Nedávný pokles cen na světových trzích akcií a komodit zaplnil stránky novin. Uběhlo pár dní, situace se uklidnila a obavy investorů i ekonomů utichly.
Obdobný průběh měla nejedna epizoda nestability na trzích. Platí to nejen pro trhy finanční, ale třeba i trh nemovitostí.
Kdo má pravdu? Ti, kteří neúnavně na rizika poukazují i přes stále nepřicházející krachy? Nebo naopak investoři, kteří se vždy po pár dnech váhání na trh vrátí a ceny popostrčí zase o kus výše?
Již několik let trvající období stability trhů, nízké inflace (a tedy i velmi nízkých úroků) významně ovlivnilo fungování finančních trhů.
Umístit investice tak, aby zajišťovaly nominální výnos kolem pěti procent (který byl dříve bez většího rizika dostupný), je najednou obtížné. Dokonce i investice do rozvíjejících se trhů, které dříve zajistily marže v řádu mnoha procent, dnes přinášejí spíše jen desetiny procenta dodatečného výnosu.
Investoři proto podstupují vyšší riziko, ale i tak málokdy utrpěli ztráty. Také díky tomu, že stabilita trhů umožnila mnoha dříve problematickým dlužníkům zlepšit svou pozici.
Zdá se, jako by se riziko ze světa financí postupně vytrácelo. Tento dojem posiluje i další rozvoj finančního inženýrství, které umožňuje finančním institucím lépe strukturovat produkty, jednotlivá rizika od sebe oddělovat a předprodávat tomu, kdo se jim chce za úplatu vystavit.
Ale pozor, prodej těchto rizik neznamená jejich eliminaci.
A naopak rostoucí provázanost finančního sektoru může způsobit, že potíže třeba jen jeho okrajové části (která nakumuluje značný rozsah rizik) mohou destabilizovat celek.
Navíc masívní rozvoj nových inovativních produktů - jako jsou derivativy na komodity nebo hypotéky bez splácení jistiny - ještě víc podporuje ochotu investorů přijmout riziko, mnohdy bez plného docenění možných důsledků.
Největší "hrozbou" pro stabilitu trhů jsou ovšem dle mého názoru nerealistická očekávání investorů.
Některé trhy, například trh nemovitostí v Anglii či v některých částech USA v minulých letech, velmi rychle rostly. Šlo to částečně odůvodnit růstem bohatství obyvatel či zvyšující se atraktivitou některých oblastí.
Někteří investoři ale očekávají, že tyto výnosy, řádově převyšující jak růst ostatních cen, tak i kupní síly, budou pokračovat "do nekonečna". A podle toho umísťují své peníze.
Právě toto chování investorů může být hlavním důvodem pro vznik bubliny a následný propad cen na některém trhu.
Jakkoli jsou tedy silná různá ekonomická data (či přesvědčivé sliby prodejců), je, bylo a bude i nadále nebezpečné, nespolehnout se aspoň částečně na zdravý rozum. A neplatí to jen ve světě financí.
Autor je viceguvernérem České národní banky
