Česko se právem stalo jedním z nejsilnějších magnetů pro investory. Nepřivedly je sem investiční pobídky ani kouzlo Prahy. Ty jen přitáhly pozornost byznysmenů k místu, kde jim vychází jednoduchá ekonomická kalkulace. Mezi zaměstnance se tu na platech rozdělí výrazně menší část bohatství, které se v zemi vytvoří. Na ziscích si naopak připíší téměř největší podíl z celé Evropy.

Lepší skóre už dokáží nabídnout jen Slováci, Poláci a Bulhaři. Ve všech bohatších zemích Evropské unie je podíl platů na celkovém bohatství výrazně vyšší, u zisků naopak výrazně nižší. O rozdílech se nemluví. "Jasně, že ty poměry jsou výrazně jiné, ale nechci k tomu nic říkat. Jinak mám zítra ráno v kanceláři odboráře s nárokem na tučný růst platů," říká manažer jedné z velkých firem.

Vzácní lidé poprvé žádají vysoké platy

Právě teď zažíváme poprvé po roku 1989 dobu, kdy se karta začíná obracet ve prospěch zaměstnanců. Ekonomika jede na plné obrátky a podle všeho už dosáhla vrcholu, po němž přijde mírný útlum. Tentokrát poprvé narazí na nedostatek lidí. Firmy jsou nuceny zvedat platové nabídky, aby si zaměstnance udržely, nebo je přetáhly konkurenci. Co je vzácné, bývá drahé. A tím jsou teď schopní lidé. Poprvé po pádu totality mají při vyjednávání v ruce silnější kartu než personální šéfové.

Pode Eurostatu se loni na hrubých platech, bonusech a odměnách vyplatilo 32,3 procenta HDP, tedy více než bilion korun. Firmy si ale na ziscích (před zdaněním) rozdělily 48,2 procenta HDP, tedy přes bilion a půl.

Lapidárně řečeno: u platů jsme vysoce pod, u zisků naopak nad evropským průměrem. Pro srovnání: do první pětky zemí, v nichž jde největší díl bohatství na platy, patří Dánsko s 48 procenty, Británie s 46,7, Slovinsko se 44, následované Německem a Švédskem se 40 procenty. Přes 47 procent se mezi zaměstnance dělí i ve Spojených státech. Podíl firemních zisků na HDP tady naopak logicky patří k nejnižším.

Výrazně větší část než Češi si však na platech dělí i chudší Maďaři a obyvatelé všech tří pobaltských zemí.

Proč právě v Česku jsou tak výhodné poměry pro investory a naopak skoupé pro zaměstnance? Aniž by to bylo patrné na první pohled, významně o tom nerozhoduje ani síla sociálního státu ani moc odborů. Ukazuje to už pohled na první pětku. Jsou v ní jak silně sociální Dánsko, Švédsko či Německo se silnými odbory, tak liberální Británie a Spojené státy s velmi úsporným sociálním státem a odboráři, kteří přišli o vliv už před několika desetiletími.

O částce, která míří na platy mnohem výrazněji, rozhoduje vyspělost ekonomik, podoba daní, hospodářské vzestupy a pády. A v neposlední řadě také sebevědomí, odvaha a chuť riskovat. U každé ze zemí, která výrazně investuje do platů, je mix jiný.

Přidáme vám, až dostihneme úspěšnější

"V Česku je ten poměr obrácený, protože v zemi chyběl kapitál. Tak se ho firmy snažily vytvářet a znovu investovat, aby se přiblížily západním konkurentům, kteří na akumulaci kapitálu pracovali roky," říká ekonom Miroslav Zámečník.

Ke zvyšování platů naopak firmy dlouho nic netlačilo. Od pádu bankovního socialismu koncem devadesátých let začala rychle stoupat nezaměstnanost. Pro Česko to byl nepoznaný fenomén, prožívaný ve svobodných poměrech poprvé. V mnoha lidech vyvolával nejistotu, obávali se o místo, a tak své šéfy do žádných prudkých růstů platů netlačili. Přeplácelo se jen v pár špičkových profesích, jako byly informační technologie nebo finance. Firmy se tak těšily z větších zisků a mohly víc peněz otáčet v investicích.

Kde k zisku pomůžou mozky a kde stroje

Rozdělení bohatství mezi platy a zisky zčásti předurčuje i podoba české ekonomiky, v níž hraje průmysl a výroba nejvýraznější roli ze všech zemí Evropské unie. Průmyslové firmy musí výrazně více investovat do nových strojů, technologií nebo továren.

V ekonomikách, kde bohatství vytváří služby, se investuje především do lidí a platů. Škoda Auto a ČEZ, na nichž stojí česká ekonomika, musí do strojů a technologií dávat nesrovnatelně více peněz než investiční banky a fondy, které táhnou britské hospodářství, nebo vývojová centra, jež dělají bohatou zemi z Dánska. Makléři v londýnské City stačí k tomu, aby své firmě vydělal milion, stůl, židle, počítat se špičkovým softwarem. Ale především brilantní mozek, za jehož využití pro zisky firmy si nechá dobře zaplatit. A banka to ochotně udělá, protože moc dobře ví, že bez svých mozků by mohla na zisky zapomenout.

V první evropské pětce, kde jde největší část bohatství na platy zaměstnanců, jsou tak logicky země finančníků, výzkumníků a obchodníků.

Nižší částky, které míří do platů, v postkomunistických, průmyslových s menší rolí služeb, jako je Česko, Slovensko nebo Polsko, vysvětlují ekonomové vyššími investicemi, do kterých firmy tlačila ostrá světová konkurence.

České firmy skutečně investovaly v posledních letech nad evropským průměrem. Do investic jde 25,2 procenta HDP. Jenže v řadě zemí s výrazně vyšším podílem bohatství rozděleném na platech jsou investice srovnatelné nebo dokonce výrazně vyšší. Dánové do nich dávají 23,2 a Slovinci 27,7 procenta HDP. Předčí nás i Lotyši s 29, Estonci s 32,2 a Litevci s 34 procenty HDP na investice. Potřebou masivněji investovat do dohánějící ekonomiky se tak slabší podíl platů příliš vysvětlit nedá.

Cena za jedny z nejhorších odvodů v Evropě

Podstatný vliv, proč platy kulhají za Evropou, má podoba daní. Daně a odvody z platů jsou v Česku čtvrté nejvyšší v Evropě. V povinných platbách sociálního a zdravotního pojištění předčíme Dány i Švédy proslulé velmi vysokými daněmi. Velká část těch odvodů se skrývá právě v kolonce povinné odvody zaměstnavatele. V hrubé mzdě je až do letošního ledna, kdy odstartuje superhrubá mzda, nikdo nevykazuje. Skutečné české platy jsou tak o více než třetinu vyšší, než se na první pohled zdá.

Když se k platům připočte právě sociální pojištění placené firmou a další mimoplatové výhody, jako jsou penzijní a životní pojistky, služební auta a telefony nebo jazykové kurzy, stoupne podíl investice do zaměstnanců na 43,2 procenta HDP. I v této kategorie ale zůstáváme pod evropským průměrem. Dánové, Britové a Slovinci investují přes 50 procent.

V Česku panují jedny z největších rozdílů mezi daněmi z firemních příjmů a platů lidí. Proto se zde vyplatí investovat hlavně v oborech, kde vysoké zisky přinesou hlavně stroje a méně kvalifikovaní lidé s nízkými platy a odvody. Na podobných pilířích stojí ekonomický úspěch Slovenska. V Británii, Dánsku i ve Slovinsku jsou rozdíly v daních firem a zaměstnanců výrazně menší.

Estonci už vědí, jak si říct o vyšší plat

Lidem by k vyššímu podílu bohatství rozdělenému v platech mohla výrazně pomoci vláda změnou daní. Inspirativní je příklad Irska. Firmy si v Dublinu na ziscích rozdělí jen nepatrně menší část bohatství než v Česku - 46 procent. Mezi zaměstnance se však na mzdách dělí výrazně více než u nás - 38,9 procenta. Důvod je zřejmý Irové mají velmi nízké povinné odvody. Neodrazují tak firmy od odborů s vyšší úrovní platů přehnanou zátěží.

Proč ale lidé v pobaltských zemích nebo ve Slovinsku dostanou na platech výrazně více? Vždyť i jejich ekonomiky byly po roce 1989 zanedbané jako ta česká. A potřebovaly se úplně stejným způsobem dotáhnout.

Slovinsku pomohla lepší startovní pozice, pobaltskému triu roky silného ekonomického vzestupu. Slovinská ekonomika byla po roce 1989 vyspělejší a bohatší než česká. Menší odstup od ostatních nenutil tamní firmy k tak vysokým investicím, jako dělaly české nebo slovenské.

Estonsko a Lotyšsko zase už před lety narazily na to, s čím se teď česká ekonomika potýká poprvé - na nedostatek lidí. "Ruské sankce nám alespoň pomohly k ztlumení rychlého růstu. Už se nám začínala přehřívat ekonomika. Chybí nám lidé," žertoval na jaře v rozhovoru pro Hospodářské noviny estonský prezident Toomas Hendrik Ilves.

Estonci nezažili poprvé, že se o ně firmy přetahují a oni si mohou diktovat platy. Naučili se vyjednávat o lepších podmínkách a jsou při podpisech nových pracovních smluv sebevědomější. Stejně jako Britové či Američané, kteří už pár boomů, kdy "nebyli lidi", zažili. Proto jsou z nich obratnější vyjednávači a vůbec k tomu nepotřebují mít za zády odboráře.

Teď se platí lidem, investice jdou stranou

V Česku se láme doba. Zaměstnance teď na nějakou dobu čekají tučnější, firmy naopak skromnější měsíce. Vzestup firemních zisků a mezd srovná krok. "Firma, která v posledních letech neinvestovala, se může dostat do problémů, propásla nejlepší čas," říká ekonom Miroslav Zámečník. "Teď se dostane pod tlak zaměstnanců žádajících vyšší platy, bude muset vyhovět a na investice zbude méně peněz."

Pro investory výhodné skóre mezi platy a zisky se ale hned tak neotočí do britských nebo dánských poměrů. Česko se ještě nějaký čas udrží mezi nejlepšími místy pro investice. Právě výhodné skóre sem déle než levné platy samy o sobě bude vábit firmy. Zisky jsou v porovnání se západní Evropou tak silné, že se kvůli nim vyplatí riskovat byrokracii, korupci a nedůvěru, na níž tady narazí častěji.

Stejný motiv - jen s výrazně vyššími zisky i rizikem - láká české firmy do Putinova Ruska.

lenka.zlamalova@economia.cz