Regulaci zvoní hrana
Soud ve Štrasburku ještě ani nezačal jednat o stížnostech českých majitelů domů, ale dopad pravděpodobných budoucích rozhodnutí cítíme už dnes. Polka Marie Hutten-Czapská uspěla u Evropského soudu pro lidská práva s žalobou na polský stát proti tamější regulaci nájemného. A ministr pro místní rozvoj Paroubek rychle překopává plán postupné deregulace. Když reálně hrozí, že český stát bude muset platit desítky (a možná stovky) miliard korun odškodného, přece jen se začínají hýbat ledy.
Co máme s polským případem společného? Přinejmenším dvě věci: razantní cenovou regulaci jedné části nájmů - tedy pohodlný polštář pro privilegovanou skupinu nájemníků - a skutečnost, že česká vláda, stejně jako polská, opakovaně ignorovala nálezy Ústavního soudu. Česká regulace nájemného je přitom tvrdší než ta polská. Navíc je ostudné, že Pavel Rychetský, který měl ve vládách na starosti opakované uhýbání před rozhodnutím ústavního soudu, je dnes této instituce předsedou.
Cenová regulace není ani zdaleka jediný český problém. Ve Štrasburku půjde o víc. Na prvním místě je existence apartheidu, tedy dvojího práva. Některé rodiny mají regulované nájemné, jiné musí platit desetkrát tolik. Nejen majitelé domů by měli žalovat náš stát, totéž by měli udělat i ti, kteří musí bydlet za tržní nájem.
Další příšerná věc je dědičnost regulované nájemní smlouvy, tedy dekretu. Privilegované osoby mohou rozšiřovat a prodlužovat svoje privilegium i na další generace, zatímco potomci občanů druhé kategorie mají smůlu. To je přece feudalismus! A třetí maligní výrůstek našeho "právního řádu" je skutečnost, že majitel domu musí nájemníkům - chce-li je vystěhovat - shánět a zaplatit adekvátní náhradní bydlení ve stejné kvalitě.
A na závěr: Štrasburk nemá nic společného s Evropskou unií, přesto je jeho polské rozhodnutí příkladem, jak může být omezení suverenity mezinárodními smlouvami zdravé a prospěšné. Evropa tak přináší do Česka i do Polska standardní právní stát.
jan.macháček@economia.cz
