Špidla se nakonec porazil sám

Prohráli jsme, říkali zaraženě v sobotu před čtvrtou hodinou odpoledne přívrženci Stanislava Grosse.
V ústředním výboru sociální demokracie právě sečetli hlasy a ukázalo se, že k odvolání předsedy strany Vladimíra Špidly jich chybí šest. Rozhodovalo 175 funkcionářů a podle stanov bylo potřeba sto devět hlasů. Po dvou týdnech příprav jich Grossovi lidé dali dohromady 103.
Sociálně demokratičtí politici, kteří v minulých dvou letech se Špidlou osobně jednali a poznali jeho neústupnost, v té chvíli už pochybovali, že z funkce předsedy odstoupí jen proto, že za ním stojí menší část výboru.
V šest večer ale Špidla předstoupil před novináře a prohlásil: "Nepodařilo se mi obhájit koncept stojedničkové koalice. Nemám podporu strany, nemohu být premiérem. Ve středu zasedne vláda a podá demisi."
Pár minut před tím mu za podobná slova sociální demokraté zavření devět hodin v dusném sále vestoje tleskali.
Co se během dvou hodin stalo?
Špidlu srazilo na kolena až poslední hlasování. Před tím, než se delegáti rozjeli domů, se jich pro pokračování koalice vyslovilo kolem čtyřiceti, zhruba stejný počet lidí se postavil proti a šedesát z nich se hlasování zdrželo. A právě z toho vyvodil Špidla důsledky. Musel. Sám si o takové hlasování minulý týden řekl v poslaneckém klubu. Věřil, že ještě jednou uspěje s varováním, že jiná koalice možná není.
Stanovisko klubu k celé vnitrostranické krizi se vůbec ukázalo jako klíčové. Špidla chtěl, aby jeho stranickou pozici těsně předtím posílilo úspěšné hlasování o důvěře vládě. Vloni mu stejný krok pomohl na sjezdu. Ale tentokrát u poslanců obávajících se předčasných voleb narazil. Skoro polovina z nich ho varovala, ať s jejich pomocí nepočítá.
Na tiskové konferenci byl Špidla ve formě. Na krizové situace si asi zvykl. Na první pohled to dokonce vypadalo tak, že vyhrál a bledý Gross vedle něj naopak odchází poražen.
Nakonec Špidla zůstal sám. Poseděl ještě chvíli ve zšeřelém salónku a teprve pak se nechal odvézt.
"Bylo to jako obvykle. Všechno jsme zamítli a na ničem jsme se vlastně nedohodli," shrnul pak Eduard Zeman. Z budovy odcházel jako poslední.