Opožděné doznání Güntera Grasse se v českých novinách probírá tak zevrubně, až je to divné. Netuším, kolik lidí v Česku četlo Grassovy knihy a nakolik jde o generační záležitost (Plechový bubínek fascinoval spíš mou matku než mne a mé přátele). Ale odvažuji se odhadnout, že Grassovy politické postoje tu pořádně zná málokdo, stejně jako současnou německou diskusi o válce, o nacismu a o národní identitě. Proč tedy ten zájem? 

Jistě, prostá odpověď zní: masová média a intelektuální elita plní své poslání, postihují mravní konflikt. Jak praví charakteristiky z článků, Grass je "extrémně slavný" nositel Nobelovy ceny, je "morální autorita". A co může být větší pecka, než když se takový chlapík po šedesáti letech přizná ke službě u Waffen-SS? Jenže v zemi, která má za sebou desítky let vlastní totality, se lze těžko ubránit dojmu, že Grassův případ představuje i "náhradní morální konflikt".

Zbývá vám ještě 90 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se