Referendum jako alibi
O evropské ústavní smlouvě by měli rozhodnout poslanci a senátoři. Zatím si jen hrají na schovávanou. Proto jsme dosud svědky neplodné disputace. Jedni chtějí nechat národ hlasovat, jen když to sami uznají za vhodné. Hlas lidu o evropské ústavní smlouvě jim bez ohledu na výsledek má posloužit jako alibi. Druzí by rádi naplnili literu ústavy, která již dvanáct let s používáním referenda obecně počítá. Těm evropská ústavní smlouva slouží jako nástroj, jak prosadit ústavní zákon, který druhá strana dlouhodobě odmítá. Ačkoli se obě strany přou, předmět sporu je jen nástrojem sloužícím nepřiznanému zájmu.
Občana taková politická debata, i když by se ho měla týkat, nezajímá, protože sklouzává do obvyklé české polohy, kde se intelektuální truchlohra mísí s paňácovskou fraškou. Nic na tom nemění nejnovější kličky, kdy ODS v zájmu udržení referenda ve hře připouští diskuse i o těch termínech jeho konání, které dosud vylučovala, jako třeba spojení referenda s datem voleb.
V čem je podstata zdánlivě neřešitelného dilematu? Evropská ústavní smlouva stanovuje základní pravidla a vztahy mezi členy Evropské unie. Zároveň na takřka pěti stech knižních stranách shrnuje všechny předchozí smlouvy. V mnoha ohledech se spíše podobá, řekněme, trestnímu zákoníku. Přesně o takových záležitostech mají rozhodovat poslanci a senátoři. Kdyby neměli dělat alespoň toto, přišla by zastupitelská demokracie o svou podstatu a smysl. Proto jsou občané ochotni volit a ze svých daních platit své zástupce, aby za ně rozhodovali o složitých normách.
Evropská ústavní smlouva se pro referendum nehodí nejen kvůli své komplexnosti. Je to obsáhlý dokument, jehož výsledkem je kompromis. Proto ho ve Francii část politiků odmítá jako průlom anglosaského liberalismu do kontinentální evropské tradice a v Británii je naopak napadán jako typicky levicová konstrukce ohrožující individuální svobodu. Na obou březích La Manche je nafukován strašák omezení národní suverenity dvou evropských mocností, které budou smýkány většinou menších států, zatímco v Česku i jinde se naopak tvrdí, že to budou právě velcí členové unie, kteří se chápou pevněji kormidla. Nemluvě o tom, že v každé zemi pořádající referendum se do debaty automaticky promítá i aktuální názor na aktuální vládu.
Dosavadní smlouvy nepředpokládají, že někdo z unie vystoupí. Evropská ústavní smlouva tuto možnost dává. Pokud budou voliči nespokojeni, tak si v krajním případě ve volbách mohou příště vybrat ty, kteří jejich zemi z unie vyvedou. adam.cerny@economia.cz
