Smršť předpisů, jimiž Brusel reguluje podnikání v potravinářství a gastronomii, nadělala zmatek mezi spotřebiteli i podnikateli.
"Unie zruší domácí zabijačky, zakáže slivovici, i v té nejzastrčenější hospodě musí mít umývadla na fotobuňku" - to je jen několik příkladů fám, jež se kvůli hygienickým normám společenství vyrojily.
Skutečnost je přece jen prozaičtější, lze ji shrnout do tří bodů. Některé fámy vznikly z nepochopení.
"Například o domácích zabijačkách nikdo z úředníků neříkal, že se zruší. Ale jiná věc je prodávat jitrničky na trhu, na to jsou pravidla přísná," říká mluvčí Státní veterinární správy Josef Duben. Podobně je tomu s olomouckými tvarůžky. Speciality tohoto typu unie nejen neruší, ale jejich výrobu dotuje.
Druhou oblastí jsou nároky, jež Brusel skutečně požaduje a jež se promítly do české legislativy. Je to třeba známý případ rumu - unie tak označuje jen lihovinu původem z cukrové třtiny. Nebo třeba stěny místností ve velkých mlékárnách mají mít rohy kulaté, aby šly lépe omývat. "Některé normy mají smysl - ve stále více propojeném světě dopadne chyba v hygieně v jedné firmě na celý obor," připouští Michal Němec, ředitel Českomoravského svazu mlékárenského.
Třetí skupina požadavků českých úřadů ale skutečně přesný protějšek v normách unie nemá. Evropská komise dokonce ve svém zpravodaji Consumer Voice přímo uvedla "Mýty a nedorozumění při rozšíření EU". Jmenuje tam i Českou republiku v souvislosti s požadavkem na balení koblih nebo krájeného chleba do igelitu. "Český postup je přísnější než legislativa v mnoha členských státech, v řadě z nich jsou koblihy prodávány bez obalu," potvrzuje komise.
Domácí úřady, zejména ministerstva zemědělství a zdravotnictví, se však v nárocích nenechaly zviklat. "V některých případech jsou naše předpisy skutečně přísnější. Důvodem však není snaha zalíbit se Bruselu, ale objektivní potřeba chránit zdraví obyvatel," konstatuje Hugo Roldan z tiskového odboru Ministerstva zemědělství.

Co bude skutečně zakázáno a co unie opravdu vyžaduje