Historie klavírů Petrof se začala psát roku 1864, kdy Antonín Petrof vyrobil svůj první koncertní klavír. Nechybělo přitom mnoho a rodina Petrofova se do dějin mohla zapsat jako výrobci stolů a židlí. Antonín se totiž stejně jako jeho otec a děd vyučil truhlářem a plánoval pokračovat v rodinném řemeslu. Místo ruky osudu však tehdy zasáhl vídeňský strýc Jan Heitzmann. Přesvědčil mladého synovce, že pokud má něco skutečně budoucnost, je to hudba, respektive výroba tehdy velmi žádaného a módního zboží - klavírů. Mladý Antonín poslechl, následoval strýce do Vídně a za sedm let se vyučil výrobě nástrojů. Po návratu do Čech sestrojil svůj první klavír. Jeho majitelem se stal řezník a člen obecní rady města Josef Petříček. Také další tři nástroje, které Antonín Petrof sestavil téměř na koleně, okamžitě našly své nové majitele. MEZITITULEK: POKROKOVÝ PODNIKATEL Úspěch v mladém Petrofovi probudil podnikatelského ducha. Počátkem sedmdesátých let devatenáctého století výhodně koupil pozemky za městskými hradbami a bývalý zájezdní hostinec "Na Brně", kde vybudoval továrnu. Od roku 1874 pak v Hradci Králové rozjel výrobu pian a harmonií ve velkém. V českých zemích neměl konkurenci. Nástroje se do té doby musely dovážet z Vídně a v časech, kdy železniční doprava v dnešním měřítku nefungovala a obrovská křídla táhl koňský povoz, to nebylo nijak jednoduché. Pro Petrofa v prvních letech pracovalo šest zaměstnanců. On sám přitom patřil k nejpokrokovějším podnikatelům své doby. Jako jeden z prvních nahradil petrolejové lampy a svíčky elektrickým osvětlením a svou firmu nechal zapsat do obchodního rejstříku pod názvem Fortepiano-Fabrikation. Jeho závod byl také první, který v Hradci používal k pohonu strojů páru. Brzy k Petrofově hradecké továrně přibyla pobočka v uherském Temešváru a Antonín Petrof se stal dvorním dodavatelem rakouského císaře. Za své velké zásluhy "o rozmach oboru stavby hudebních nástrojů" byl dokonce oceněn titulem c. k. dvorní továrník. Před první světovou válkou se firma Antonína Petrofa stala největší továrnou na piana v Rakousko-Uhersku a převzala i několik konkurenčních závodů včetně bývalé továrny jeho strýce Heitzmann & Sohn ve Vídni. MEZITITULEK: KLAVÍR PRO NÁSLEDNÍKA TRŮNU V roce 1914, kdy závod slavil půlstoleté výročí, společnost Petrof vyrobila jubilejní třicetitisící nástroj. Ten dodala na Konopiště. Přál si ho následník rakousko- uherského trůnu František Ferdinand d'Este. Bohužel ho obdržel zhruba měsíc před sarajevským atentátem a hudby si příliš neužil. Po smrti Antonína Petrofa v roce 1915 převzali žezla podniku jeho tři synové. Jan se stal šéfem firmy, Antonín převzal zodpovědnost za obchod a Vladimír se postavil do čela technické sekce. Společnost tehdy vyvážela své zboží na trhy v celé Evropě, ale také v Jižní Americe, Jižní Africe, Číně či Austrálii. V roce 1928, kdy firma zaměstnávala 400 dělníků a ročně vyráběla přes 2300 nástrojů, Petrof společně s významnou americkou firmou Steinway otevřel svou pobočku také v Londýně. Začátkem války však nastal zvrat a továrna byla převedena na válečnou výrobu. Pod přísnou kontrolou Němců se tam vyráběly dřevěné bedýnky pro dělostřelecké náboje. Ani s koncem války však starosti rodiny Petrofů neskončily. Stejně jako na většinu tehdejších podniků i na továrnu Petrof byla v únoru 1948 uvalena národní správa. Všichni majitelé byli prohlášeni za třídní nepřátele a závod museli opustit. Ze znárodněného majetku tehdejší ministerstvo průmyslu vytvořilo národní podnik - Továrnu na piana a varhany v Hradci Králové. Značka Petrof však nezanikla a také během komunismu znamenala záruku kvalitního zvuku. Rodina během komunistického režimu kontakt s podnikem neztratila. Jejich domek stál jen několik metrů od závodu. MEZITITULEK: NÁVRAT RODINY Po revoluci rodina se závodem opět začala navazovat kontakty. Pravnuk zakladatele Jan Petrof se v roce 1991 stal obchod- ním náměstkem a snažil se firmu vrátit zpět do rodinných rukou. Zatímco přes den si Jan Petrof plnil povinnosti řádného zaměstnance, po večerech jezdil na ministerstva předkládat projekty. Trvalo mu to osm let. Petrofovi totiž v restituci získali pouze čtyři procenta firmy a zbytek museli koupit od Fondu národního majetku. Plně závod ovládli až v roce 1997. Stálo to dvě stě padesát milionů. Situace ve společnosti Petrof však ani pak nebyla nijak jednoduchá. Odbory vyhlásily stávkovou pohotovost, banky blokovaly účty a firmě chyběly peníze na platby dodavatelům. Majoritním vlastníkem společnosti a její jednatelkou se proto v roce 2001 stala dcera Jana Petrofa Zuzana Ceralová-Petrofová. Opustila farmaceutický obor, kterému se do té doby věnovala, a s razancí sobě vlastní se vrhla na byznys okolo klavírů. "Myslela jsem si, že můj život bude spojen s farmacií, ale člověk má být flexibilní, " říká Ceralová Do té doby vlastnilo firmu pět majitelů - čtyři příbuzní a jeden právník. Rodina se však domluvila, že vzhledem ke složité situaci, která ve firmě vznikla, je potřeba vystupovat jednotně. "Dohodli jsme se, že to budu já, na koho budou většinové podíly přepsány," dodává Ceralová. Pokračovatelka páté generace slavné rodiny vyvedla společnost z krize. Nechala zavřít pobočné závody společnosti, rozprodala zbytečný majetek a razantně snížila náklady. Z podniku odešla téměř polovina zaměstnanců, tedy asi pět set lidí. "Propustit zaměstnance, často i mé osobní přátele, bylo jedním z nejtěžších okamžiků ve firmě," říká Ceralová. Ani Zuzaně Ceralové, která je zároveň prezidentkou Evropské federace výrobců hudebních nástrojů, však nevyšlo vše podle představ. Společnosti se například nepodařil vstup na trhy jihovýchodní Asie a o velké škody se dokonce postarali její vlastní zaměstnanci, kteří z expedičního skladu rozkrádali nástroje. "Největší zklamání je pro mě vždy v lidech. Mrzí mě, že kolegové, kterým jsem věřila, mě nakonec okradli - ať už jsou to ta nešťastná piana nebo peníze. Je to snad česká povaha - "zkusím to, třeba to vyjde..."," komentuje situaci Ceralová. Společnost se navíc po letech spolupráce nedohodla se svým americkým distributorem Geneva International Corporation. Ten dokonce na hradeckou firmu podal návrh na konkurz za údajné nedořešené reklamace z roku 1999. Neuspěl. Petrof však nedávno vrátil úder a na americkém území založil vlastní pobočku. Právě Spojené státy jsou jedním z největších odběratelů firmy, která ročně prodá zhruba šest tisíc nástrojů. Mezi další odběratele patří Kanada, Francie, Německo a Itálie. MEZITITULEK: NEZAMĚNITELNÝ ZVUK Kromě klavírů Petrof firma vyrábí i značky Weinbach, Rösler, Scholze. Každá z těchto značkových řad je přitom určena pro různou klientelu. Společnost Petrof vedle standardních nástrojů vyrábí i luxusní pianina a klavíry vyrobené na zakázku, které pasují do unikátních interiérů. Za 140 let hradecký podnik do světa vyslal již šest set tisíc nástrojů. Tóny pian Petrof znějí na pěti kontinentech v šedesáti zemích světa. Klasické přírodní materiály a nezaměnitelný zvuk pian Petrof zaujaly nejednoho hudebníka. Na nástroje této značky se nechávají doprovázet i hvězdy světové opery jako Luciano Pavarotti, José Carreras či šansoniér Charles Aznavour. Při své návštěvě Prahy si svého času na klavír značky Petrof zahrála i princezna Diana. "S klavírem Petrof trávím pomalu více času než se svojí manželkou. Petrof má zvuk a já jsem rád, že tato piana pocházejí z Česka," říká i český hudebník a skladatel Petr Malásek. "Největší radost mi dělá, když po celovečerním koncertě na náš nástroj přijde pianista a řekne: Děkuji, nástroj byl skvělý," říká Zuzana Ceralová-Petrofová, jednatelka společnosti Petrof.