Děti - smutní hrdinové dneška
Nejde si toho nevšimnout: děti nám začaly plnit první stránky novin. Jako mladí násilníci a vrazi. Horečně se teď hledá vina na všech stranách, jsou špatné ústavy, špatné školy, špatní rodiče a i ty děti jsou dnes nějaké špatné...
Je sice pravda, že tragédie podobné těm z letošního podzimu se čas od času prostě přihodí a těžko je nějakými opatřeními zcela vyloučíme - duše dítěte se může vyšinout stejně jako ta dospělácká. Neznamená to ale, že bychom měli strčit hlavu do písku a tvářit se, že je vše v pořádku. Ono totiž není.
V pořádku není především náš vztah k dětem. Troufám si tvrdit, že na ně kašleme.
"Zvěřince" vítězí
V řadě měst a obcí se začátkem školního roku rozhořel boj o třídy, školky a školy. Rodiče se soudí a úředníci úřadují podle svého nejlepšího (?) svědomí.
Není asi třeba rozpitvávat jednotlivé případy, všeobecný trend je totiž jasný: Je někde málo dětí? Pak se nevyplatí, aby se jim pedagogové věnovali, je třeba přesunout je jinam, do větší školy, do jiné školky.
Přitom všichni dávno dobře vědí, že právě velké školy, mezi rodiči i samotnými učiteli proslulé jako "zvěřince", jsou líhní problémů. Nemusí jít zrovna o vraždy, stačí, že se tu neprůbojní a méně dobří žáčci nakazí celoživotní nechutí ke vzdělávání.
Zeptejte se jakéhokoli rodiče, zda by chtěl mít dítě ve třídě s patnácti či třiceti dětmi. Každý odpoví jednoznačně. I naši úředníci a městští či krajští radní, kteří o školách rozhodují, mají přece děti. Tak jak to, že nejednají jen a jen v jejich zájmu?
Děti ve stádech?
Když už jsme u vzdělání - v jedné krajské knihovně přichystali dětem k začátku školního roku také hezký dárek. Prostorné a vkusně zařízené dětské oddělení přesunuli do podstatně menších prostor pod střechou. Přesně v duchu průpovídky, že děti v počtu od tří výše už jsou haranti.
Tendence nahnat děti do stád je u nás bohužel dost zřetelná. Není to trochu divné, že máme v rámci EU nejvíce dětí v ústavech?
Proč u nás musí stát na jedné straně rodiče toužící po dítěti a ochotní jej adoptovat a na straně druhé děti přespávající v ústavních ložnicích? Řešením asi nebude tyhle potenciální rodiče potrestat vyššími daněmi. Zaplať pánbůh tento zákonodárný výmysl neprošel, ale už to, že takový návrh padl, o ledasčem svědčí.
Já vím - nejsou peníze, problematika je složitá a my laikové tomu nerozumíme. Jenomže pohled na noviny naznačuje, že se světem je jaksi něco v nepořádku. Netvrdím, že se z dětí stanou násilníci tím, že sloučíme třídy. Jenom tvrdím, že dětem neumíme vytvořit takový svět, jaký by si snad zasloužily. A ony jsou pak takové, jaké jsou. Autorka je publicistkou
