Další "výjimka" z práva na život

Má být lidský život absolutní hodnotou, nebo jen dalším z práv, z nichž jsou přípustné "výjimky"? To je dilema, před nímž stojí stále více evropských států.
Evropská tradice ochrany života je velmi silná. Odráží se mimo jiné i v odmítání trestu smrti, které dnes spojuje drtivou většinu evropských zemí. V poslední době se však stále častěji setkáváme s voláním po otevření většího prostoru praktikám směřujícím proti životu.
Jeden příklad za všechny. Když se loni portugalské úřady rozhodly nepovolit vstup na své území tzv. potratové lodi plující pod nizozemskou vlajkou, vzbudilo to nevoli mnoha liberálních a socialistických poslanců Evropského parlamentu. Ti reagovali požadavkem učinit z potratu univerzální právo každé evropské ženy.
Ukázalo se tak, jak je důležité, aby hodnotové otázky, jako je ochrana života a rodiny, zůstaly na úrovni států a nepřecházely do sféry pravomocí EU. Na rozdíl od institucí unie, náchylných v některých případech k rádoby pokrokovým experimentům, jsou totiž zmíněné hodnoty v mnoha členských státech pevně zakořeněny.

Jednoduché, ale nelidské

Znepokojující je také způsob, jakým se evropská společnost vyrovnává s problémem těžce nemocných a trpících lidí. Místo toho, abychom hledali a účinně využívali lékařské metody umožňující zmírnění bolesti a důstojnou smrt, uchylujeme se k řešení sice jednoduššímu, avšak ve svém jádru nelidskému: eutanazii.
Ta je již povolena v Nizozemsku a Belgii. V jiných zemích (Španělsko) narůstá tlak na její uzákonění. V Nizozemsku se navíc před nedávnem objevil návrh na změkčení pravidel, podle něhož by "smrt z milosti" měla být možná nejen v případech nevyléčitelného a nesnesitelného utrpení, ale i tehdy, je-li člověk z lékařského hlediska sice zdráv, ale cítí se být "znaven životem".
Přitom je známo, že za přáním nemocného člověka zemřít se ve většině případů skrývá opuštěnost a pocit, že je svému okolí na obtíž. Není třeba dodávat, že bolest na duši takového člověka bývá často tíživější než bolest na těle.
Nedosti na tom, v liberálním Nizozemsku padl dokonce návrh na povolení eutanazie nevyléčitelně nemocných novorozenců, o jejichž "právu na smrt" by rozhodovali rodiče.
Zarážející je, že autoři těchto "nápadů" pocházejí z řad lékařů. Nemusí přitom trvat dlouho a v podobné situaci se můžeme ocitnout i my.

Bez trestu?

První krok směrem k legalizaci eutanazie bude možná již brzy učiněn: vládní novela trestního zákona mimo jiné zakládá novou skutkovou podstatu trestného činu - usmrcení na žádost (jinými slovy eutanazie), aniž by však u ní stanovila dolní hranici trestní sazby.
Je snadné představit si situaci, kdy pachatel eutanazie vyvázne se symbolickým trestem, a jeho jednání tak bude de facto legalizováno. Nemluvě o tom, že takový návrh je v příkrém rozporu s deklarovaným cílem novely, kterým je zvýšení ochrany života a zdraví.
Hlasy domáhající se relativizace hodnoty lidského života nabývají v Evropě na síle. Ukončení života je stále častěji bráno jako nejjednodušší způsob řešení složité sociální situace. Společnost, která dopustí, aby se takové jednání stalo normou, se však vystavuje riziku pozvolného rozkladu mravního řádu, a tím i celkového úpadku.
Autor je poslancem Evropského parlamentu (KDU-ČSL)