás posluchači mohou ptát. Jeden pán řekl, že v otázce spojí oba moje obory: Má kyčelní klouby z oceli, existuje tedy větší nebezpečí, že do něj uhodí blesk? Že bych to prý jako elektrikář a zároveň doktor měl vědět.

Co jste mu řekl?
Že nejsem tak dobrý doktor a vlastně ani elektrikář. Mě na pokračování Nemocnice zaujalo, jak Lucie Konášová napsala scénář. Přečetl jsem si všech třináct dílů a postava Kryštofa Pavelky se mi moc líbila.

Takže jste nikdy netrpěl předsudky vůči televizním seriálům?
Ale ano, a mám je dodneška. Proto jsem hrál jen ve dvou - v Hraběnkách, což byl takový televizní underground, a teď v Nemocnici. Mám dojem, že je "přeserializováno", ale když se na to podívám jako herec, tak je dobře, že existují. Neměla by kde vyrůstat nová herecká generace. Kdysi se pořád točilo: inscenace, seriály, filmy. Dneska vznikne deset nebo patnáct celovečerních filmů ročně a v polovině z nich jsou stejní herci. Ve většině seriálů bych nehrál, ale když je někde vidím, myslím si, že šly kvalitou výš, než tomu bylo před třemi, pěti lety. Hlavně jim prospívá konkurence, včetně té zahraniční. Třeba Soukromé pasti, i když to není seriál, ale spíš cyklus příběhů, mají skvělá témata i výborné obsazení

Také byste se mohl objevit v sitcomu Comeback, když už tam byl Karel Gott i Helena Vondráčková.
Ještě jsem žádný díl neviděl, a moc mě to neláká. Když jsem v ukázkách z prvních dílů zahlédl Karla Gotta a Helenu Vondráčkovou, odradilo mě to, přestože to má asi fungovat jako recese. Řekl jsem si, že na takovouhle zábavu už dávno nemám náladu.

Nebudete taky jednou stárnoucí zpěvák?
Ale mně je z nich spíš smutno, než že by mi vadili. Neříkám, že by měli přepustit místo mladším, o to vůbec nejde, spíš o to, že ztrácejí noblesu. Kdyby přestali zpívat před pěti, deseti lety, zůstali by něčím na způsob ikony. Ale to pokušení být věčně mlád je v mých očích připravuje o lesk.

Spíše než zpěváci byli teď i ve vsi, kde žijete, vidět plakáty s kandidáty k volbám. Byl jste volit?
Nebyl, protože jsem to nestihl díky systému, v němž si někam musíte pro volební průkaz, nechcete-li volit ve svém volebním okrsku. A docela mě to mrzí.

S kapelou Kryštof jste kdysi hrál na předvolebním setkání s ČSSD. Hráli byste pro sociální demokraty znovu?
Už ne, nikdy. Jednak mi tehdejší lidi ve vedení ČSSD byli sympatičtější...

Myslíte Miloše Zemana nebo Stanislava Grosse?
Myslím hlavně Petru Buzkovou, já jsem ve volbách konkrétně podporoval ji, nešlo o kampaň pro celou stranu. Zadruhé, člověk časem prozří, jestli se to tak dá říct. Myslím, že ČSSD otočila radikálně doleva. Mám pocit, že to je druhá KSČ, včetně toho nešťastného vedení.

47vik08.jpgTedy jste nepraktikující volič pravicového směru?
Volil bych ODS. Bohužel jsou voliči strašně krátkozrací, mám dojem, že celé volby jim prohrály platby u doktorů. Nemusíme tedy platit třicet korun, a pak to celé krachne a nedostane nikdo nic. Reformy jsou přece nutné.

To ovšem mluvíte jako zástupce střední třídy a své generace, která někdy zapomene dorazit k volbám...
Asi ano, jinak se mluví, pokud jste levicově zaměřený skoroanarchista, který vyjde z dělnické třídy. A jinak přemýšlíte, pokud začnete vydělávat peníze a stát se vás snaží oškubat úplně na všem. To jednoho mrzí, odevzdávat skoro veškeré výsledky úsilí, které do práce investoval. Mnozí, kteří nepracují tolik anebo rovnou vůbec, mají své sociální jistoty, až si člověk říká, že se vyplatí zůstat doma a dělat děti. A poté, co se stalo v Gruzii, mě děsí orientace ČSSD znovu na východ.

V pravicové politice je výrazné křídlo z vašeho rodiště, tedy Moravy. Máte dojem, že vás s Topolánkem či Tošenovským něco spojuje?
Vím, že se na Mirka Topolánka hodně nadává, že je to takový hrubián. Ale je lepší bouchnout do stolu než být zakrslý kravaťák, který sice vystupuje distingovaně, chová se "slušně", ale pak se dozvíte, kolik má za sebou špíny. Být v politice, tak bych to v naší sněmovně taky nevydržel, když vidím ten cirkus. Možná už po Topolánkovi nikdy nebudeme mít takového premiéra, který řekne, co si myslí.

Před časem jste byl jednou z tváří kampaně za světovou olympiádu v Česku. Proč jste si jistý, že by nás takový monstrózní podnik nakonec nemrzel?
Hodně jsem o olympijských hrách četl. Kdyby se do jejího pořádání zapojil i soukromý sektor, cítící šanci možného byznysu, jak se to stalo třeba v Barceloně, mohlo by to přinést i finanční výsledek. Vždyť republika investice potřebuje. Nerozumím třeba tomu, že ještě po dvaceti letech od revoluce nevede dálnice do Ostravy... vlastně ani do Hradce.

Nebylo by lepší olympiádu nakonec pořádat tam? Pražané by jistě souhlasili...
Ona by stejně nebyla jen v Praze, město by nebylo schopné pokrýt olympiádu sportovišti, takže by se soutěžilo v Brně, Hradci Králové i v té Ostravě. Investice do sportovišť by pro náš stát byla v důsledku jistě dobrá. A určitě by tahle země získala lepší infrastrukturu. Nejsem ekonom a nedokážu říct nic o číslech, ale Praha by třeba konečně dostala dálniční obchvaty, které jsou nutné, možná by se postavilo metro na letiště...

Jak byste reagoval, kdyby se ukázalo, že olympiáda v Česku skončí fiaskem?
Je to stejné, jako když se mě ptáte na ČSSD. Snad jen, že znovu bych do toho nešel...

S kampaní jste ale spojil svou tvář, a tedy dobrou pověst...
Počítám s tím, že to schytám úplně za všechno. Za úspěch i neúspěch, pokud se za něco postavím, nebo se naopak za nějakou věc postavit zapomenu. Důležité je, aby si člověk stál za tím, co tvrdí. Kdybych stále zkoumal veřejné mínění, zbláznil bych se. Když řeknu, že vypalování desek ničí hudební scénu, lidi si klepou na čelo a říkají, že myslím jen na prachy. Když jsme si na Českém slavíku přelepili pusu, protože jsme chtěli zpívat živě, byli jsme pro spoustu lidí pozéři.

Byl jste jedním z prvních moderátorů Radia Wave, o jehož posluchačích programový ředitel Českého rozhlasu nedávno řekl, že "nejsou budoucností tohoto národa". Jaký je váš názor?
To je stejné jako říct, že lidé mají chodit jen do Divadla Broadway nebo do Hybernie a že malé scény nemají budoucnost. Mám ovšem pocit, že právě na malých scénách vyrostla spousta velkých herců. Celé dění kolem Radia Wave je smutné, včetně toho, že tu není stanice Českého rozhlasu pro mladé. Wave přitom není žádná alternativa, hraje kapely s hvězdnou aurou, na které u nás chodí tisíce lidí. Udivuje mě, že je to vůbec možné, rádio se vypne a nazdar bazar.

V pořadu Medúza na ČT, který moderujete, si hudbu vybíráte?
Je to dáno nabídkou firem, ale také jsme si za tu dobu vybudovali takové jméno, že když přijdou noví Sigur Rós, v EMI vědí, kam video poslat, poněvadž jinde je stejně pouštět nebudou.

47vik13.ctk.jpgPořad uvádíte s Alešem Juchelkou z křesťanského magazínu Exit 316. Už vás přesvědčil, že máte věřit v Boha?
Věřil jsem vždycky, ale ne tak, jak by si Aleš představoval. Pro něho jsem samozřejmě hříšník. Má život směrovaný vírou. Já sice cítím určitou bázeň, ale do kostela nechodím.

Jak se na to váš kolega dívá?
Jsou otázky, o kterých se vůbec nemůžeme bavit. Co když je třeba bible lež? Neříkám to proto, že bych ji nějak zpochybňoval, ale proč o tom nediskutovat? Vím, že bible dává určitá pravidla, řád. Ale člověk se přece nemusí řídit zrovna biblí, může to stejně tak dobře být Alchymista nebo Malý princ - v těch knihách najde životní kréda, podle kterých bude žít správně.
Filozofická debata o určitých tématech s otázkami typu "co když?" pro Aleše neexistuje. Když v Exitu 316 probírají třeba popularitu, tak si mě tam pozve. Když točí díl o homosexualitě, tak řekne, že na tohle téma mě pozvat nemůže, protože mám kontroverzní názory.

Takhle vás cenzuruje?
Kdepak, to beru velmi s humorem. Křesťani to prostě v jednom směru mají tak nějak mile jednoduché. Někdy si říkám, že mě vlastně mrzí, že nejsem jako on, určitě bych měl v životě víc klidu.

Co jste tedy poradil mladým křesťanům ohledně popularity?
Že je jako život v papiňáku. Každý vás chce, pokud možno příjemným způsobem, někam nasměrovat. Nejhorší je nechat sebou manipulovat. A nejtěžší udržet si odstup, protože všichni jsou vaši přátelé a mají pocit, že vás znají.

A taky vám vidí do soukromí. Říká se, že nejlepší písničky píšete v době partnerských krizí. Co si o tom myslíte?
To bych zrovna neřekl...

Kdy jste třeba psal písničky na desku Mikrokosmos?
To jsem sice nešťastný byl, ale z jiného důvodu. Kapela elektrikáře z Ostravy se z ničeho nic stane slavnou, a je to úžasné. Ale najednou si uvědomíte, že jste zajímavý taky pro bulvár. To nepřišlo ze dne na den, spíš z roku na rok. A pak jsem zjistil, jak mě noviny drtí. Dočetl jsem se o sobě strašné věci.

Jaký je to pocit?
Děsný. Proto s nimi nějaké tři roky vůbec nekomunikuju.

Jiní známí lidé naopak říkají, že lepší je s bulvárem mluvit, než aby si noviny historky vymýšlely...
To je možné, ale já s nimi prostě nemluvím. Mám tři roky spokojený vztah, tak co by o něm psali? Když už, tak vymyslí nějakou špínu.

Že si vaše partnerka z příjmu kapely bere dvacet procent za zprostředkování koncertu?
Třeba tohle, což není pravda, ale nejspíš zavolali bývalému managementu a zjistili, kolik si od nás bral on. A hotovo, tohle bude lidi zajímat. "Kolik asi bere Kryštof za koncert? Kolik z toho může mít ta jeho? To je přece rodinný byznys! Ta si ho dokázala dobře nabalit!" A už to jede.

Dobře, platí tedy, že čím jste nešťastnější, tím líp se vám píše?
Psával jsem takhle, třeba ty nejtesknější písně z desky Rubikon, jako je Lampion, Chmýří, Jízda v protisměru, vznikly na základě mého rozvodu. Teď jsem šťastný a taky to jde. Vlastně je to hloupé klišé, že když se člověk trápí, tak se z toho vypíše. I když... Poslední píseň jsem napsal doma, když jsem tu byl pár dní sám. Říkal jsem si: "Sakra, vždyť už jsem čtyři měsíce nic nenapsal, to je strašný." Přemýšlel jsem o tom tak dlouho, až jsem z toho dostal takovou depku, že už nikdy nic nedám dohromady a kapela možná skončí. Sedl jsem, vzal jsem si kytaru a něco ze mě vypadlo.

Jak snášíte kritiku?
Těžce, ale už se snažím být víc nad věcí. Někteří kritici nám vyčítají, že skládáme moc pro rádia, že bychom měli být alternativnější. Mně by se to líbilo, ale já to prostě jinak neumím.

Jenomže alternativa není budoucnost tohoto národa, jak víme...
Náš žánr je od první desky Kryštofa stále podobný. Když někdo napíše něco škaredého, mrzí mě to a nebudu říkat, že mě to nechává chladným. Kdysi jsem se snažil vysvětlovat, třeba naše postoje. Třeba že to myslíme upřímně. Zjistíte, že někdy jsou kritiky zlé schválně - nemám rád Krajča, a tak se mi deska nelíbí. Tečka. Pak jsou lidi, které rád čteš a jejich názor tě zajímá. Když tenhle člověk napíše, že jsme ho moc nepotěšili, mrzí tě to o hodně víc.

47vik12.ctk.jpgKdyž jste vydali Rubikon, přišlo mi, že chcete psát verše jako Shakespeare, když už hrajete Richarda III. v Národním, a trochu jste se do těch slov zamotal...
Fakt? Tak mi uveďte nějaký příklad. Vezměte si, že máte čtyři desky, nějakých padesát textů, a teď píšete další. Tak, aby nebyly podobné těm padesáti předešlým, ani ve slovních výrazech. Mohl bych třeba znovu použít slovo chmýří, protože se mi líbí, ale nechci. A tak hledám jiná slova, jiná spojení. Možná někdy ne tak prvoplánová. A nechávám se inspirovat. Čtu hodně poezii. Jdu do knihkupectví a koupím si dvacet knížek básní. Prolistuju je, zjistím, jestli mě baví... Navíc rád kupuju české věci, kde vzadu čteš, že bylo vydáno 999 kusů básnické sbírky Františka Vopršálka. Mám dobrý pocit, že tím podpořím žánr, který se moc neprodává, a že autor za to dostane nějakou tu korunu. To mi dělá radost.

Abychom nekončili tak poeticky - v desátém díle Nemocnice operujete jako ortoped Pavelka škaredý úraz stehenní kosti. Odrazí se po Shakespearovi ve vašich nových textech pro změnu chladně doktorská střízlivost?
Víte co? Nechme se všichni překvapit.
-

Richard Krajčo (*1977)
Herec, zpěvák, moderátor a fanoušek Baníku Ostrava. Vyučil se elektrikářem, poté absolvoval dramatický obor Janáčkovy konzervatoře v Ostravě. Jeho první role, ztvárnění Hamleta v Divadle Petra Bezruče, mu v roce 2000 vynesla Radokovu cenu pro talent roku. Od roku 2003 je členem činohry Národního divadla.
Za debutové album Magnetické pole (2001) získala jeho skupina Kryštof pět nominací Akademie populární hudby. Následovaly desky V siločarách (2002), Mikrokosmos (2004) a Rubikon (2006).
Richard Krajčo hrál například ve filmech Nuda v Brně, Sametoví vrazi či Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště. Rovněž účinkuje v seriálu Nemocnice na kraji města - nové osudy a moderuje televizní pořad Medúza. Krátce byl ženatý s modelkou a zpěvačkou Ivou Frühlingovou.

Snímky HN - Filip Jandourek, ČTK: Akustický rok: po sérii koncertů, v níž se Krajčova skupina Kryštof představila "unplugged" na jevištích řady českých a moravských divadel, nyní čekají kapelu vystoupení ve Státní opeře. Oba beznadějně vyprodané koncerty jsou naplánovány na prvního prosince a hudebníky na nich doprovodí padesátičlenný gospelový soubor.