glosa

Jedna z iluzí, o kterou zřejmě mnozí z nás postupem let přišli, byla: přijdu do obchodu (na úřad, za řemeslníkem), a tam mne budou konečně čekat usměvavé, nevtíravé a hlavně ve svém oboru zdatné a ochotné tváře.
Nu, nefunguje to. (Výjimkám se omlouvám.) Cynik by důvod hledal v nezaměstnanosti, která nejspíš není tak vysoká, aby působila jako pobídka vážit si své práce. Ale co když je v tom ještě něco jiného?
Po dlouholetých a usilovných pozorováních, jež vyžadovala i nemalé osobní oběti, soudím, že v České republice je mimořádný počet zneuznaných géniů. Neboť evidentně spousta lidí dělá to, co je nejen nebaví, ale co je i hluboko pod jejich úroveň. Oni by ke hvězdám, ale země je víže - tak nějak to tuším je básnicky.
V realitě to znamená, že je zatraceně obtěžuje, pokud se zeptáte na něco tak přízemního, jako mají-li vaši velikost či jak funguje nějaký přístroj. Zajímavé je, že stejně postiženi bývají i jejich šéfové. Přesto takové obchody i podniky přežívají. Což poněkud nabourává skvělé teorie o neúprosných rukách trhu a konkurence.
Pokud by někdo chtěl vyplnit mezeru na trhu a tyto zneuznané génie vyvážet, měl by práci na dlouho. Bylo by přece škoda nevyužít je jinde. Jen by si musel dát pozor, aby nebyl k dohledání pro případné reklamace.
Patricie Polanská