Bolest je součástí života
Rád bych k debatě na téma eutanazie (HN 21. ledna) uvedl, že mezi základní principy funkční lidské společnosti patří úcta k lidskému životu od početí po smrt. Člověk se liší od zvířat rozumem a ten má užívat také k tomu, aby činil dobro, podával pomocnou ruku trpícímu, doprovázel nemocného, umírajícího.
Dát člověku právo rozhodovat o životě druhého je nepřijatelné. Velmi rychle se to může stát nástrojem vlastní likvidace člověka. Nejdříve půjde o nevyléčitelné, pak možná o neschopného a obtížného seniora, později o silnou populaci starých a neproduktivních lidí, nežádoucích dětí... Možná jednou bude jednotná norma na budoucího seniora; injekce z milosti a ekonomických důvodů. V roce 1920 v Německu napsali právník Karl Binding a lékař Alfred Hoche spis s názvem Poskytnutí souhlasu ke zničení života, který žití není hoden. Víme, jak byl naplněn v době druhé světové války.
Nedílnou součástí lidského života je i zkušenost s utrpením, bolestí, strachem. Ta může mnoho lidí posílit a dodat osobní zkušenost. Pro jiné je bolest a utrpení nepřijatelné. Zde má velký dluh zdravotnictví v nevhodné výchově mediků a špatné edukaci lékařů. Máme sice Společnost pro léčbu bolesti, ale to nestačí. Chybějí praktické znalosti léčby bolesti, vhodné využívání analgetik tam, kde to je žádoucí, aktivní vyhledávání potřebných.
Je paradoxem, že jako republika jsme na prvním místě v Evropě v konzumaci léků, a nevyléčitelně nemocnému není poskytnuta adekvátní terapie. Je třeba změn v zákonech, které budou postihovat a odebírat licence těm lékařům, kteří poruší principy péče o nevyléčitelně nemocného.
Jedinou alternativou eutanazie je kvalitní a expanzivní rozvoj paliativní péče a výstavba hospiců. Ony jsou garantem neprodlužování (dystanazie) ani nezkracování (eutanazie) života člověka. Hospic je místem, kde je bolest intenzívně řešena společně se strachem a duchovní potřebou.
V Anglii se odhaduje, že je asi 150 hospiců a občanských sdružení. U nás je to první desítka. Chybí osvěta k úctě k životu, komunikaci se seniory, nemocnými. Těžce nemocný je pro společnost nezajímavý, vládne fenomén mládí a krásy. To je ale nebezpečná schizofrenie. Kdo je mlád, také zestárne!
Usmrcení člověka ze soucitu je projevem neschopnosti, vážné choroby zdravotnictví, lékaře a selháním celé společnosti. Mám osobní zkušenosti v péči o nemocné a trpící v nemocnicích a domovech důchodců.
Alan Maria Uhura, Raspenava
