Komentář "Kdo píše zákony? Náš druhý utajený parlament" (HN 6. června) mi zcela mluví z duše. Vedu na pardubickém magistrátu permanentní válku o zlepšení úrovně místních předpisů. Už jsem například dosáhl redukce dvou směrnic čítajících 20 stran do směrnice jedné čítající stranu jednu.
Zoufalá úroveň legislativy má, kromě různých lobbistických tlaků a "neodborných" zásahů prováděných přímo zákonodárci, ještě dvě hlediska. Tím prvým je odborná úroveň legislativců. V zásadě se jedná o osoby bez větších zkušeností, naprosto nemotivované, aby ve svém zaměstnání vydržely déle než pár měsíců.
Druhým momentem je samozřejmě volání veřejnosti, reprezentované především médii, aby vláda a parlament něco "řešily" novým předpisem. Ideálně by zřejmě měl být zákon úplně na všechno.
Jinou věcí je totální nedostatek právního vědomí v široké veřejnosti. Často jde o základní věci: například že kdo dluží, je povinen dluh uhradit. A pokud to neudělá a je jako dlužník soudem odsouzen a ani potom dluh nezaplatí, tak se nemůže divit, že přijde exekutor. Poté ovšem následují srdceryvné novinové články, které představují exekutory jako neskutečné bestie a volají po jejich přísnější regulaci.
Tomáš Marek, vedoucí kanceláře tajemníka Magistrátu města Pardubice
