Pište nám, zaujaly vás názory našich přispěvatelů, nesouhlasíte s nimi, či máte zcela jiný pohled? Jaké téma byste chtěli najít příště?
Přestárlí snad nejsou!
Známe předražené zboží, přezrálé ovoce, přeslazené kafe - leccos zkrátka může překročit obvyklou a žádoucí míru. Existují i přestárlé ovocné stromy určené k pokácení. Jana Sobotková, autorka jednoho z příspěvků stránky na téma stáří a státních ústavů (HN 3. prosince), ale píše o přestárlých rodičích. Podle slovníku jazyka českého slovo použít lze, jde o osoby příliš staré. Nikoliv jen velmi staré, ale příliš staré.
Příliš bývá toho, čeho je moc - těžko toto slovo z pohledu starého člověka vnímat jinak, byť může být vyřčeno bez úmyslu někoho se dotknout a ublížit mu. Právě takové bezmyšlenkovitě činěné drobnosti se ale často starých lidí dotýkají.
Zlepšení situace starých lidí v naší společnosti často přímo závisí na chybějících penězích. Někdy ale nestojí skoro nic, právě jen tu "změnu přístupu" ke generaci našich prarodičů, případně rodičů. A může jít jen o maličkosti, které ani nevnímáme. Vypuštění slova přestárlý z diskusí o starých spoluobčanech by mělo být jednou z prvních. Marie Klírová, Praha
Ústav většina nepotřebuje
Nejen v naší, ale i v dalších rozvinutých zemích se potřeba celoústavní péče pro lidi nad 65 let týká pouze tří až pěti procent z nich. Hovoříme-li o problematice stáří a ústavní péče (HN 3. prosince), je bohužel tato marginální skupina dominující. Na stránkách tisku se objevují titulky "Máme málo domovů důchodců", provázené fotkami vyhaslé stařeny. Vytváří obraz stáří, které odpuzuje, přitom není pravdivý a diskriminuje.
Rozhlédneme-li se kolem sebe, vidíme, že 85 procent seniorů je samostatných, zbytek zvládá pobyt doma za pomoci rodiny či terénní služby. Žádosti o umístění do domovů důchodců jsou především preventivní - až nebudu moci, abych byla (jde hlavně o ženy) evidována. Jenže naše podpora by měla patřit terénním službám, kterých je u nás skutečně málo, včetně denních center.
Pokud i denní centrum vznikne, stává se, že pro nedostatek zájemců zase zanikne. Není zájem ze strany rodin, v tom je rozdíl mezi ČR a světem. Tradičně je v České republice preferováno ústavní zařízení. Je jistě rozdíl mezi denním centrem pro Alzheimerovu chorobu a denním centrem pro zdravou seniorku, která se cítí osamělá. Ta by mohla mít možností víc, včetně různých vzdělávacích kursů či řemeslných dílen. Přísloví "starého psa novým kouskům nenaučíš", neodpovídá zcela realitě; zlozvyky psa neodnaučíš, ale nové věci ano.
To vše by bouralo mýtus, že stáří je neužitečné. Jen je potřeba dát priority i ze strany společnosti, co podporovat a kam investovat. Vědět něco o zdravém stáří. A opačně, aby staří lidé se neoháněli větami "co chcete, já už jsem starý". Senior se totiž často identifikuje s postoji většiny.
Tamara Tošnerová, Ambulance pro poruchy paměti FN Královské Vinohrady, Praha
