Zdaňování příspěvků zaměstnavatele

na životní pojištění zaměstnanců

Pokud firma zaměstnancům přispívá na životní pojištění nad rámec zákonem stanovených limitů pro osvobození od daně z příjmů, tedy více než tisíc korun měsíčně, nebo má sjednáno tzv. kolektivní pojištění, je nutné zaměstnanci strhávat z poskytnutého benefitu daň z příjmu.

Zdaňování soukromého životního pojištění...

Mezi nesprávné postupy zdaňování příspěvků na soukromé životní pojištění patří například následující postup. Zaměstnavatel přidaňuje zaměstnanci příspěvek na životní pojištění (přesahující částku tisíc korun měsíčně) každý měsíc ihned od ledna nebo od prvního měsíce v průběhu roku, kdy byl příspěvek přiznán. Správné zdaňování je však na roční bázi, tj. až od okamžiku, kdy součet příspěvků zaměstnavatele přesáhne v běžném roce částku dvanáct tisíc korun. Zaměstnanec by nesprávně strženou daň mohl po zaměstnavateli vymáhat například při předčasném odchodu nebo v případě, že v ročním úhrnu v daném roce nedosáhne příspěvek zaměstnavatele částky dvanáct tisíc korun.
Příklad: Firma přispívá zaměstnancům od září 2005 na životní pojištění sumou ve výši 1500 Kč a měsíčně přidaňuje zaměstnancům ve mzdě 500 Kč. Tento postup je neoprávněný, neboť na roční bázi byla v roce 2005 zaplacena částka 6000 Kč, což je méně než zákonný limit ve výši 12 tisíc Kč ročně.

...a daňově nezvýhodněného pojištění

Způsob zdanění se různí v závislosti na celé řadě okolností. Například na frekvenci prováděných plateb (zda je pojištění placeno ročně nebo měsíčně) nebo na tom, zda pojištění zaniká či pokračuje i při odchodu zaměstnance z firmy. Různé možnosti zdaňování lze ilustrovat na příkladě kolektivního životního pojištění, s kterým nejsou spojeny daňové výhody jako u soukromého životního pojištění.
Příklad: Zaměstnavatel zaplatí v lednu 2006 za zaměstnance pojistné na kolektivní životní pojištění, a to na rok dopředu (na období od 1. 1. 2006 do 31. 12. 2006 včetně). Zaměstnavatel potom musí zaplacené pojistné na toto pojištění zaměstnancům přidanit, a to buď jednorázově při poskytnutí benefitu, nebo postupně při čerpání tohoto benefitu. Druhý způsob vychází ze skutečnosti, že příjem plyne zaměstnanci v okamžiku, kdy je pojistné zaměstnavatelem nejen uhrazeno, ale současně když zaměstnanec získá z pojistné smlouvy konkrétní užitek.
Pokud zaměstnanec z firmy odejde, existují dvě možnosti:
1. Pojištění pokračuje do konce pojistného období, na které bylo pojistné zaplaceno:
* pokud bylo pojistné zdaněno zaměstnanci jednorázově při poskytnutí benefitu, není nutné již nic tzv. dodaňovat nebo vracet;
* bylo-li pojistné zaměstnanci zdaňováno postupně v době čerpání benefitu, je nutné zbývající část pojistného, která nebyla dosud zdaněna, zaměstnanci dodanit.
2. Pojištění zaniká ukončením pracovního poměru zaměstnance:
* pokud bylo pojistné zdaněno zaměstnanci jednorázově při poskytnutí benefitu, může zaměstnanec požadovat vrácení strženého přeplatku na dani z příjmu;
* bylo-li pojistné zdaňováno průběžně, není nutné nic dodaňovat a zaměstnavatel dostane přeplatek pojistného od pojišťovny zpět.
Uvedený postup je pouze ukázkou dopadů zvoleného způsobu zdaňování. U dalších typů pojištění, například manažerského životního pojištění, se názory pojišťoven na zdaňování často diametrálně různí. Zaměstnavatele proto upozorňujeme na to, že pojišťovny neodpovídají za správné zdaňování a často tuto oblast se zaměstnavateli neřeší. Přestože odpovědnost za správné zdanění je na zaměstnavateli, nikoliv na pojišťovně, domníváme se, že poradenství v daňové oblasti by mělo být součástí poskytovaného servisu zaměstnavatelům při zavádění finančních zaměstnaneckých výhod.
Autor působí ve společnosti Fincentrum FP