Jiří Paroubek vypadal v sobotu večer o poznání spokojeněji a klidněji, než když v červnu na stejném místě v Lidovém domě hodnotil výsledky voleb do sněmovny. "Je to velmi dobrý výsledek," pustil se předseda ČSSD do hodnocení výsledků senátních voleb, v nichž jeho strana získala šest křesel.
Kdo by v tu chvíli nevěděl, že na svého největšího rivala z ODS ztrácejí sociální demokraté celých osm mandátů, mohl nabýt dojmu, že se ocitl na oslavě volebního vítěze.
Jenže pocit vítěze voleb si lídr ČSSD ještě v životě neužil. A jeho sobotní chvála vlastní strany jen připomněla jeden z největších paradoxů české politiky.
Mirek Topolánek už v čele ODS dokázal zvítězit v šesti volbách za sebou a žádné nikdy neprohrál. Přesto se vážně debatuje o tom, zda si na blížícím se kongresu ODS může být jist obhajobou křesla.
Paroubek je na tom přesně naopak - strana pod jeho vedením prohrála s ODS po sněmovních a komunálních volbách třetí volby za sebou. Přesto se alespoň veřejně neozval zevnitř ČSSD jediný hlas zpochybňující jeho pozici.
Jiří Paroubek si totiž za léta strávená v politice osvojil umění "vítězné porážky", z níž vždy dokázal vytěžit maximum možného.
V roce 1998 sice ČSSD pod jeho vedením v pravicové Praze jasně podlehla ODS - obratné povolební manévrování však jeho stranu přivedlo do velké koalice s ODS a poprvé od roku 1998 do vedení města. A zůstala tam i po obdobném výsledku o čtyři roky později.
Červnové volby do sněmovny prohrál znovu - své spolustraníky však přesvědčil dvěma věcmi: rekordním ziskem pro ČSSD a dopady "aféry Kubice", bez níž by prý volby ještě vyhrál.
A i po senátních volbách má argumenty: z jednoho obhajovaného mandátu dokázal udělat šest.
Jiří Paroubek včera znovu ODS nabídl velkou koalici, v níž by sám neseděl. Pokud by se mu to povedlo, byl by to pro něj ten nejlepší můstek k příštím volbám. Sám doufá, že i prvním vítězným.