Snímek: Lumír Pecold
Slovo "karneval" vzniklo pravděpodobně z "carne vale", což znamená doslova "sbohem, maso". V češtině se používá výstižný výraz masopust. Němci zase říkají masopustnímu úterý Fastnacht, což je vlastně "noc před půstem", a vždy jde o období před Popeleční středou, tedy dnem, kdy začíná čtyřicet dnů půstu před Velikonocemi.
Číslo čtyřicet, to bylo v bibli vždy období zkoušky, přípravy nebo pokání. Čtyřicet dní trvala potopa, čtyřicet let putovali Izraelité pouští, čtyřicet dní trval Mojžíšovi výstup na Horu... Možná proto, aby těch čtyřicet dnů nepřipadalo lidem tak dlouhých, se před začátkem postního období slaví karneval. Nejvíce bujarých oslav pak připadne vždy na dobu těsně před Popeleční středou, což jsou letos první únorové dny. Avšak ten v Evropě asi nejznámější karneval v Benátkách začíná pravidelně už o týden dřív. Letos zahájil svůj program v pátek 25. ledna a potrvá až do úterý 5. února.
BENÁTKY
Piazzetta je malé náměstí před Dóžecím palácem. Z jedné strany ústí u zvonice na náměstí San Marco a z druhé je ohraničeno dvěma obrovskými sloupy, které označovaly hlavní vstup do Benátek v době, kdy bylo město přístupné pouze z moře. Právě tento prostor je ústředním jevištěm i hledištěm při Letu anděla.
V Benátkách se karneval poprvé konal už v 11. století - to se lidé každoročně veselili dva měsíce. Snad nikdy jindy než při karnevalu se navenek tolik neprojeví vrozený dar Benátčanů spřádat intriky, neboť jedině tehdy se mohou ukrýt za svými maskami. Sociální rozdíly se smažou, účastníci se vyžívají v kanadských žertících a dovoleno je téměř vše.
V 18. století dosáhl benátský karneval vrcholu výstřednosti i popularity, byla to ale také doba, kdy po ztrátě dřívější moci čelily Benátky úpadku. Zděděné bohatství promarnili aristokraté v nákladných večírcích a hazardních hrách. Poslední ránu bývalé slávě Benátek zasadil Napoleon, který požadoval odstoupení dóžete. To vše znamenalo konec i s karnevalem.
Teprve v roce 1979 byla tato tradice znovu obnovena, a to včetně Letu anděla, kdy se živý anděl v bílém rozevlátém hávu snáší z nejvyššího ochozu zvonice před Dóžecí palác. Tady ho očekává samotný dóže i se svým dvorem a četnými diváky. Každý rok je do andělského hávu oděna jiná mladá a krásná žena - většinou některá populární Italka, které se dostane pocty představovat anděla při zahájení benátského karnevalu.
Nejprve přiletí anděl
Kampanila, zvonice, je od své poloviny zahalena v mlze a já se snažím skrz hledáček kamery zahlédnout, co se tam nahoře děje. Pak se přes zábradlí přehoupne postava, a ještě než zmizí v mraku, vidím, že kolem balustrády přivazuje jisticí stanoviště. Pak vše zase přikryje bílá mlha. Když se opět protrhá, je už na římse také anděl. Oči celého náměstí se obracejí k věži.
S úžasem si uvědomuji, že zábradlí posledního ochozu je o pořádný kus vyšší než obě postavy balancující na římse před ním. A pak se anděl zhoupne do lana napnutého z věže k náměstí, aby se pomalu a v napjatém tichu snesl na tribunu před palácem. To už ale zní aplaus a dóže s viditelným oddechnutím vítá anděla.
Ta tradice pochází z poloviny 16. století, kdy se na karnevalu v Benátkách objevil mladý turecký akrobat, který předvedl nevídaný kousek: na laně a jen s pomocí tyče zdolal vzdálenost od lodě zakotvené u náměstí San Marco až ke zvonům ve věži. Lidé užasli a chtěli si podívanou zopakovat. Tak vznikla tradice zvaná Let anděla. Obvykle se konala poslední čtvrtek před půstem, vždy před zraky davu přihlížejících, šlechticů i dóžete.
Po laně nejprve chodili akrobaté, až to jednou zkusili i někteří z dělníků z loděnic. A byli na svou odvahu a umění tak pyšní, že se na tuto akci začali specializovat.
Let anděla se postupem času měnil a stal se oficiální ceremonií. Anděl musel dojít po laně na vrchol zvonice; pak scházel zase dolů k Dóžecímu paláci, prováděje salta - cizí vyslanci a významné osobnosti ho obdarovávali květinami nebo básněmi, dóže mu často daroval peníze. A nakonec musel anděl vyjít opět až na vrchol věže.
Existovala spousta způsobů, jak se dostat na věž a zpět, a mnohé byly technicky velmi pokročilé. Používala se zdvojená i ztrojená lana, navijáky a různé finty. Roku 1680 dokázal muž jménem Sante da Ca´ Lezze vyšplhat na věž na koni. Pak vylezl až na samotnou špici a tam prováděl salta. Další rok se dostal na věž v lodi, předstíraje, že vesluje.
V současné podobě je anděl spouštěn po napnutém laně a snáší se na náměstí. Teprve ve chvíli, kdy se dívka dotkne podia a šťastně mává přihlížejícímu davu, je benátský karneval skutečně zahájen.
www.carnivalofvenice.com
KOLÍN NAD RÝNEM
Jestliže benátský karneval patří k nejvyhlášenějším, tak kolínský se řadí k největším. Mohutností prý soupeří i s takovým karnevalem, jako je ten v Riu de Janeiro. Místní tvrdí, že karneval v Kolíně je téměř tak starý jako město samo. Organizované oslavy tu ale začaly před 185 lety.
Ve středověku měly zdejší karnevalové maškarády často dosti divoký průběh a nic na tom nezměnily ani různé zákazy a nařízení městských radních či církevních hodnostářů. V 18. století se však bouřlivé slavení rozšířilo o takzvané Redouten - elegantní maškarní bály v benátském stylu, jichž se účastnila šlechta a bohatí měšťané.
První Redoute se v Kolíně pořádala roku 1736. V roce 1823 vznikl první karnevalový přípravný výbor a od té doby se v Kolíně nad Rýnem stal karneval organizovanou akcí. Začala tradice Růžového pondělí, kdy do čela města usedne nakrátko princ karnevalu se svou gardou, doprovázen sedlákem a pannou. Postava sedláka symbolizuje bohatství a pohotovost obrany, postava panny pak ctnost a krásu svobodného říšského města Kolína. A tak jako kdysi, i dnes představuje pannu muž.
Pánové, držte si kravaty!
Karneval začíná oficiálně o Weiberfastnacht, což je čtvrtek před Růžovým pondělím. Je to takzvaná Noc ženských, kdy se chlapi musí mít na pozoru, aby jim bavící se děvčata neustřihla kravatu nebo je neobrala o peněženku. O víkendu se po celém městě pořádají četné průvody masek, mejdany a bály v kostýmech. Hlavní průvod se pak koná o Růžovém pondělí (pondělí před Popeleční středou).
A je to monstrózní akce, trasa měří 6,5 kilometru a prochází centrem města. Ve chvíli, kdy začnou znít ze staré městské brány Severinstor fanfáry, se vydá celý průvod na cestu. Tvoří ho přes deset tisíc kostýmovaných účastníků, mnoho desítek alegorických vozů a hraje v něm přes sto kapel. Německé televize vysílají akci v přímém přenosu, do ulic se vyklánějí kamerové jeřáby a po speciální lanové dráze jezdí nad hlavami všech zúčastněných další kamery, aby zachytily detaily celého hemžení.
Je to ovšem zážitek nejen pro oči a uši, ale i pro chuťové buňky, neboť členové průvodu rozdají přihlížejícím na 140 tun sladkostí. Vzduchem létají bonbony i tabulky čokolády. Jen na přípravu alegorických vozů padne více než půl milionu eur, přičemž celkové náklady se vyšplhají vysoko nad dva miliony.
V době, kdy už čelo průvodu dorazí na sever Starého města a začíná se rozcházet, poslední účastníci ještě stojí na seřadišti. Celý karnevalový rej v Kolíně pak skončí o půlnoci z úterý na Popeleční středu, kdy se pálí Nubbel - velká slámová loutka.
www.koelnerkarneval.de
MAASTRICHT
Většina Evropanů si za jménem Maastricht představí pouze jednu ze základních evropských smluv. Nizozemský Maastricht má však bohatou historii, a to nejen tu vtělenou do architektury. Nejvýznamnější zdejší akcí celého roku je právě karneval.
V Maastrichtu ho provází ohromná spousta akcí, průvodů a nápaditých kreací, doopravdy ale začíná v neděli před masopustním úterým, když přesně ve 12 hodin a 11 minut dělo Momus jedenáctkrát vystřelí na náměstí Vrijthof.
Jedenáctka symbolizuje karnevalové bláznění. Při pátrání po důvodu, proč je číslem bláznů, se dostaneme až ke starým bájím. Kdysi dávno totiž lidé věřili, že se člověk zblázní, když ho kousne elf (což je také číslo 11) - maličký skřítek známý svými zlomyslnými kousky. Zrovna tak věrohodně ale zní vysvětlení, že dvě jedničky vedle sebe vyjadřují rovnost - a během karnevalu si lidé díky přestrojení opravdu byli a jsou rovni. Anebo jedenáctka znamená číslo samotného ďábla, protože v jeho pojetí představuje jedenáct víc než deset přikázání.
Soutěž "opilé" hudby
Během karnevalu se používá pozdrav "Alaaf". Opakuje se třikrát, zatímco pravá ruka se přiloží na levý spánek. Je to starobylý pozdrav v krajích kolem Rýna a dost možná vznikl jako parodie na pruský militarismus. Slovo snad pochází z jidiš ("alaaf" je první písmeno abecedy) a mohlo tak být narážkou na postavení vojenského velitele. Po dobu karnevalu se také hodně mluví místním dialektem a například všechny karnevalové texty, písně, noviny i webové stránky se píšou v dialektu.
Kromě volby prince karnevalu, recepcí a průvodů probíhá v karnevalových dnech i soutěž zvaná Zaate Herremeniekes, tedy soutěž hudebních skupin. "Zaate" znamená doslovně "opilý". Však také skupiny nejenže procházejí městem, ale hrají i v barech a končí na náměstí Vrijthof. A každá z nich nakonec obdrží první cenu, ať hraje jakkoli.
Nejdůležitějším symbolem těchto dní je Mooswief, patronka karnevalu v Maastrichtu, jejíž socha stojí na podstavci na náměstí Markt. Na karneval tak dohlíží pěkně shora. Mooswief je vlastně trhovkyně, prodavačka zeleniny, kterou vypěstovala na svém políčku. Pole se kdysi rozkládala hned pod městskými hradbami, a Mooswiever byli tedy obyvatelé přilehlých vesnic, nyní městských čtvrtí.
Při karnevalu se replika sochy, ohromná loutka, zavěšuje i doprostřed náměstí Vrijthof. Když karneval o půlnoci na masopustní úterý končí, všichni zpívají maastrichtskou hymnu a také karnevalovou píseň. Princ karnevalu pak sundá Mooswief z podstavce a vrátí svou čepici a žezlo starostovi města.
www.carnavalinmaastricht.nl
BINCHE
Binche je nevelké městečko ve francouzsky mluvící části Belgie. Po většinu roku to bývá ospalé místo, kde ani letní turistická sezona nepřinese mnoho vzruchu. Před začátkem velikonočního půstu je ale všechno jinak.
Hlavní náměstí se starobylou radnicí se na tři dny stane scénou proslaveného karnevalu. Desetitisíce lidí zaplní městečko, v jehož ulicích se objeví masky Pierotů, Harlekýnů a především bláznů Gilles s rolničkami a zvonky.
Počátky města spadají do 12. století, ale v roce 1554 zcela vyhořelo. Požáru odolala jen část opevnění. To se postupně při obnově sídla rozrostlo o 27 věží a z města se stala významná pevnost. Dnes zdobí město především radnice s cibulovitou věží a zvonkohrou, kaple St.-Andreas a kostel St.-Ursmarus s renesančními partiemi. Před ním stojí velká kovová plastika Gille de Binche, vzdávající hold místnímu karnevalu. Rachotem bubnů, dupáním dřeváků o dlažbu, tancem, zvoněním a mácháním metlou odhánějí Gilles ďábla a zvou jaro do ulic.
Na seznamu UNESCO
Staletou slávu karnevalu založila roku 1540 nizozemská místodržící Marie Uherská na oslavu španělského dobytí jihoamerické říše Inků. Tradice je to tak dlouhá a významná, že karneval v Binche zapsalo UNESCO na svůj seznam nehmotného světového kulturního dědictví.
A místní jsou na svůj karneval také patřičně hrdí. Barvy a provedení jednotlivých masek typických pro Binche si město nechalo registrovat. Především se ovšem všichni obyvatelé starají, aby prastará tradice zůstala živá, a tak zde rok co rok zní dupání dřeváků o dlažbu, rachot bubnů a zvonění rolniček a zvonků.
www.carnavaldebinche.be
AALST
Jestliže karnevalové oslavy ve valonském Binche patří k těm nejpamátnějším, pak karneval ve vlámském Aalstu je v Belgii největší. Přípravy na hlavní den startují už před osmou hodinou ráno. To se například v zadní místnosti café Wembly pomalu začnou scházet členové karnevalového klubu De Popollekes. Obléknout do kostýmů a nalíčit všechny postavy jejich karnevalového vozu se musí postupně, aby byli před polednem všichni na seřadišti a mohli společně s dalšími desítkami skupin vyrazit do ulic.
Kdo získá zlatou cibuli?
Ústřední postavou třídenního reje masek je i tady princ karnevalu. Od starosty převzal vládu nad městem, a tak nemůže nikde chybět. Jede v čele průvodu masek, rozhazuje bonbony, předává ocenění i dárky a hlavně udržuje dobrou náladu.
Specifikou karnevalu v Aalstu je ohromné množství alegorických vozů doprovázených skupinami masek. Více než osmdesát velkých pojízdných kreací není výjimkou. Je to doslova gejzír nápadů. Průvodu se přitom mohou zúčastnit pouze místní. Všechny sochy, karikatury a rekvizity z vozů jsou po karnevalu zničeny a příští rok se staví nové. Z tohoto pohledu je karneval pro Aalst i významným ekonomickým přínosem. Výrobou dekorací a kostýmů se živí nemálo lidí. Masky jsou nákladné, a tak všichni dodržují nepsané pravidlo, že na masku, paruku či kostým druhého člověka se nesahá. Lidé na karneval často šetří celý rok, a proto si ty tři dny chtějí opravdu užít.
Oblast kolem Aalstu byla známá pěstováním cibule, a tak podle dávné tradice starosta města a princ vhazují mezi účastníky karnevalu dárečky v podobě cibule. Jsou to většinou sladkosti, ale některé obsahují čísla, která znamenají hodnotnou cenu. Číslo 1 je pak pravidelně vyměněno za zlatý šperk ve tvaru cibule.
www.aalst.be/carnaval
IVREA
Oslavě masopustu v severoitalském městečku Ivrea lze přiřadit označení nejbláznivější. Ve starém centru po celý rok panuje poklid kavárenských stolků rozložených v ulicích a na náměstích. Ovšem když se přiblíží Popeleční středa, už od pátku před ní výklady mizejí za bedněním a fasády domů se halí do kilometrů rybářských sítí. Ve městě neseženete jediný volný pokoj k přespání, do ulic vyrazily stovky lidí v prapodivných uniformách a úborech, náměstí křižují kapely a pištci.
Střelivo do bitvy: pomeranče
Karnevalové dny tu bývají doslova hektické. Prakticky na každé náměstí v historickém centru jsou navezeny tuny pomerančů a schyluje se k neuvěřitelné bitvě. Městem projíždějí vozy tažené koňmi, s posádkou ukrytou za jakýmsi brněním, ozývají se trubky a bubny.
Tradiční házení pomerančů má kořeny v polovině 19. století. Předtím - už ve středověku - se v této bitvě používaly fazole. Ve třicátých a potom v šedesátých letech 19. století začaly dívky spolu s konfetami, listy a květinami házet z balkonů na průvod vozů i pomeranče. Mířily na mladíky, o které měly zájem - chtěly, aby si jich všimli. Chlapci na vozech jim to postupně začali oplácet. Z gesta znamenajícího poctu se stal duel a později skutečný boj mezi házejícími na balkonech a těmi v ulicích.
Teprve po druhé světové válce se bitva změnila v nynější soutěž s pevnými pravidly. Dnes probíhá na hlavních náměstích, kde týmy na vozech - představující stráže tyrana - bojují proti pěším družstvům, tedy prostému lidu. Účastní se stovky vrhačů a je to nepochybně nejpozoruhodnější událost karnevalových svátků: zahrnuje v sobě boj za svobodu, symbol karnevalu i ztřeštěnosti a bláznovství. Pomerančová bitva se stala kulturním dědictvím a zároveň kolektivní akcí, které se může zúčastnit každý. Stačí se zapsat do seznamu jednoho z devíti pěších týmů nebo jako člen družstva na voze.
Od neděle do úterý se vždy krátce po poledni strhne na ivrejských náměstích neuvěřitelná bitva, kdy stovky pěších vrhačů útočí pomeranči na projíždějící povozy, z nichž jim opět pomeranči odpovídají jejich posádky. Když boj vrcholí, k nebi se v jednu chvíli vznesou stovky pomerančů a vzápětí na náměstích začne pršet pomerančový džus.
www.carnivaldiivrea.it
Lumír Pecold
