Ticho před bouří kolem nájmů
Na začátku příštího roku se může mnohým nájemníkům podstatně zvýšit regulovaná činže. Vstoupí totiž v platnost nový zákon, který umožňuje jednostranné zvyšování nájmů - především podle toho, kde nájemník bydlí. Čím větší je v dané lokalitě rozdíl mezi regulovaným a tržním nájemným, tím větší může být nárůst.
I přesto, že zvýšení regulovaných nájmů může podstatně zatížit rozpočty velké části českých domácností, rozhodně se o něm píše v médiích daleko méně, než když se blížil nový silniční zákon. Ticho připomíná minuty před bouří.
Ti nahoře nás zachrání
Existuje mnoho domácností, často starších lidí, kteří budou mít dříve či později problém nové činže uhradit. Často žijí celý život v jednom bytě, který byl sice tak akorát, když s nimi bydlely jejich děti, ale dnes je na ně už příliš veliký. Navíc někteří bydlí v lokalitách, které neodpovídají jejich současným finančním možnostem.
Možná je ta bouře pro ně ještě příliš daleko, možná věří, že nakonec celé deregulaci udělá "někdo nahoře" přítrž, že jim byt ještě před zvýšením nájemného někdo prodá za hezkou "účetní" cenu nebo že jim růst nájemného plně vynahradí nová sociální dávka.
Začátek roku se ovšem blíží, s dávkou a zejména s příspěvky obcí je to dost nejasné a vláda deregulaci nezastaví. Některé obce se rozhodly nájemné nezvyšovat nebo je zvýšit jen částečně, ale to se přirozeně nevztahuje na nájemníky v soukromě pronajímaných bytech. Mediální ticho možná brzy vystřídá plejáda příběhů o tom, jak zlý majitel domu stanovil (podle zákona) starší důchodkyni nájemné, které je ve výši jejího celého důchodu, a ona je nucena hledat narychlo jiné, dostupnější bydlení.
Možná se i objeví příběhy o tom, jak bohatí nájemníci odkupují "za babku" obecní byty při privatizaci a chudí nájemníci u soukromníků čelí neúměrnému zvyšování výdajů na bydlení. Možná pod tíhou těchto příběhů a případných předčasných voleb se někdo rozhodne proces zpomalit, změnit, zastavit.
Byla by to škoda.
Řada je na obcích. A ODS
Zákon umožňující deregulaci nájemného je zdařilý. Jeho cílem je odstranit zbytečnou deformaci na trhu s byty, na níž do velké míry profitovali lidé, kteří takový profit nepotřebují. Regulace nájemného v této podobě postrádala smyslu.
Zákon zvyšuje činže diferencovaně tak, aby postupně vznikl vhodnější, trhu přátelštější systém omezení nájemného. I když snahou majitelů domů je prokázat, že tento zákon je "paskvil", aby lépe uspěli ve Štrasburku u soudu pro lidská práva, jejich argumenty ve světle zákonem povoleného zvýšení nájemného ztrácí na síle.
Nyní je potřeba lidem vysvětlovat, jak bude vypadat nová sociální dávka, která jim má s nájmy pomoci, a kde o ni mohou žádat.
Nejvíce odpovědnosti za osud zákona je však na obcích. Obce by si mohly uvědomit, že prodávat za současné situace byty "pod cenou" je luxus, který ztrácí smysl a vytváří další nerovnosti. V zemích, kde obce prodaly své byty za nízkou cenu nájemníkům, se brzy ozvali nájemníci z restituovaných domů a žádali stejné výhody.
Namísto plošného populismu spočívajícího v zmrazení růstu nájemného by měly obce přijít s jasnější a spravedlivější koncepcí. Je s podivem, jak ODS v opozici kritizovala regulaci nájmů a jak dnes několik pražských obvodů vedených ODS ohlásilo, že nájemné od nového roku nezvýší. Ani předvolební populismus není omluvou.
Namísto plošného zmrazení nájemného by totiž obce mohly vyčlenit jen část svých bytů, kde by se nájemné nezvýšilo, například ty, které obývají příliš staří lidé. Proč by se nemělo zvýšit nájemné bohatým v obecních bytech, když se nutně zvýší i chudým v soukromých nájemních bytech?
Autor, sociolog, pracuje v Akademii věd jako vedoucí týmu socioekonomie bydlení
