Před několika dny jsem se účastnil diskuse o roli vysokoškolského vzdělávání. Průmyslníci žehrají na stav, ve kterém vysoké školy nabídkou programů ne zcela reflektují strukturu ekonomiky. Akademici zase vidí svou roli obecněji, jako přípravu adaptabilních, vzdělaných lidí, u kterých na konkrétní specializaci nesejde, neb s velkou pravděpodobností budou působit mimo oblast zapsanou v diplomu.
Ani jeden z extrémů se nejeví jako dobrý. Snaha státu odhadnout a nadekretovat počet instalatérů, inženýrů či učitelů přispěla v minulosti k devastaci společnosti. Nelze však ani předpokládat, že promovaný filozof v případě potřeby naprojektuje dobrý most.
Investice do vzdělání patří mezi klíčová slova pro udržení konkurenční schopnosti ekonomiky. Proto státy, které si to jen trochu mohou dovolit, zvyšují investice do vysokého školství. Nejsme výjimkou. Přesto i tato obecně správná strategie má svá úskalí.
Probíhající protesty vysokoškoláků ve Francii některá z nich ukazují. Studenti spolu s odboráři stojí v čele masových protestů proti mírnému zvýšení flexibility pracovního trhu. Studenti Sorbony nejsou asi ti, kdo podpalují na ulicích auta. Ale od vzdělaných lidí s nadhledem bych neočekával protesty proti něčemu, co je zcela nezbytné, ač je činěno zdánlivě na jejich úkor.
Není překvapivé, že blokády se odehrávají na veřejných univerzitách, zatímco elitní výběrové školy ve Francii (jejichž absolventi nemají nouzi o nabídky k práci) nestávkují. A jsou to zřejmě studenti stávkujících univerzit, kteří v 70 procentech případů touží po zaměstnání ve státní sféře a jejichž velká část (více než pětina) nemůže nalézt práci.
Ukazuje se, že pouhé zvýšení počtu studentů na univerzitách bez zajištění jejich dostatečné kvality a zároveň vysoké motivace získat dovednosti, se kterými naleznou uplatnění na pracovním trhu, není to, co zlepší ekonomickou či sociální situaci. Řešení problému bych nehledal ani v oblasti sociálního inženýrství (stanovení kvót na jednotlivé obory).
Velmi užitečným nástrojem může ovšem být školné. To by mělo přispět k motivaci studentů, aby po absolvování byli "adaptabilními a vzdělanými lidmi", kteří bez ohledu na svou specializaci najdou dobré místo v ekonomice.
Autor je viceguvernérem České národní banky
