Imigrace: příliš hustá oka síta
Slovo cizinec má v českém prostředí stále pejorativní konotaci. Přesto že žijeme ve svobodné společnosti šestnáctý rok, je podíl cizinců na celkovém počtu obyvatel u nás zhruba pětkrát menší než v sousedním Německu, o dalších zemích "staré" Evropské unie nemluvě.
Jaké cizince potřebujeme
Ale potřebujeme vůbec, aby k nám migranti přicházeli? Cožpak si nevystačíme sami?
Nevystačíme. Mluví o tom nejen prognózy demografů, ale i prohlubující se důchodový deficit, který ostatně pociťuje celá Evropa. A mluví o tom i personalisté řady tuzemských firem, kteří se naučili s cizinci počítat i proto, že se zhroutilo učňovské školství a kvalifikovaný cizinec je nejdostupnější síla, po níž mohou za těchto okolností sáhnout.
Otázka nezní tak, zda cizince potřebujeme, ale jaké cizince potřebujeme.
Patří k zásluhám Vladimíra Špidly, že ještě za svého ministrování začal budovat na Ministerstvu práce a sociálních věcí odbor migrace a integrace cizinců, který na východě Evropy poněkud předběhl dobu. Není náhodou, že mladý ředitel tohoto odboru Michal Meduna loni přešel do jeho bruselského týmu.
Extrémy Evropy i Česka
Problém, s nímž se potýkáme i u nás, má přinejmenším evropské rozměry. Ty jsou v této větší Evropě dány zejména neomezeně vstřícnou poválečnou imigrační politikou, jejíž důsledky na západní Evropu začaly tvrdě doléhat hlavně v posledním desetiletí. Česko, zdá se, zvolilo opačný extrém: cizinecká legislativa je vůči migrantům nepřiměřeně tvrdá a k jejímu zlidšťování dochází pomaleji, než by česká společnost a hospodářství potřebovaly.
V konkurenci se starými zeměmi Evropské unie můžeme obstát jen tehdy, budeme-li chytřejší, rychlejší, bude-li naše nabídka lepší. Budou-li však tak jako dosud migranti nuceni absolvovat každoroční povolovací martyrium na úřadech a čekat na možnost požádat o trvalý pobyt (není na něj ani právní nárok) deset let, odejdou prostě tam, kde je vidí raději.
Opatrné otevírání dveří cizincům je do jisté míry na místě. Česko má při rozumné imigrační politice šanci vyvarovat se problémů, s nimiž se dnes v důsledku přílišné otevřenosti země západní Evropy potýkají.
Diskutabilní je propustnost síta ve vztahu k ekonomické a sociální potřebnosti imigrace. Počet cizinců s dlouhodobým a trvalým pobytem u nás již několik let stagnuje na úrovni zhruba čtvrt miliónu osob. Vládní projekt aktivního výběru zahraničních pracovníků, kteří mohou získat trvalý pobyt za čtvrtinu obvyklé lhůty, zahrnul jedno promile tohoto počtu. Potřeba hospodářství, ale i stárnoucí společnosti je mnohem vyšší.
Šance soustružníkům
Měli bychom síto zachovat, ale zvětšit jeho oka. Dát šanci nejen mladým vědátorům se znalostí pěti jazyků a osmi dětmi, ale i rodinám soustružníků, svářečů či truhlářů, které budou ochotny naučit se česky, platit u nás daně a konkurovat tuzemské pracovní síle tak, aby ji to motivovalo k vyšší produktivitě. Nepodávat ruku jen Chorvatům, Bulharům a podobným, ale i Ukrajincům, jichž je u nás nejvíce a kteří mají největší integrační potenciál.
Na konkurenci lidí ochotných myslet a pracovat vyrostla produktivita amerického hospodářství. Je třeba neměřit cizince podle země původu, ale podle toho, co nám opravdu přinášejí.
Loni novelizovaný zákon o pobytu cizinců usnadnil imigraci občanům členských států Evropské unie. Praktický dopad to však má hlavně pro Slováky a Poláky; součet ostatních euroobčanů u nás rozhodně není závratný.
Jestliže oka síta imigrační politiky nerozšíříme tak, aby se k nám jimi dostali cizinci, které potřebujeme, nepomůže nám ani to, když se my, Češi, budeme za největším z nás rovnat do Evropy podle velikosti.
Autor je publicistou
Měli bychom dát šanci nejen mladým vědátorům se znalostí pěti jazyků a osmi dětmi, ale i rodinám soustružníků, svářečů či truhlářů, které budou ochotny naučit se česky a platit u nás daně.
