Magnetem právě probíhajícího ostravského festivalu Janáčkův máj se stal koncert violoncellisty Mischy Maiskeho. Jeden ze světově nejproslulejších instrumentalistů zde minulou středu provedl v doprovodu svých dětí - houslisty Saschy a klavíristky Lily - Beethovenův trojkoncert.

HN: Není vám líto, že violoncellových koncertů je na rozdíl od klavírních nebo houslových méně?

Nedá se nic dělat. My cellisté to bereme realisticky. Sóloví violisté nebo kontrabasisté jsou na tom ještě hůře. Pochopitelně, že bych byl rád, kdyby violoncellový koncert po sobě zanechal třeba Mozart, mohl nám jich odkázat hned pět šest, nebo Beethoven.

Ale nestěžuji si, máme krásná díla, k nimž se stále rádi vracíme. Třeba Dvořákův violoncellový koncert není jen perlou pro violoncellisty, to je jeden z nejkrásnějších instrumentálních koncertů, které kdy byly napsány.

HN: Jaký názor máte na poučenou interpretaci staré hudby?

To je téma velmi široké. Museli bychom se zabývat každým dílem, každým skladatelem nejspíše jednotlivě. Třeba Bach by se možná v hrobě obracel, když by zjistil, že se ho dnes pokoušíme hrát jako před třemi sty lety, tedy v době, kdy žil. Jsem přesvědčen, že to byl moderní člověk - zkoušel, experimentoval s různými novými nástroji, je známo, že se zajímal třeba i o optimální teploty, které tomu či onomu instrumentu svědčí, nebo naopak škodí. Bach je nadčasový a vlastně i nezničitelný - ať ho hrajete takzvaně poučeně nebo "nepoučeně".

HN: Jaké jste vlastně národnosti, kde vůbec s rodinou žijete?

Pocházím z Litvy, studoval jsem v Rusku, přestěhoval jsem se do Izraele, nyní žiji v Bruselu, kde se narodil i můj dnes sedmnáctiletý syn Sascha. O necelé dva roky starší dcera Lily spatřila světlo světa v Paříži a teprve dvouletý synek v Itálii. Jsem tedy asi klasickým příkladem cestujícího kosmopolity. Doufám, že brzy přijde čas, kdy něco takového bude stát i v cestovních pasech. Pokud budou ještě vůbec existovat.

HN: V tištěném programu k ostravskému koncertu je citována vaše charakteristika: prý "vypadáte jako ďábel a hrajete jako bůh..."

Tak to slyším poprvé. Nevím, kdo s tím přišel. Ale v obou srovnáních se samozřejmě přehání.