Změňte babičky, změníte sebe


Být babičkou je úžasný stav. Aniž byste musela prožívat martyrium hledání správného otce, těžkosti těhotenství, porodu a kojení, máte na starost a pro obveselení malé dítě. Být babičkou je dokonce radostnější než být matkou. Dítě vám nevisí na krku 24 hodin denně. Pokud vám jinak roztomilé vnoučátko najednou ničí nervy, můžete ho bleskem vrátit jeho rodičům. Můžete rozmazlovat, obdarovávat, číst pohádky po večerce a povolovat televizi. Co na tom, že vnoučata jsou u vás pečená vařená a vy si nemůžete ani udělat výlet? Musíte mladým přece pomoct...

Ideální matka, a babička

Ačkoli se my ženy bouříme proti tradičním stereotypům a odmítáme klauzuru domácnosti a mateřství, je pro nás perfektně fungující rodina stále na prvním místě. Nějak si ovšem neuvědomujeme, že ideál rodiny postavené především na našich bedrech přebíráme od svých matek.
Stejně jako ony jsme hrdé na to, jak zvládáme pracovat pro peníze v zaměstnání a zdarma v domácnosti, přitom nás to vyčerpává a nenaplňuje. Nedovedeme si představit, že bychom opustily práci, ztratily příjem a kariéru, přitom prožíváme stres z toho, jak málo jsme se svými dětmi.
Realita života se vždy příčí představám, v případě rodiny je ideál nedosažitelný naprosto. Odkládáme potomstvo; po narození dítěte ale těžko přijímáme nový životní styl a do práce se přes proklamace "užití si mateřství" brzy vracíme. Ano, dítě naplňuje naše poslání matky a přináší nám emocionální štěstí, společensky se ale cítíme pod psa. Jako matky se ocitáme na okraji, závislé na blahovůli otce dítěte.
Východiskem je nedělat si výčitky a vrátit se zpátky do společnosti - ať už do práce, do školy nebo do kavárny. Jenže, zkuste si najít jesličky! Zkuste přesvědčit tatínka, aby se svým mimi zůstal doma na rodičovské dovolené on! Zkuste platit paní na hlídání! Nebo dokonce brát dítě s sebou! Co zbývá? Angažovat babičku.

Profese: babička

Být babičkou je u nás pořád tím nejdůležitějším posláním žen v seniorském věku. Babičkovství je jakýmsi pokračováním ženského života na dvě směny. Péče o novou rodinu jim nahrazuje zaměstnání. A stejně jako chtěly být dokonalými matkami, chtějí být i dokonalými babičkami.
Rozšířenou rodinu berou za svou, pociťují zodpovědnost za to, aby se mladým žilo dobře. Žena s profesí babičky řídí svůj život podle potřeb nové rodiny. Má čas, kdykoli to mladí potřebují, nebo si ho prostě udělá. Pere, žehlí, uklízí, hlídá, vyzvedává ze školky... Přitom je shovívavá, trpělivá a usměvavá. Neradí, nehádá se, nic za své služby nechce.
Nová a stará rodina se díky babičkovství znovu spojuje a prolíná, ale neznamená to, že obě žijí v jednom bytě. Babička je v sed-mém nebi, protože se cítí být "k něčemu". Babičkovstvím se realizuje a zvyšuje si sebevědomí. Není divu, že matky honí své třicetileté dcery a syny razantněji do plození než do sňatků.

"Jejich" řád

Babičkovství s sebou ovšem nenese jen pomoc s vnoučaty a domácností. I ideální babičky, o kterých tu byla řeč, do nové rodiny nenápadně přenášejí svůj řád, své hodnoty a výchovné metody, svůj pohled na svět. A díky své silné pozici jej - třeba podvědomě - prosazují. Dochází tak ke střetům pod pokličkou, k ústupkům ze strany nové rodiny. Řádu svých matek se všechny vzpíráme v pubertě. Díky babičkám se k nám vrací tím nejcitlivějším místem - přes naše děti. Přece se s ní ale nebudete hádat, když byste si bez ní nevěděla rady.

Kout v obchodě nestačí

Proto je třeba babičky hýčkat a prosazovat, aby myslely hlavně na sebe. Aby vyhledávaly nové zážitky. Aby své babičkovství propojily s jinou zálibou a vám nechaly v životě volnou ruku.
Zapojení tatínků do chodu domácnosti, aby babička nebyla jedinou záchranou, je už samozřejmostí. Co samozřejmé není, je malým dětem a rodině přátelské okolí. Malé děti mají mít svůj prostor ve všech koutech společnosti a ne jen ve fastfoodech a nákupních hypercentrech. Ideálu fungující rodiny, ve které se žena cítí svobodně, rodiny, která je ve středu společnosti a ne zavřená někde za dveřmi, se jinak nedožijeme. Autorka je publicistkou

I ideální babičky, o kterých tu byla řeč, do nové rodiny nenápadně přenášejí svůj řád, svůj pohled na svět. A díky své silné pozici jej - třeba podvědomě - prosazují. Dochází tak ke střetům pod pokličkou.