Lukašenko se odvrací od Ruska, sází na EU
Hlasatel ruské státní televize na oplátku nedávno označil Lukašenka za zloděje. Podle rétoriky by nezasvěcený opravdu nezjistil, že obě země ještě před pár lety hodlaly vybudovat společný stát.
Hledá pomoc, kde se dá
Místo slov o unii jsou heslem dne národní zájmy. Ztráta dynamiky unijního projektu byla vidět už od nástupu Vladimira Putina do Kremlu a naplno se projevila v roce 2002 jeho výrokem o oddělení "much" a "kotlet".
Rusko přestalo bavit dotovat režim výměnou za politickou loajalitu pochybné hodnoty. K tomu začalo přecházet na dodávky surovin pro všechny postsovětské státy za tržní ceny a nebyl důvod, proč by Bělorusko mělo být výjimkou.
Odhadovaná ztráta zhruba pěti miliard dolarů ročně, zapříčiněná novými ruskými pravidly, působí Lukašenkovi značný problém. Díky těmto penězům udržoval sociální smír a obyvatelé se tak příliš nezajímali o pronásledovanou a marginalizovanou opozici. Situace se nyní může změnit. Středeční zvýšení cen za tranzit ropy běloruský rozpočet nezachrání.
Běloruský prezident horečně hledá řešení. Dal vládě za úkol zjistit možnosti dodávek z jiných států. Ve výše zmíněném rozhovoru tvrdil, že už zná i jména tankerů, které mohou vozit ropu z Venezuely. S Ukrajinou zase domlouval možnost dodávek plynu, nejspíš z Kaspiku.
Obrátil se i na Evropskou unii. V rozhovoru pro Die Welt jí Lukašenko poděkoval za podporu a nabídl své spojenectví výměnou za finanční podporu. Dal také najevo, že místo ruského rublu by se v Bělorusku mohlo platit eurem.
Moldavská inspirace
Lukašenko se zjevně inspiroval jiným postsovětským prezidentem, Vladimirem Voroninem. Předseda moldavské komunistické strany, který zvítězil s proruskými hesly, se dostal do konfliktu s Moskvou a obrátil orientaci země. Do další kampaně šel s hesly o integraci s EU a západní finanční instituce mu poskytly dlouhodobou pomoc ve výši prakticky třetiny moldavského HDP.
Jsou zde ovšem výrazné rozdíly. Voronin skutečně není rozený demokrat, v jeho zemi jsou problémy se svobodou slova, opozice je pod tlakem. Ke stylu běloruského prezidenta to ovšem má daleko.
Bělorusko udržuje se státy EU čilé obchodní vztahy a unie se před dvěma lety stala větším odběratelem běloruských výrobků než Rusko. Evropští podnikatelé by se rádi podíleli na privatizaci běloruských podniků. Banka Raiffeisen v Bělorusku podniká tak úspěšně, že šéf jejích mezinárodních aktivit Herbert Stepic dostal od Lukašenka Řád přátelství mezi národy.
Nicméně unie nedá Lukašenkovi nic zadarmo. Na veřejném slyšení v Evropském parlamentu minulý pátek politici jasně deklarovali, že jednat budou teprve po splnění tří podmínek, formulovaných opozičním předákem Aljaksandrem Milinkievičem. Lukašenko by musel propustit politické vězně, povolit opoziční masmédia a slíbit, že nezfalšuje příští volby.
Lukašenko by v zásadě mohl tyto položky alespoň kosmeticky splnit, ale ví, že by to byl jen začátek. A jak se svěřil agentuře Reuters, nehodlá nikam odcházet, bude kandidovat i v roce 2011.
