TITULEK34: Dobro a zlo u Dušana Kleina Třídílný televizní film I ve smrti sami, natočený podle stejnojmenného románu německého prozaika Hanse Fallady, znovu ukázal, jak dokonale si televizní dramaturgie nerozumí s látkami, které pojednávají o životě lidí v totalitě. V tomto případě mělo jít o sondu do života obyčejných lidí v nacistickém Berlíně v době, kdy se Hitler ocitl na vrcholu moci. Jak je možné, že se "sonda" proměnila v defilé všech myslitelných dramaturgických, scenáristických a nakonec i hereckých a režijních klišé? Problém číslo jedna byl patrně už ve volbě látky. Hans Fallada vydal svůj román dva roky po válce jako bezprostřední reakci na ni. Dnes by tato kniha těžko mohla znovu vyjít. V německé literatuře ji po myšlenkové i umělecké stránce zastínily romány, s nimiž v šedesátých a pozdějších letech předstoupili autoři böllovské generace. Je to, jako by se u nás někdo rozhodl natočit dokumentární seriál podle osmidílné Německé války Emila Vachka (také z roku 1947), ve své době obdivovaného díla, dnes právem zapomenutého. Fallada celý život psával o bezbranných lidech, "občáncích". Jedním z nich je také truhlář Otto Guangel (Alois Švehlík), hrdina I ve smrti sami. Poté, co na frontě padne jeho syn, rozhodne se vzepřít režimu prostředky, jaké má v Berlíně roku 1940 k dispozici: dá se do výroby a vyvěšování letáků. Problém je, že ve filmu Guangelova postava postrádá veškerou ambivalenci. Je to prostě svatý, nekonečně ušlechtilý člověk. A naopak nacisté a udavači, kteří stojí proti němu, jsou zrůdy svou podstatou. Poznají se podle toho, že místo řeči řvou. Někteří jsou navíc sexuálně perverzní, což diváka, který neslyšel o pětatřicet let starém Viscontiho Soumraku bohů, může naplnit překvapením. Na jedné straně dobro, na druhé zlo, mezi nimi nepřekročitelná propast. Takto šablonovitě byli "vedeni" herci, takže se z bezradnosti, co hrát, uchýlili k tomu, co vždycky. Kdo ještě neviděl, jak Miroslav Donutil hraje zbabělce nebo Miroslav Táborský práskače, ten se nemusel nudit, pro jiného však tato podívaná neměla smysl. Kdyby to byl aspoň trochu dobrý film, český divák by se v něm musel poznat, uvidět svou totalitní zkušenost jak na dlani. Dušan Klein však točil tak, aby něco podobného určitě nehrozilo. I ve smrti sami. Podle románu H. Fallady napsal Eduard Verner. Režie Dušan Klein. Česká televize 1., 8. a 15. února 2004