O nářcích, které už neslyšíme


česká národní banka bývala před lety diskutabilním, až výbušným tématem. Kladlo se jí za vinu leccos, zejména příliš liberální přístup k vydávání licencí na počátku 90. let, příliš restriktivní přístup k témuž problému v době pozdější; příliš vysoká inflace začátkem 90. let, ale příliš restriktivní politika koncem dekády. O měnové a bankovní krizi v roce 1997 ani nemluvě.
Od té doby uplynula řada let. O výkonnosti ČNB během té doby nejlépe svědčí problémy, které nejsou.
Čas od času například slýcháme nářky, že to či ono zboží podražilo. Prakticky však chybí stížnosti na všeobecný nárůst cen. Občany trápí leccos, ale vysoká míra inflace to není. Někdo si občas stěžuje na nízké úrokové sazby na termínových vkladech. Na levné hypotéky anebo na rostoucí kursy akcií si však nestěžuje nikdo - a přitom jde o jevy přímo svázané s nízkými sazbami na vkladech.


Lepší než v Budapešti

Srovnejme výkonnost České národní banky například s Maďarskem. Tato země stále ještě nemá důvěryhodnou měnu. Proto je většina maďarských hypoték denominována v cizí měně, zejména v euru nebo ve švýcarském franku. Občané jsou tak vystaveni velmi nepříjemnému měnovému riziku, což makroekonomické stabilitě Maďarska nepřidá.
Tento problém Česká republika nemá. Čas ukázal, že český model centrálního bankovnictví je velmi blízký optimu. Platí to i pro model jmenování členů bankovní rady. Neprůhledný, nedemokratický, elitářský? Možná, ale v první řadě osvědčený a funkční. V Maďarsku jsou guvernér a členové bankovní rady navrhováni premiérem a zodpovídají se parlamentu. Husí kůže naskakuje při představě, že by tomu v České republice mělo být podobně.
Výčet úspěchů ČNB v posledních letech (respektive výčet nedostatku neúspěchů) definuje zdánlivě jednoduchý cíl pro budoucnost: udržovat inflaci pod kontrolou při nejnižších možných úrokových sazbách. Zní to jednoduše, ale během první poloviny 90. let například nebyl problém veřejných financí ještě tolik vyhrocený.
Pak přišly státní rozpočty na léta 2006 a 2007 - rozpočty z říše zlých makroekonomických snů. Vláda, která tyto rozpočty sestavovala, zacházela s českou ekonomikou jako s jednorázově použitelným nástrojem pro podporu sociálně laděné volební kampaně. Bez ohledu na makroekonomickou stabilitu - vlastně bez jakýchkoli ohledů. Česká národní banka bude čelit faktu, že minulá vláda si z veřejných financí udělala stranickou kasu.
Autor pracuje v PPF, je poradcem ministra financí V. Tlustého