20vik18 ()"Odvedla je od sebeprojekcí do prázdného světa ulízaných chlapeckých skupin a přihlouplých blondýn typu Britney Spearsové zpět do reálného světa," definoval její roli jeden z jejích producentů. Stala se hlasem generace, holkou, která ostatním ukazuje, že žena není pasivní tvor, který má čekat, až si jí kluk všimne a osloví ji, holkou, která přinejmenším není míň než kluk. Spíš víc. Ví se o ní, že když přijde na věc, nebojí se porvat, jako kdyby byla chlap. Avril Lavigne je prostě vzorem všech mladých rebelek, co jich po světě je.
Říká se, že svou generaci dokázala oslovit především prostřednictvím svých textů, které mohou ti, kdo už mají za sebou dobu dospívání, považovat za hloupé. Není to tak jednoduché, protože asi nejdůležitějším přínosem je její celková image. Proti loutkám showbyznysu stojí mladičká, hubená zpěvačka, která si dělá, co chce, a ostatní jí v tom nemohou bránit, protože je tak dobrá, že oni vědí, že v ní je stylotvorná intuice.
Vypráví se například, že tak dlouho váhala nad svým oblečením, až nakonec nechala stranou všechny hollywoodské návrháře, oblek si spíchla sama a vylepšila ho kravatou, kterou sebrala tátovi. Dnes si jich vozí na koncerty třicet a jsou symbolem jejího stylu rovnoprávné divoženky. Pánské kravaty se díky ní staly světovou ženskou módou.
Nicméně, Avril píše opravdu jednoduché písně a stejně jednoduše se vyjadřuje: "On byl punk, ona chodila do baletu, co víc můžu říct," bývá citován zkratkovitý úryvek ze skladby Sk8er Boy, jež je sama zkratkou, za níž si posluchač domyslí kus příběhu dvou životů, které se na chvilku potkaly a pro cosi se v určité chvíli rozhodly. On ji chtěl, ona ho nechtěla, protože dala na poznámky spolužaček. Za pět let sedí táž dívka jako nešťastná svobodná máma a v MTV vidí svého dávného nápadníka jako superhvězdu. Ta, která mu kdysi ukázala záda, ho najednou spolu s tisíci dalšími obdivuje. Kdysi ho mohla mít... Nic víc písnička neříká. Všechny otázky a odpovědi nechává otevřené. Co by se stalo, kdyby...?

To jsem nebyla já
Avril Lavigne patří ke generaci nadaných teenagerských popových hvězd z přelomu nového století. Nevyrostla sice v dětských televizních estrádách jako Britney Spearsová, Justin Timberlake nebo Christina Aguilera, ale ve dvanácti se naučila na kytaru, napsala svou první píseň a definitivně se rozhodla stát se zpěvačkou. Své písně pak zpívala ve sboru, na zábavách kolem svého rodiště a v soutěžích mladých talentů. Na rozdíl od zmíněných generačních hvězd ji nikdy nezajímal pop, druhá ze tří dětí byla vždycky spíše typem divošky na kolečkových bruslích nebo skejtu, která poslouchá tvrdé rockové skupiny. Před čtyřiceti roky by zpívala s akustickou kytarou. Vyrostla ale na amerických neopunkových skupinách jako Green Day (v Praze bude vystupovat pouhé dva dny po nich, 3. června) nebo Goo Goo Dolls a svůj písničkářský talent svázala s jejich rockem. Někdy zní opravdu jako břitva. "Elektrická kytara, to je můj nejlepší terapeut," prý často říkává.
Taky to mohlo dopadnout jinak. Jako šestnáctiletá se vydala do New Yorku a seznámila se tam se známým producentem Antoniem "LA" Reidem, který byl ctižádostivým vyžletem tak zaujat, že ji přemluvil, aby se usadila na Manhattanu, a vyběhal pro ni nahrávací smlouvu. Začal s ní pracovat na prvním albu, ale Avril se po několika dnech překvapivě vzbouřila. "Ty písničky, co při tom vznikly, to jsem nebyla já," řekla na adresu jednoho z nejrespektovanějších producentů na světě. "A když pak začali hovořit o tom, že mi najmou skladatele a textaře, řekla jsem: Konec!"

Vzácný úkaz
Správná holka, co v dětství hrála s kluky hokej a baseball, odjela na druhý konec Ameriky, do Los Angeles, a našla tam sice méně známého, ale jí víc vyhovujícího muzikanta Cliffa Magnesse, kterému se podařilo dostat do studiového počítače maximum z toho, co chtěla o sobě říct. Avril se také rychle učila - držet svůj styl, skládat písně, šéfovat vlastní doprovodné kapele, komunikovat s veřejností - a s pomocí velmi schopné agentury se povedlo její první album Let Go dostat na trh a udělat z písně Complicated, v níž řízně seřvává svého přitroublého fiktivního přítele, obrovský hit. Výsledkem kampaně bylo 14 miliónů prodaných desek a osm nominací na ceny Grammy. Rok 2002 byl v jejím znamení.
Loňské druhé album Under My Skin sice není takovým "megasellerem" jako to první, ale i tak patří k nejprodávanějším deskám současnosti. Je nepochybně lepší než její debut, ale už to není takový stylotvorný šok. Stále provokativní Avril na něm dozrála jako textařka a začalo se o ní mluvit jako o mladší a drsnější sestře Alanis Morissette. Hodně jí pomohlo přátelství a profesionální spolupráce s jinou kanadskou písničkářkou jménem Chantal Kreviazuk, kterou známe i u nás díky jedné výrazné skladbě z filmu Armageddon.
V posledních letech se typy jako Avril rodí jen zřídka. Pop a rock se vyvíjí pomalu a spíš neviditelně, v zákulisí. Případ, že se objevila šestnáctiletá "punkačka" a přišla s vizí, která je stejně tak sociální jako hudební, sama se stala jejím symbolem a ještě jednou z nejprodávanějších osobností showbyznysu, je velkou vzácností. Tak velkou, že si ji ani nedovedeme představit.

Snímek: Sony Music