Radnice nečekala a pomohla postiženým sama
Desetiletá Pavlína Formánková vypadá na první pohled jako zdravé dítě. Když ale na procházce běhá po namrzlém chodníku, matka ji napomíná: "Dej pozor, víš že máš hodně křehké kosti." Pavlína má totiž leukémii. Kvůli léčbě má oslabenou imunitu i kosti.
A protože právě hrozí epidemie chřipky, třeťačka Pavlína nemůže do školy. "Bojíme se infekcí," vysvětluje matka Pavla Formánková. Učit se ale může doma. Díky pomoci radnice Prahy 10.
Peníze přímo potřebným
Formánkovi jsou jednou z osmatřiceti rodin žijících v tomto obvodě, kterým pomohl sociální odbor. Všem, které mají doma dítě s těžkým handicapem, se rozhodl přispívat penězi na osobního asistenta. Peníze k nim nemíří přes nadace nebo neziskové organizace, ale dostávají je přímo rodiny.
A právě za tento nápad dostala radnice minulý týden od Národní rady zdravotně postižených cenu Mosty 2004 pro státní úřad, který se k handicapovaným vloni choval nejpřívětivěji.
"Radnice postupovala velmi výjimečně. I když stále chybí zákon o sociálních službách, obec se sama rozhodla dát peníze přímo do rodin," říká předseda Národní rady zdravotně postižených Václav Krása. "Radnice kontroluje jen to, zda děti chodí do školy a mají výsledky. Buď se o ně starají přímo rodiče, nebo si našli asistenta."
Malé Pavlíně dělá asistenta matka. Vloni byla ve škole jen třetinu roku. Zbytek strávila na léčbě, nebo nemohla vycházet z bytu kvůli hrozící infekci. Svou "školní lavici" proto má i doma. V pátek má zrovna "hodinu" matematiky. Sčítá, odčítá, násobí a dělí.
"Tak kolik to je?" kontroluje příklad matka-učitelka, která předtím pracovala jako asistentka manažera.
"Sedm set."
"Perfektní, jen jedna chyba," chválí dceru Pavla Formánková.
Zákon o službách
Zůstat doma s dcerou mohla Pavla Formánková především díky pomoci radnice. Ta jí - a rodinám s podobně handicapovanými dětmi - přispívá čtyřiceti pěti tisíci korunami ročně.
"To je úplná novinka. Nikde jinde v republice jsme něco takového zatím nezaregistrovali," tvrdí Krása. "Radnice tak ukázala ostatním, že nemusí pořád žehrat, že chybí legislativa, ale mohou začít samy od sebe pomáhat."
Již několik let volají handicapovaní po tom, aby začal platit zákon o sociálních službách.
"To je klíčová norma, která by změnila život většiny lidí se zdravotním pojištěním. Mohli by o sobě samostatněji rozhodovat. A nebyli by v budoucnu tolik posíláni do ústavů," věří Krása.
I Evropská unie nyní připravuje změny legislativy, které by měly podpořit spíše terénní a domácí služby. Od ústavů se odklání. "U nás jsou ale takovéto terénní služby stále na bázi grantů. Poskytovatel přitom jeden rok grant dostane, druhý už ne. To je stav, který je neudržitelný," dodává Krása
V Česku tak záleží hodně na každém jednotlivém úředníkovi. Ten přitom nemusí čekat, až mu zákon něco výslovně povolí. To dosvědčují zkušenosti radnice v desátém pražském obvodu. Ještě do loňska peníze na asistenty dostávaly školy, nebo neziskové organizace.
"Bylo to ale nespravedlivé. Když byla šikovná škola, uměla si asistenty zařídit," říká vedoucí sociálního odboru z Prahy 10 Alice Košťálová. "Jenže na jedno dítě tak mohla požádat o dotaci jak škola, tak nezisková organizace. Peníze tak chodily dokola jen na pět dětí z desítek těžce postižených."
Radnice se proto rozhodla, že si vytvoří databázi rodin s těžce postiženými dětmi. Každé z nich poslala dopis a nabídla jim příspěvek na asistenta. Nyní posílá peníze osmatřiceti rodinám. Těm, které děti posílají do speciálních škol, platí osmnáct tisíc ročně. Těm, jejichž děti navštěvují běžné základní školy, dává pětačtyřicet tisíc.
"Je v tom větší pořádek. Určitě bych náš systém doporučila i ostatním obcím," říká Košťálová.
