070917-ka08.jpgHN: Život neziskových organizací se po odchodu zahraničních dárců v polovině devadesátých let výrazně zhoršil. Jaké nároky to klade na šéfy?

Šéf organizace vystavené takovému transformačnímu tlaku musí úkoly delegovat. Nejen na podřízené, ale i na správní radu a další příznivce. Sám tuto situaci nikdo nezvládne. Pro ředitele neziskových organizací to znamená velkou zkoušku. Odchod zahraničních dárců se dotkl zejména celostátních servisních organizací. Naše nadace se snažila od poloviny devadesátých let mít různé finanční zdroje. Musím říci, že shánění peněz pro organizaci není jenom věc ředitele nebo lidí ve vedení, ale záležitost nastavení celého systému.


HN: Co je teď pro ředitele neziskových organizací největší problém?

Situace neziskového sektoru je krizová v tom, že mu chybějí peníze, zejména režijní, aby lidé mohli v klidu pracovat. Organizace by se kromě toho, že pracuje na projektech, měla sama rozvíjet. Jedno z hlavních selhání našeho státu je, že v období 2007 až 2013 počítá s tím, že dává peníze pouze na "nákup služeb". Ignorovat potřeby občanských sdružení, která potřebují peníze také na vlastní rozvoj, je kardinální chyba veřejné správy.


HN: Nadace nejen rozděluje peníze, ale pokud myslí strategicky, tak musí budovat nadační jmění.

Budování nadačního jmění jako významného zdroje nezávislosti je záležitost obtížná všude, nejen ve střední Evropě. Je to ten nejtěžší způsob získávání peněz i v Americe nebo kdekoliv jinde. To zadání je velmi těžké. České nadace získaly velkou výhodu v Nadačním investičním fondu, který jim přinesl téměř tři miliardy korun nezcizitelného kapitálu, ze kterého mohou použít jen výnosy. Naše nadace byla úspěšná, protože získala velké bodové ohodnocení a má z něj téměř devadesát milionů korun.


HN: Loni jste výrazně zvýšili nadační jmění. Jaká je za tím práce?

Zvýšili jsme nadační jmění z jiných zdrojů asi o 15 procent. Získali jsme je cíleným fundraisingem a díky Mottově nadaci, která nám každou korunu zapsanou do jmění zdvojnásobila. Nadační jmění je jednou z cest k větší nezávislosti neziskového sektoru. V naší situaci, kdy je stát dominantní a neefektivní, opravdu potřebujeme české Rockefellery, Fordy, Sorose či Gatese. Lidi, kteří by si uvědomovali problémy světa a dokázali dát řádově desítky miliard do nějakého výnosného fondu, z něhož by pak mohl neziskový sektor čerpat. Věřím, že taková situace bude v příštích letech běžnější i v Čechách. Potřebujeme nové mecenáše schopné navázat na dřívější tradice, které byly přerušeny.

HN: Co nabízí práce v nadaci?

Když se ptáme zájemců o práci v nadaci na jejich motivaci, často odpovídají, že jim jde o seberealizaci. Chtějí pomoci v nějaké oblasti. Nevím o člověku, který by zde začal pracovat s promyšlenou vyhlídkou na kariéru. Myslím, že toto tady neexistuje na rozdíl od byznysu nebo státní správy. Ale znám lidi, kteří v neziskovém sektoru začali s tím, že získají praxi a lépe se uplatní na pracovním trhu jinde.


HN: Proč pracujete v nadaci?

Jedna z výhod práce v nadaci je, že se potkáváte se skvělými lidmi, kteří mají obrovskou energii a dělají spoustu zajímavé a důležité práce za minimální peníze.


HN: Jaké lidi potřebujete?

Potřebujeme lidi se širokým spektrem znalostí. Naše nadace hledá pracovníky se zájmem o životní prostředí a s vynikajícími komunikačními schopnostmi. Jsou to nároky srovnatelné s byznysem.


HN: Jaké máte možnosti motivovat zaměstnance?

Peníze to rozhodně nejsou. Prostor pro individuální oceňování je malý. Důležité je udržovat otevřenou, tvůrčí kulturu, dynamickou organizaci, ve které se každý cítí dobře. Když se mu něco nelíbí, tak to může řešit. Další benefity jsou v tom, že si člověk může ovlivnit náplň práce a organizovat si čas.


HN: Nepřetahuje byznys ty nejschopnější jedince?

Určitě se to stává, ale je i opačný trend. Z byznysu odcházejí lidé do neziskové oblasti, protože hledají smysl své práce, něco víc než peníze. Nestává se to moc u opravdu špičkových manažerů, rozdíl v penězích je velký, ty platy jsou řádově úplně jinde.


HN: Ekologové mají cejch aktivistů. Jak vedete tým, aby jej partneři brali jako profesionály?

Snažili jsme se od začátku profilovat jako profesionálové v oboru, což je u nadace především dárcovství nebo administrace grantů a získávání prostředků pro podporu projektů. Měli jsme výhodu, že jsme zdědili firemní kulturu prestižních amerických nadací, které byly u našich začátků, jako C.S. Mott Foundation, Rockefeller Brother Fund a další. To se týká etických principů nadační práce, ošetření konfliktů zájmů, porozumění potřebám příjemců pomoci i toho, jak respektovat dárce.


HN: Co se zásadně změnilo?

Naše nadace je už v situaci, kdy my neoslovujeme starosty či firmy, ale oni oslovují nás. To je velká změna oproti začátkům. Právě uzavíráme grantové řízení na výsadbu stromů a dostali jsme obrovský počet přihlášek. Máme desetkrát více zájemců, než které můžeme uspokojit. Většina žádostí je od obcí. Ty vnímají nadaci nejen jako finanční zdroj, ale také garanta odborné pomoci. Ať už se to týká cyklistiky, rozvoje venkova nebo úprav veřejných prostranství.


HN: Jste mediálně nejznámější nadace. Ale málokdo má představu, kolik lidí je za vaší prací.

Jsme poměrně velká nadace s 33 lidmi, k tomu správní a dozorčí rada a další dobrovolníci, například v grantových komisích. Máme malou kancelář v Praze a centrum v Brně. Dva naši kolegové pracují v terénu. Máme další sesterské nadace ve visegrádských zemích, v Rumunsku a Bulharsku. V Česku jsme rozdělili 170 milionů korun na 1900 projektů.


HN: Spolupracujete s firmami, což nezřídka naráží na odpor jiných ekologických organizací.

Je naprosto legitimní a potřebné, aby v každé společnosti existovala skupina kritických "watch dogových" organizací, které mohou být nepříjemné a kontroverzní. Někdy ženou věci i do zbytečných extrémů. Tyto organizace i podporujeme, ale není to naše cesta. Tahle společnost je zbytečně konfliktní a politicky vyhrocená. Složité problémy, a životní prostředí sem patří, je třeba řešit u kulatého stolu.


HN: Proč je partnerství důležité?

Partnerství je klíčový princip, aby se mohla organizace rozvíjet. Chcete změnit víc věcí, realizovat nové projekty, ale nemůžete stejným tempem růst a zvyšovat rozpočet. Nejpřirozenější je spojit se s těmi, kdo to umí a mají zdroje, nebo vědí, kde jsou problémy. Takové lidi dáváme dohromady.

 

Miroslav Kundrata (51 let) je ředitelem Nadace Partnerství. Absolvoval geografii na přírodovědecké fakultě v Brně. Angažuje se ve Fóru dárců a v Radě vlády pro nestátní neziskové organizace. Soustřeďuje se také na práci s firmami ve společných projektech v oblasti udržitelného rozvoje.