glosa
Nevím, jestli v punktu současného i budoucího soužití s cizinci v České republice na domácí zapůsobí více racionální argumenty o vymírání českého národa, nebo případně osobní zkušenost s "jinak" vypadajícím a hovořícím sousedem. Skoro bych sázela na to druhé.
Demografickou krizí se mohou trápit odborníci, zato fakt, že se nemohu vyspat kvůli divokému mejdanu od vedle, ten se dotýká každého osobně. Těžkou noc nám s největší pravděpodobností mnohem častěji připraví česky hovořící soused; tomu ovšem můžeme vzápětí česky hezky od plic říci, co si o něm myslíme. Jestli to nebude v tom - nadávat někomu, kdo vám nerozumí, to zrovna zvýšenému adrenalinu neuleví.
Vlastně to Češi nemají jednoduché. Hodně dlouho, už od národního obrození, jim vštěpovali, že jedině ten, kdo je Čechem a mluví česky, to s nimi myslí dobře. Maximálně toto přesvědčení někteří rozšířili i na Slovany. A ani to nedopadlo dobře. Posledních patnáct let převrátilo i řadu definic "dobrých" a "zlých", byť mluvících česky. Většinou pouze česky.
Ať už to dopadne jakkoli, Čechy čeká nová definice "češství". Tou ale nejsou v politice tolik (zne)užívané "národní" zájmy. Ty se vlastně spíše kruhem vracejí k národnímu obrození - zase nám ubližuje kde kdo. Ale to přece nefungovalo!
Patricie Polanská
