Téměř vše je v jaworském kostele dřevěné. Už více než 350 let.
Snímek: Tomáš Wehle
Vestfálský mír
z roku 1648 obsahoval i klauzuli, že v Polsku bude habsburský panovník souhlasit se stavbou nových protestantských kostelů. Jako výraz tolerance k lidem jiného vyznání tak v dolnoslezských městech Glogowě, Jaworu a Swidnici povstaly tři takzvané kostely míru.
Císařův souhlas však nebyl bezvýhradný. Nové kostely musely stát za hranicemi města a zároveň na dostřel od městských hradeb. Nesměly se podobat dosavadním katolickým, nemohly mít věž ani zvony a jejich konstrukce musela být jen z netrvanlivých materiálů, tedy dřeva, slámy, hlíny a písku. Postavené musely být během jednoho roku. Prvně jmenovaný vyhořel, druhé dva se zachovaly a v roce 2001 byly zapsány na seznam památek světového dědictví UNESCO.
Kostel sv. Ducha v Jaworu
Základní kámen kostela sv. Ducha položili zdejší věřící 24. dubna 1654. Stejně jako kostel míru ve Swidnici jej projektoval vratislavský architekt Albrecht von Säbisch, stavitelem byl místní mistr tesař Andreas Gamper.
Před vstupem do kostela, který - nebýt věže - zvenku vypadá spíš jako statek nebo velká stodola, zbystřete smysly, dostane se jim vydatného "pokrmu". Do trojlodního kostela ve stylu baziliky se vešlo až šest tisíc věřících. Dnes už jich pojme méně, některé části jsou kvůli špatnému stavu zavřené. Dřevěná nosná konstrukce je plněná maltou, sestávající ze slámy, hlíny a kousků prken. Jakmile vstoupíte dovnitř, pohltí vás sugestivní atmosféra, silná vůně dřeva a jedinečná barokní architektura. Stav jakéhosi mystického vytržení vás už neopustí po celou dobu pobytu v kostele, připomínajícím divadlo.
Když stojíte nebo sedíte na barokních a rokokových lavicích v hlavní lodi (16 m vysoká, 44 m dlouhá a 14 m široká) a zvednete hlavu, rozprostře se nad vámi louka kazetového stropu s květinovými ornamenty ve slezském lidovém stylu. Lemují ji čtyři patra dřevěných empor (galerií). Do první galerie mířila šlechta. Empora nad ní připadala všem lidem, ve třetí rozjímali o Bohu řemeslníci a cechy a do čtvrté galerie vybíhala mládež, jež tam po sobě zanechala do dřeva vyrytá svědectví.
Všechny galerie zdobí bohaté malby. Prohlídka obrazů na druhé a čtvrté empoře a četba německých textů pod nimi je postmoderním biblickým rychlokurzem. Obsahují totiž 72 výjevů z Nového a 71 scén ze Starého zákona, většina z rukou olomouckého rodáka Georga Flegela. První a třetí galerii tvoří lóže s dekorovanými erby a obrazy zámků a jiných sídel rodové šlechty - Schweinitzů, Hochbergů či Schaffgotschů.
Dřevo cennější mramoru
Jednou z nejkrásnějších částí kostela je barokní kazatelna (1670), mistrovský kousek Matthiase Knoteho. Tento kalich, ozdobený sochami čtyř evangelistů, drží na své hlavě anděl, na opačné straně se vypíná spasitel s praporem vítězství.
V půvabu nezaostává ani barokní oltář z roku 1672 od Michaela Schneidera. Původně byl ve středu oltáře obraz Poslední večeře Páně, během renovace kostela se přesunul do apsidy a nahradil jej obraz Ježíš v Getsemanské zahradě. Po stranách oltáře nepřehlédnete dvě lóže rodin, které darovaly dřevo na stavbu kostela: po levé Schweinitzů, po pravé Hochbergů.
Varhany zaplňují prostor svatostánku hudbou jen v turistické sezoně, mimo ni chodí hrstka místních evangelíků na bohoslužby do sakristie. Zhotovil je Alexander Lummert v roce 1855, koncem 19. století je rozšířil Heinrich Schlag. Dalším hudebním "nástrojem", doplňujícím nebeský orchestr, jsou zvony. Věž ke kostelu mohli místní postavit až roku 1707. V současnosti je v její spodní části hlavní vchod do kostela a zvonice v horní části. V ní bijí tři zvony z roku 1708.
Kostel sv. Trojice ve Swidnici
Za jedinečný doklad lidského umu, zrcadlícího se v působivém svatostánku ve Swidnici, vděčíme nejen tehdejším umělcům. Rozhodující postavou zdejšího kostela byl zřejmě slezský mystik a barokní básník Daniel Czepko von Reigersfeld, který dokázal přesvědčit a pro stavbu získat významné šlechtické rody.
Základní kámen spočinul na tamní půdě 23. srpna 1656 a už v červnu příštího roku zde věřící evangelicko-augšpurské církve usedli na první bohoslužbu. Přicházejí pak ještě téměř tři staletí, po druhé světové válce nastává v životě sboru zvrat. Před válkou tvořili evangelíci dvě třetiny zdejší populace, po roce 1945 se novými obyvateli města stávají polští katolíci z východu. Německých farníků postupně ubývá.
Situace se mění ve druhé polovině 80. let, kdy se vikářem stává Waldemar Pytel, který tu jako pastor působí dodnes. Často se zde konají koncerty, od nového tisíciletí pravidelný Mezinárodní Bachův festival.
Dramatická biblická pouť
Swidnický kostel, postavený na půdorysu řeckého kříže, je "baroknější" něž ten v Jaworu, dynamičtější, členitější, interiéry barevnější a zdobnější. Je také větší, pojme až 7500 věřících.
Uvnitř nad vámi oživují výjevy ze Zjevení sv. Jana. Bohatá stropní výzdoba je dílem Christiana Sussenbacha a Christiana Kolitschyho. Míjíte nebeský Jeruzalém s andělem a apoštolem Janem, v duchu se skloníte před Bohem Otcem, držícím na klíně zavřenou knihu, jemuž nad hlavou, obklopenou sedmi jazyky plamenů, krouží orel. Kolem Boha klečí 24 starců a pod ním se modlí Jan. Zažijete i pád Svatého města, vidíte beránka a k němu se modlící spasené. Máte-li odvahu, dojděte až k Poslednímu soudu. Spatříte Ježíše na duze, obklopeného spasenými, a pod ním anděla, který volá mrtvé k zmrtvýchvstání a jedny posílá do nebe a druhé do pekla.
Nepřehlédnutelné jsou varhany. Původní sestrojila v 60. letech 17. století firma Gottfrieda Kloseho. Na rukou je nesou dva siláci s ustaranými obličeji, ani oni ale nezabránili častým poruchám. Jejich dnešní podoba je ze 70. let 18. století, od roku 1909 jsou elektrické.
Nejen píšťaly varhan se rozezvučují během bohoslužeb. Pomáhají jim rozverní andělíčci, rozsazení všude kolem, kteří se s odbíjením zvonů pohybují a hrají na housle, trubku, píšťalu nebo jen tleskají do rytmu. Odvrátíte-li od nich zrak a otočíte se, v nejvyšší galerii nad oltářem spatříte ještě menší varhany, které kostelu věnoval Sigismund Ebersbach.
Stupňovitý oltář vyrobili ke stému výročí založení kostela Gottfried August Hoffmann a mistr tesař z Grunwaldu. Konečnou podobu mu dal místní malíř Johann Caspar Kolewe. Většina epitafů rozesetých po svatyni je ze 17. a 18. století, stejně tak rodové erby a pamětní tabule.
V příčné lodi vystupuje před ostatní, skromnější bohatě zdobená lóže Hochbergů, kteří darovali dvě třetiny dřeva na výstavbu kostela. Malbami a sochami bohatě zdobené galerie představují 78 biblických veršů, vedle nich jsou vymalované scény k těmto citacím. Naproti lóži je skvostná, sochami se hemžící kazatelna z konce 20. let 18. století. Podpírá ji sloup, jehož balustrády krášlí vyobrazení tří ctností: víry, lásky a naděje. Možná právě ty jsou odpovědí na otázku, jak zde v takové nádheře mohly oba kostely tak dlouho přežít.
Tomáš wehle
tomas.wehle@economia.cz
Jak se tam dostat
Jawor leží od Prahy 218 km, autem jsou to 3 h. Pojedete na Harrachov, Jeleniu Góru a Bolków. Do Swidnice je to 235 km, cesta trvá asi 3 h 20 min. Trasa je totožná, jen v Bolkówě odbočíte na silnici č. 5 směr Dobromierz.
Informace
Kostel v Jaworu
Park Pokoju 1
Otevřeno: březen - říjen: 10 - 17 h, neděle od 12 h
listopad - únor: po předchozí telefonické domluvě
Tel.: +48 76 870 32 73
www.jawor.pl
Kostel ve Swidnici
Plac Pokoju 6
Otevřeno: duben - říjen: 9 - 13 h a 15 - 17 h (po - so)
listopad - březen: po předchozí tel. domluvě
Tel.: +48 74 852 28 14
www.kosciolpokoju.pl
