Občas je to depresívní, ale...
Mají ženy "povinnost" rodit děti? Tento problém sama řeším.
Souhlasím s většinou názorů Pavly Jonssonové. Až na doporučení apoštola Pavla. Myslím si, že je fajn žít s někým, koho milujeme, respektujeme a kdo je nám oporou.
Nevím, jak myslela Michaela Freiová větu: "Žena, která odmítá mateřství, přitom ale sama zůstává dítětem." Možná je to nový psychologický pojem či co. Co je pak muž, který odmítá dítě?
Již 14 let se věnuji výchově dětí v zájmových kroužcích, aniž bych je sama měla, a mohu říci, že někteří rodiče by snad ani děti mít neměli. Možná je to i tím, že vedu finančně nenáročné kroužky, které mohou navštěvovat i děti z méně zabezpečených rodin. Někdy si říkám "to dítě je hrozné", ale když se pak setkám s rodiči, pochopím mnohé.
Jinak řečeno: Nejsem si zcela jista, zda všechny matky jsou si vědomy, že vytvářejí svět, z něhož roste budoucnost.
Souhlasím velmi s článkem Patricie Polanské, naopak nesouhlasím s Davidem Hanákem v tom, že muži jsou vítězové. Nejsou. Ba právě naopak. Prohrávají, a to na celé čáře. Nesnaží se vytvořit lepší vztahy mezi mužem a ženou. Berou si opět jen to, co jim vyhovuje. Projevují se stále více jako sobci a slabochové, kteří odmítají přijmout zodpovědnost a závazek.
Není to lehké být svobodná, bezdětná, občas je to depresívní. Ale sama si rozhoduji o svém životě, o tom, co budu dělat a za co utratím peníze.
Doufám, že se za pár let společnost opět trochu změní a nebude vyčítat svobodným bezdětným ženám, že žijí prázdný život, že jim tikají biohodiny a že jsou to jen sobci či velké děti.
Snad pak nebude ani tolik rozvodů, jelikož mnoho žen si nebude myslet, že jim ujel vlak, když to přece všichni říkají - a nevezmou si prvního muže, který se namane. Snad bude i méně týraných a nechtěných dětí.
