Jsme opravdu tak staří?

Se zájmem jsem si přečetla názory odborníků na nás, seniory (HN 26. listopadu), a neubránila jsem se dojmu, že nenajdou shodu u celé generace seniorů. Své pohledy většinou zúžili na roli babiček, zatímco dědečkům přisoudili maximálně možnost zvládnutí počítače.
Ale více mne překvapuje, že se v nich předpokládá téměř dennodenní kontakt prarodičů s potomky. Dnes je situace naprosto jiná, mladí lidé málokdy najdou uplatnění v místě bydliště svých rodičů a odcházejí za prací do dosti vzdálených míst. Domnívám se, že tento trend bude po vstupu do EU postupovat ještě mnohem rychleji.
Souhlasím s názorem paní Tamary Tošnerové o měnící se roli babiček či dědečků. Jsme opravdu samostatnější, snad i zdravější a vzdělanější než generace předchozí. Média poskytují informace o tom, jak náklady na důchody rostou a porostou, ukázky péče o seniory, jejich zábavu a vzdělání se zužují spíše na to, jak hrají "Člověče, nezlob se!" a jak bude třeba dalších prostředků a lidí, aby nás zabavili. Věřte, že máme na víc!
Jsem absolventkou Univerzity třetího věku, letos v červnu jsme promovali na Univerzitě Palackého v Olomouci. Nadšení ze studia bylo tak velké, že jsme požádali o "postgraduální studium".
Šestnáct posluchačů se účastnilo projektu ministerstva školství a Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy. Kurs Můj život seniora ve světě moderních technologií znamenal převážně studium "on-line". Do ruky jsme nedostali učebnici či skripta, zato nám otevřeli e-mailovou schránku.
Nebyla to hra či snaha o zvládnutí internetu, ale především příležitost k dalšímu vzdělání v takových oblastech, které právě nám mohou ulehčit závěrečnou etapu života. Zvládli jsme nákup zboží po internetu, seznámili jsme se s výhodami mobilních telefonů a dokázali jsme si vybrat nejvhodnějšího operátora, internetové bankovnictví, vyhledávat rady, vybrat si nejvhodnější platební kartu apod. Naučili jsme se zacházet s digitálními fotoaparáty, založili jsme vlastní webovou stránku.
Všechny tyto postupy šetří čas, peníze, ale dodávají nám také sebedůvěru, že tu nejsme na obtíž a že dokážeme jít s dobou našich vnuků a rozumět si s nimi.
Nevím, jaký další osud stihne projekt Můj život seniora ve světě moderních technologií. Nám, posluchačům, na nichž se ověřoval, přinesl mnoho. Poznali jsme, že seniory nestačí jen posadit k počítačům, ale je třeba zadat jim úkoly, které budou plnit. Přáli bychom všem seniorům, aby si co nejvíce z nich mohlo tak jako my "sáhnout až na dno" a zvládnout náročné úkoly, jejichž řešení dává i osobní užitek.
Miroslava Skýpalová, "promovaná důchodkyně", Valašské Meziříčí