Jaké jsou další možnosti uplatnění českých firem ve světě? Odpověď hledal kulatý stůl Hospodářských novin a Prague Business Club. Diskuse se účastnili generální ředitel společnosti Škodaexport Jaroslav Hubáček, generální ředitel Třineckých železáren Jiří Cienciala, generální ředitel společnosti Alstom Zdeněk Černý, ředitel pro výrobu a ekonomiku Kovohutí Čelákovice Ivo Hain a marketing manager společnosti Kingspan Miroslav Adámek.
HN: Od vstupu Česka do Evropské unie uplynul takřka rok. Jak členství ovlivnilo podnikání vaší společnosti? Otevřelo nové exportní příležitosti?
Jaroslav Hubáček
Vstup do Evropské unie neznamenal pro naši společnost nějaký razantní nárůst obchodních příležitostí. My je hledáme v zemích třetího světa, v Asii a Africe a jižní Americe. Co jsem však vypozoroval při jednáních s obchodními partnery, během posledního roku je o něco větší respekt vůči českým firmám a zboží. Marginálnější záležitostí je trochu složitější administrativa, co se týká účtování a vykazování daní i ta související se cly a s celními doklady.
Ivo Hain
Také pro nás samotný vstup do Evropské unie nebyl nějakým zlomem. Deset let předtím jsme vyváželi a přijali veškeré legislativní podmínky unie. Exportujeme hlavně do Německa, takže jsme přijali i veškeré požadavky našich odběratelů. Myslím si ale, že členství nám naopak trošku ujednotilo a zjednodušilo systém práce ve mzdě.
Jiří Cienciala
Už před rokem 2000 jsme byli stabilizovaní z hlediska struktury exportu, z hlediska destinací, z hlediska portfolia a z hlediska sortimentu. Měli jsme od počátku devadesátých let dost času seznámit se se západním trhem.
Tři čtvrtiny našeho exportu směřovalo před vstupem do členských států unie, na ty nejvyspělejší a nejnáročnější trhy, především pak do Německa.
Miroslav Adámek
U nás je situace hodně podobná. Nezaznamenali jsme dramatický nárůst exportu, neboť jsme exportovali do zemí EU dlouho před připojením Česka k patnáctce. Nyní do unie směřuje sedmdesát procent našeho exportu. Zaznamenali jsme ale jiný prvek, a to důsledek harmonizace legislativy zemí přistupujících do unie. Tyto předpisy a normy začaly platit v nových členských zemích, proto jsme počítali s tím, že zde i díky této harmonizaci poroste poptávka. Investovali jsme tudíž v Maďarsku, kde jsme postavili podobnou výrobní kapacitu, jako je u nás.
Jiří Cienciala
Ještě bych připomenul jeden aspekt. Pokud hovoříme o legislativních změnách, obyčejně se akcentují normy obchodní a celní. Jsou tu ale ještě normy jakostní, tedy požadavky na kvalitu. Chci tím říci, že české firmy v 90. letech absolvovaly jakostní audity, zavádění ISO, nebo jiných ještě náročnějších certifikovaných systémů řízení jakosti, například pro automobilový průmysl. Díky tomu jsme nyní schopni nabízet kvalitní subdodávky automobilkám, působící dnes v Česku a v okolních zemích.
Zdeněk Černý
Alstom Power je vlastně čistě exportní firma. Pokud vyloučíme servisní zakázky, veškeré nové projekty a zakázky šly na export, převážná část do zemí Evropské unie. Jen za loňský rok se nám podařilo zvýšit export o 20 procent. Nemyslím si však, že nárůst byl způsoben vstupem do unie. Vedlo se nám i o rok dříve.
Samotné členství hodnotím jednoznačně kladně, stačí se podívat na celkovou obchodní bilanci. Hlavní zlepšení vidím v tom, že naši subdodavatelé, střední podniky, které dříve tolik neexportovaly, mají zájem dodávat lépe, kvalitněji a přes nás proniknout na další trhy. Usilují i o dobrou referenci, neboť je u nich patrný zájem o dlouhodobou spolupráci. Nechtějí jen udělat zakázku, skončit a rozejít se.
Souhlasím s tím, že důležitá je jednotná legislativa, ale například z hlediska daní je to problém. Nově přidružené země unie nemají tuto legislativu či výklady vyhlášek sjednocenou. Přestože platí stejné směrnice, je výklad v jednotlivých zemích různý, což přináší firmám jisté potíže.
HN: Z odpovědí vyplývá, že vaše firmy byly na vstup do EU připraveny. Můžete ale říci, kde vidíte další obchodní příležitosti a cestu k nim?
Jaroslav Hubáček
Vstup do unie se někdy glorifikuje a trošku přeceňuje. Souhlasím s tím, že to bylo správné, že jsme to potřebovali, že jsme se tím více méně zrovnoprávnili a znovu zařadili na západ. To není zanedbatelné ve vztahu ke třetím zemím, kam dodáváme, a ke společnostem, s nimiž spolupracujeme. Pro nás jsou typické trhy, jako je Čína, Indie, Bangladéš, Pákistán, Srí Lanka, Egypt, Turecko, Nigérie a Jižní Amerika. Bylo by však iluzorní se domnívat, že vstupem do unie nám v těchto teritoriích někdo z Bruselu začal otevírat dveře. Na nich jde o souboj firem, které jsou podporovány státy. Německý kancléř Schröder, který je v Číně nejméně jednou ročně, podporuje přece německé firmy. Všimněte si, kolikrát je v Číně někdo z vysokých českých politiků. Velice užitečná byla ovšem návštěva prezidenta Klause v dubnu loňského roku a neměla by po ní zůstávat dlouhá mezera.
Ivo Hain
Myslím, že vstup neotevřel dveře dalším příležitostem. V obchodu prostě rozhoduje vztah kvality a ceny, pak můžete kdykoliv kamkoliv. Je to i o prestiži, že patříme do rodiny západních států. Co vidím jako plus je, že například Rusko, které je pro nás velkým a neprozkoumaným trhem, se na Česko mohlo začít dívat jako na vstupní bránu na západoevropský trh.
Jiří Cienciala
Jako hutníci jsme vstupovali do EU ve zvláštním období, kdy se vedl boj s konkurencí ze Spojených států. Američtí hutníci měli a mají podporu státu. Také státy unie investovaly za posledních dvacet let sto miliard USD do svého hutnictví. Přesto se nám podařilo uhrát právě vůči USA řadu vítězství a exportně se tam prosadit. Dnes tu však jsou i jiné, diskriminované a rozvojové trhy jako je Irán, Sýrie, Irák. Čína, to je speciální kapitola, na níž se politicky negativně podepsali v minulosti někteří čeští politici.
Miroslav Adámek
Souhlasím s tím, že den vstupu do EU se zbytečně se glorifikuje. Přitom je to jen milník v nějakém procesu. Pochopitelně že i firmám, které dříve neexportovaly, se rozšířil trh a střetávají se s méně bariérami. Je logické, že trh je dnes větší. Nelze to však interpretovat tak, že nastala skoková změna a všichni začneme prodávat ven. Pro firmy, které exportovaly a byly na trzích přítomné, to nemělo zásadní dopad.
Postupem času se české firmy začnou prosazovat v Evropě daleko více díky tomu, že budou trh vnímat jako globální trh v rámci Evropy. Na druhou stranu budou vystupovat vůči partnerům vně EU jako člen velkého a relativně ekonomicky silného seskupení. Bude se stále více akcentovat to, že jde o výrobek, který vznikl v rámci Evropy. Nakonec i průmysl se začíná natolik prolínat, že identifikovat, ve které zemi bylo zboží vyrobeno, je stále těžší.
Zdeněk Černý
Dopady vstupu do unie se projevily na firmách podle oboru jejich podnikání a podle velikosti. Z hlediska velkých společností se až tolik nezměnilo, neboť směřovaly jak do unie, tak na třetí trhy. Věděly jak obchodovat a měly kontakty. Markantní zlepšení vidím v tom, že do byznysu se dravě pouští také střední a malé podniky. Tyto firmy hledají partnery a potřebují informace a pomoc.
Ve světe jsme skutečně bráni jako součást unie, a tedy lépe. Přesto obchodní partneři sledují, odkud jsme, koho zastupujeme a jak je oficiálně podporován obchod.
Podívejte se třeba na Francii, jak pečuje o Čínu nebo Indii. MPO a agentury, jako je CzechTrade a CzechInvest podporují obchod, ovšem Ministerstvo zahraničí pro podporu exportu až tolik nedělá. Opačný přístup zvolilo například Slovensko. To má v Číně lepší zvuk než Česko! Nemálo českých firem zakládá proto pobočku právě na Slovensku, aby mohly snadněji proniknout na Ukrajinu, do Běloruska, na Kubu a do dalších zemí. To není jen věcí vstupu do Evropské unie, ale je to i otázka podpory vlastních firem ze strany lokální vlády.
Jiří Cienciala
Máme stále mezery ve spolupráci, informovanosti a znalosti podmínek dokonce v bývalých zemích RVHP, které s námi vstoupily do unie. Teď konkrétně hovořím o rozhraní česko-polském, neboť jsem předsedou Česko-polské obchodní komory. Vznikla před šesti lety a skeptici říkali, proboha, co budete dělat.
Velké firmy, které exportovaly už předtím do Polska či Německa a vůbec po světě, měly svá obchodní oddělení a osobní kontakty. Pro menší firmy to je tabula rasa. Mají proto pořád co objevovat a hledat kontakty. A o kontakty a informační a obchodní servis je stále větší zájem.
Ještě bych vzpomenul otázku zastoupení, činnosti MZV a příslušných oddělení některých ambasád.
Psal se rok 1995 a v Portugalsku Česká republika pořádala oficiální prezentaci. Téměř celou akci však zorganizovaly tuzemské firmy, neboť oddělení tamní ambasády bylo bez lidí. Velvyslanec si stěžoval, že nemá s kým dělat. Utvořili jsme proto tým ze zástupců firem, k tomu jsme dostali člověka z české ambasády. To je příklad toho, že po sametové revoluci se udělaly chyby, zejména na poli obchodní a zahraniční politiky. Zlikvidovala se i řada dobrých kontaktů a lidí, kteří byznys pro Česko dělali a otevírali dveře. Naštěstí se relativně rychle vystřízlivělo a sjednává se postupně náprava. Těžko se ovšem dobývají ztracené pozice.
HN: Slyšeli jsme zde určité kritické výhrady vůči obchodní politice, především Ministerstva zahraničí. Jak by tedy podle vás měla vypadat podpora exportu ze strany vládních orgánů?
Zdeněk Černý
Nejlepší podpora exportu ze strany vlády by bylo vytvoření stabilního ekonomického a politického prostředí. Mám dojem, že řada vládních institucí začala dobře. Snaží se CzechTrade, CzechInvest i MPO, je patrná podpora středních podniků, pomoc při účasti na veletrzích i informační podpora. Teď bych však řekl, že se snaha trošku vytrácí a že v současné době export není to, na co kladou všichni důraz.
Máme tu tolik vnitrostátních problémů, že na podporu exportu nezbývá příliš času. Nemluvím jen o politice, ale i o legislativě, aby podniky stabilně fungovaly.
Víme, že negativní bilance zahraničního obchodu se vyrovnává přímými investicemi, takže jsme vlastně v přebytku, ale donekonečna se nedá jen něco rozprodávat. Je proto třeba vytvořit podmínky, aby sem investoři přicházeli a zůstali delší dobu. Takových příkladů je několik, například Škoda Auto a řada dalších. Jsou i případy odlišné, kdy se vyplatí přijít na dva roky na daňové prázdniny a pak se posunout do vedlejší země.
Myslím si, že by se exportu mělo pomáhat. Na še společnost nepotřebuje využívat předexportní financování, ale je celá řada zemí, kde se dají využít například unijní dotace. Je ale potřeba se naučit v tom lépe chodit a je třeba nabízených šancí využít. Také lepší informovanost a lobbování za zájmy českých firem by určitě pomohly.
Jaroslav Hubáček
Existuje materiál Proexportní politika české vlády, který byl zpracován na MPO v roce 2003 a je platný do roku 2006, ale byl už několikrát upravován. Materiál definuje roli státu v podpoře exportní politiky. Z hlediska financování a pojišťování tady máme ČEB, EGAP, s nimi je dobrá spolupráce.
Nicméně mám výhrady k pravidlům jejich fungování. Nejsou to výhrady k jejich pracovníkům. Zákonodárství totiž zůstalo asi pět až deset let pozadu a ČEB dnes není schopna poskytovat produkty za souměřitelných podmínek s produkty jiných komerčních bank. Udělali jsme si výběrové řízení na poskytnutí bid bondu a záruk na platby předem pro projekt v Indii a Turecku a oslovili jsme několik bank, včetně ČEB. Ale banka skončila na konci, měla podmínky čtyřikrát horší než nejlepší banka, což byla Commerzbank.
Druhá věc je, že jsme malá země s relativně malými firmami proti ostatním velkým zemím. Obezřetnost je normální, protože ta rizika aspoň u kontraktů, které my děláme, jsou veliká. Ale EGAP by měl české podniky posuzovat rozumnějším způsobem v tom smyslu, aby se přihlédlo k tomu, že nemůžeme krýt rizika EGAP tak, jak by to udělal velký podnik.
Pokud se týká role zastupitelských úřadů, to záleží vždy na osobnosti a obsazení úřadu. Politika MPO a MZV je taková, že všichni mají určeno v pracovní náplni, že jsou ekonomičtí diplomaté. Splnění tohoto zadání je rozdílné případ od případu. Já vyzdvihuji třeba velvyslance Padělka v Argentině, který se zasloužil o realizaci našeho posledního obchodního případu elektrárny. Po 25 letech je to další elektrárna v Argentině
Jako negativní vidím příklad velvyslance v Nigérii, kterému se nelíbilo, že jsme chtěli pozvat našeho partnera na jednání do Česka.
Úplný text zde
HN: Od vstupu Česka do Evropské unie uplynul takřka rok. Jak členství ovlivnilo podnikání vaší společnosti? Otevřelo nové exportní příležitosti?
Jaroslav Hubáček
Vstup do Evropské unie neznamenal pro naši společnost nějaký razantní nárůst obchodních příležitostí. My je hledáme v zemích třetího světa, v Asii a Africe a jižní Americe. Co jsem však vypozoroval při jednáních s obchodními partnery, během posledního roku je o něco větší respekt vůči českým firmám a zboží. Marginálnější záležitostí je trochu složitější administrativa, co se týká účtování a vykazování daní i ta související se cly a s celními doklady.
Ivo Hain
Také pro nás samotný vstup do Evropské unie nebyl nějakým zlomem. Deset let předtím jsme vyváželi a přijali veškeré legislativní podmínky unie. Exportujeme hlavně do Německa, takže jsme přijali i veškeré požadavky našich odběratelů. Myslím si ale, že členství nám naopak trošku ujednotilo a zjednodušilo systém práce ve mzdě.
Jiří Cienciala
Už před rokem 2000 jsme byli stabilizovaní z hlediska struktury exportu, z hlediska destinací, z hlediska portfolia a z hlediska sortimentu. Měli jsme od počátku devadesátých let dost času seznámit se se západním trhem.
Tři čtvrtiny našeho exportu směřovalo před vstupem do členských států unie, na ty nejvyspělejší a nejnáročnější trhy, především pak do Německa.
Miroslav Adámek
U nás je situace hodně podobná. Nezaznamenali jsme dramatický nárůst exportu, neboť jsme exportovali do zemí EU dlouho před připojením Česka k patnáctce. Nyní do unie směřuje sedmdesát procent našeho exportu. Zaznamenali jsme ale jiný prvek, a to důsledek harmonizace legislativy zemí přistupujících do unie. Tyto předpisy a normy začaly platit v nových členských zemích, proto jsme počítali s tím, že zde i díky této harmonizaci poroste poptávka. Investovali jsme tudíž v Maďarsku, kde jsme postavili podobnou výrobní kapacitu, jako je u nás.
Jiří Cienciala
Ještě bych připomenul jeden aspekt. Pokud hovoříme o legislativních změnách, obyčejně se akcentují normy obchodní a celní. Jsou tu ale ještě normy jakostní, tedy požadavky na kvalitu. Chci tím říci, že české firmy v 90. letech absolvovaly jakostní audity, zavádění ISO, nebo jiných ještě náročnějších certifikovaných systémů řízení jakosti, například pro automobilový průmysl. Díky tomu jsme nyní schopni nabízet kvalitní subdodávky automobilkám, působící dnes v Česku a v okolních zemích.
Zdeněk Černý
Alstom Power je vlastně čistě exportní firma. Pokud vyloučíme servisní zakázky, veškeré nové projekty a zakázky šly na export, převážná část do zemí Evropské unie. Jen za loňský rok se nám podařilo zvýšit export o 20 procent. Nemyslím si však, že nárůst byl způsoben vstupem do unie. Vedlo se nám i o rok dříve.
Samotné členství hodnotím jednoznačně kladně, stačí se podívat na celkovou obchodní bilanci. Hlavní zlepšení vidím v tom, že naši subdodavatelé, střední podniky, které dříve tolik neexportovaly, mají zájem dodávat lépe, kvalitněji a přes nás proniknout na další trhy. Usilují i o dobrou referenci, neboť je u nich patrný zájem o dlouhodobou spolupráci. Nechtějí jen udělat zakázku, skončit a rozejít se.
Souhlasím s tím, že důležitá je jednotná legislativa, ale například z hlediska daní je to problém. Nově přidružené země unie nemají tuto legislativu či výklady vyhlášek sjednocenou. Přestože platí stejné směrnice, je výklad v jednotlivých zemích různý, což přináší firmám jisté potíže.
HN: Z odpovědí vyplývá, že vaše firmy byly na vstup do EU připraveny. Můžete ale říci, kde vidíte další obchodní příležitosti a cestu k nim?
Jaroslav Hubáček
Vstup do unie se někdy glorifikuje a trošku přeceňuje. Souhlasím s tím, že to bylo správné, že jsme to potřebovali, že jsme se tím více méně zrovnoprávnili a znovu zařadili na západ. To není zanedbatelné ve vztahu ke třetím zemím, kam dodáváme, a ke společnostem, s nimiž spolupracujeme. Pro nás jsou typické trhy, jako je Čína, Indie, Bangladéš, Pákistán, Srí Lanka, Egypt, Turecko, Nigérie a Jižní Amerika. Bylo by však iluzorní se domnívat, že vstupem do unie nám v těchto teritoriích někdo z Bruselu začal otevírat dveře. Na nich jde o souboj firem, které jsou podporovány státy. Německý kancléř Schröder, který je v Číně nejméně jednou ročně, podporuje přece německé firmy. Všimněte si, kolikrát je v Číně někdo z vysokých českých politiků. Velice užitečná byla ovšem návštěva prezidenta Klause v dubnu loňského roku a neměla by po ní zůstávat dlouhá mezera.
Ivo Hain
Myslím, že vstup neotevřel dveře dalším příležitostem. V obchodu prostě rozhoduje vztah kvality a ceny, pak můžete kdykoliv kamkoliv. Je to i o prestiži, že patříme do rodiny západních států. Co vidím jako plus je, že například Rusko, které je pro nás velkým a neprozkoumaným trhem, se na Česko mohlo začít dívat jako na vstupní bránu na západoevropský trh.
Jiří Cienciala
Jako hutníci jsme vstupovali do EU ve zvláštním období, kdy se vedl boj s konkurencí ze Spojených států. Američtí hutníci měli a mají podporu státu. Také státy unie investovaly za posledních dvacet let sto miliard USD do svého hutnictví. Přesto se nám podařilo uhrát právě vůči USA řadu vítězství a exportně se tam prosadit. Dnes tu však jsou i jiné, diskriminované a rozvojové trhy jako je Irán, Sýrie, Irák. Čína, to je speciální kapitola, na níž se politicky negativně podepsali v minulosti někteří čeští politici.
Miroslav Adámek
Souhlasím s tím, že den vstupu do EU se zbytečně se glorifikuje. Přitom je to jen milník v nějakém procesu. Pochopitelně že i firmám, které dříve neexportovaly, se rozšířil trh a střetávají se s méně bariérami. Je logické, že trh je dnes větší. Nelze to však interpretovat tak, že nastala skoková změna a všichni začneme prodávat ven. Pro firmy, které exportovaly a byly na trzích přítomné, to nemělo zásadní dopad.
Postupem času se české firmy začnou prosazovat v Evropě daleko více díky tomu, že budou trh vnímat jako globální trh v rámci Evropy. Na druhou stranu budou vystupovat vůči partnerům vně EU jako člen velkého a relativně ekonomicky silného seskupení. Bude se stále více akcentovat to, že jde o výrobek, který vznikl v rámci Evropy. Nakonec i průmysl se začíná natolik prolínat, že identifikovat, ve které zemi bylo zboží vyrobeno, je stále těžší.
Zdeněk Černý
Dopady vstupu do unie se projevily na firmách podle oboru jejich podnikání a podle velikosti. Z hlediska velkých společností se až tolik nezměnilo, neboť směřovaly jak do unie, tak na třetí trhy. Věděly jak obchodovat a měly kontakty. Markantní zlepšení vidím v tom, že do byznysu se dravě pouští také střední a malé podniky. Tyto firmy hledají partnery a potřebují informace a pomoc.
Ve světe jsme skutečně bráni jako součást unie, a tedy lépe. Přesto obchodní partneři sledují, odkud jsme, koho zastupujeme a jak je oficiálně podporován obchod.
Podívejte se třeba na Francii, jak pečuje o Čínu nebo Indii. MPO a agentury, jako je CzechTrade a CzechInvest podporují obchod, ovšem Ministerstvo zahraničí pro podporu exportu až tolik nedělá. Opačný přístup zvolilo například Slovensko. To má v Číně lepší zvuk než Česko! Nemálo českých firem zakládá proto pobočku právě na Slovensku, aby mohly snadněji proniknout na Ukrajinu, do Běloruska, na Kubu a do dalších zemí. To není jen věcí vstupu do Evropské unie, ale je to i otázka podpory vlastních firem ze strany lokální vlády.
Jiří Cienciala
Máme stále mezery ve spolupráci, informovanosti a znalosti podmínek dokonce v bývalých zemích RVHP, které s námi vstoupily do unie. Teď konkrétně hovořím o rozhraní česko-polském, neboť jsem předsedou Česko-polské obchodní komory. Vznikla před šesti lety a skeptici říkali, proboha, co budete dělat.
Velké firmy, které exportovaly už předtím do Polska či Německa a vůbec po světě, měly svá obchodní oddělení a osobní kontakty. Pro menší firmy to je tabula rasa. Mají proto pořád co objevovat a hledat kontakty. A o kontakty a informační a obchodní servis je stále větší zájem.
Ještě bych vzpomenul otázku zastoupení, činnosti MZV a příslušných oddělení některých ambasád.
Psal se rok 1995 a v Portugalsku Česká republika pořádala oficiální prezentaci. Téměř celou akci však zorganizovaly tuzemské firmy, neboť oddělení tamní ambasády bylo bez lidí. Velvyslanec si stěžoval, že nemá s kým dělat. Utvořili jsme proto tým ze zástupců firem, k tomu jsme dostali člověka z české ambasády. To je příklad toho, že po sametové revoluci se udělaly chyby, zejména na poli obchodní a zahraniční politiky. Zlikvidovala se i řada dobrých kontaktů a lidí, kteří byznys pro Česko dělali a otevírali dveře. Naštěstí se relativně rychle vystřízlivělo a sjednává se postupně náprava. Těžko se ovšem dobývají ztracené pozice.
HN: Slyšeli jsme zde určité kritické výhrady vůči obchodní politice, především Ministerstva zahraničí. Jak by tedy podle vás měla vypadat podpora exportu ze strany vládních orgánů?
Zdeněk Černý
Nejlepší podpora exportu ze strany vlády by bylo vytvoření stabilního ekonomického a politického prostředí. Mám dojem, že řada vládních institucí začala dobře. Snaží se CzechTrade, CzechInvest i MPO, je patrná podpora středních podniků, pomoc při účasti na veletrzích i informační podpora. Teď bych však řekl, že se snaha trošku vytrácí a že v současné době export není to, na co kladou všichni důraz.
Máme tu tolik vnitrostátních problémů, že na podporu exportu nezbývá příliš času. Nemluvím jen o politice, ale i o legislativě, aby podniky stabilně fungovaly.
Víme, že negativní bilance zahraničního obchodu se vyrovnává přímými investicemi, takže jsme vlastně v přebytku, ale donekonečna se nedá jen něco rozprodávat. Je proto třeba vytvořit podmínky, aby sem investoři přicházeli a zůstali delší dobu. Takových příkladů je několik, například Škoda Auto a řada dalších. Jsou i případy odlišné, kdy se vyplatí přijít na dva roky na daňové prázdniny a pak se posunout do vedlejší země.
Myslím si, že by se exportu mělo pomáhat. Na še společnost nepotřebuje využívat předexportní financování, ale je celá řada zemí, kde se dají využít například unijní dotace. Je ale potřeba se naučit v tom lépe chodit a je třeba nabízených šancí využít. Také lepší informovanost a lobbování za zájmy českých firem by určitě pomohly.
Jaroslav Hubáček
Existuje materiál Proexportní politika české vlády, který byl zpracován na MPO v roce 2003 a je platný do roku 2006, ale byl už několikrát upravován. Materiál definuje roli státu v podpoře exportní politiky. Z hlediska financování a pojišťování tady máme ČEB, EGAP, s nimi je dobrá spolupráce.
Nicméně mám výhrady k pravidlům jejich fungování. Nejsou to výhrady k jejich pracovníkům. Zákonodárství totiž zůstalo asi pět až deset let pozadu a ČEB dnes není schopna poskytovat produkty za souměřitelných podmínek s produkty jiných komerčních bank. Udělali jsme si výběrové řízení na poskytnutí bid bondu a záruk na platby předem pro projekt v Indii a Turecku a oslovili jsme několik bank, včetně ČEB. Ale banka skončila na konci, měla podmínky čtyřikrát horší než nejlepší banka, což byla Commerzbank.
Druhá věc je, že jsme malá země s relativně malými firmami proti ostatním velkým zemím. Obezřetnost je normální, protože ta rizika aspoň u kontraktů, které my děláme, jsou veliká. Ale EGAP by měl české podniky posuzovat rozumnějším způsobem v tom smyslu, aby se přihlédlo k tomu, že nemůžeme krýt rizika EGAP tak, jak by to udělal velký podnik.
Pokud se týká role zastupitelských úřadů, to záleží vždy na osobnosti a obsazení úřadu. Politika MPO a MZV je taková, že všichni mají určeno v pracovní náplni, že jsou ekonomičtí diplomaté. Splnění tohoto zadání je rozdílné případ od případu. Já vyzdvihuji třeba velvyslance Padělka v Argentině, který se zasloužil o realizaci našeho posledního obchodního případu elektrárny. Po 25 letech je to další elektrárna v Argentině
Jako negativní vidím příklad velvyslance v Nigérii, kterému se nelíbilo, že jsme chtěli pozvat našeho partnera na jednání do Česka.
Úplný text zde
