V nové unii pokračují staré spory


Prvního května se Evropská unie rozšíří na pětadvacet členů. Právě to bude největší událostí v Evropě i České republice. Ačkoliv čeští občané budou nadále platit korunami, stanou se součástí nové politické mapy kontinentu. Co se 1. května konkrétně stane?
První den členství v Evropské unii se dá shrnout třemi slovy: lidé, moc a peníze. Česko bude mít svého unijního komisaře a plnoprávné poslance v Evropském parlamentu. Ve výkonných orgánech unie bude mít vláda hlasovací právo včetně možnosti veta (ačkoliv to platí jen v několika oblastech - hlavně u společného rozpočtu, zahraniční a bezpečnostní politiky a daní).
Do unijního rozpočtu poprvé přijdou peníze z České republiky a v následujících měsících začne Praha odčerpávat finance z bruselských fondů. To by se mělo projevit v investicích do dopravy, životního prostředí a venkova.
Unijní rozšíření je pro málokterého pravidelného čtenáře novin záhadou. Události jsou v hrubých rysech předvídatelné. V unii ale přesto nebude letos nuda. Pětadvacítka musí vyřešit několik kontroverzních témat: návrh ústavy, budoucnost Paktu stability a růstu a osud turecké a chorvatské žádosti o členství v Evropské unii.
Co se týče ústavy, Evropané by neměli mít přehnané očekávání v první polovině roku, kdy bude unii předsedat Irsko. Jelikož se jednání o ústavě na prosincovém summitu zablokovalo kvůli mocenskému sporu Německa a Francie s Polskem a Španělskem o reformu unijního rozhodování, není možné rychle postoupit kupředu.
V březnu budou ve Španělsku volby, což tamním politikům znemožňuje kompromis v otázce většinového hlasování. V červnu budou zase volby do Evropského parlamentu - klima též nevhodné pro státnické kompromisy, bez nichž není možné ústavu dojednat.
Madrid chce spolu s Polskem zachovat systém schválený na summitu v Nice, kdy má každá země přidělené hlasy podle své relativní velikosti. Tento model zvýhodňuje střední a menší země. Jelikož niceský systém počítá s tím, že se EU rozšíří, tlak na vyřešení ústavního sporu nebude na jaře silný.
O ústavě se bude tvrdě jednat hlavně na podzim, kdy bude unii předsedat Nizozemsko. Těžko se odhaduje, jak diskuse dopadne. Řešení se bude hledat špatně.
Pokud se prosadí francouzsko-německý názor, že hlasování musí více odrážet lidnatost zemí Evropské unie, zavládne nespokojenost v malých a středních státech. Kdyby se stal opak - Německo a Francie zatopí chudším zemím při jednání o unijním rozpočtu.
Na to poukázala iniciativa šesti států, mezi něž Francie a Německo patří. Šestka v dopise Evropské komisi unii vyzvala, aby udržela v letech 2007 až 2013 společný rozpočet pod jedním procentem jejího hrubého produktu. Expertní skupiny začnou o rozpočtu, z nějž by měla hodně čerpat i Česká republika, jednat na konci letošního roku.
Šetrnost unie je danost, na niž si noví členové budou muset zvyknout. Doby, kdy Německo financovalo třetinu unijního rozpočtu čítajícího sto miliard eur, je ta tam. Stejně jako čas, kdy Španělsko dostalo během 80. let na regionální rozvoj 47 miliard eur.
Ústava a rozpočet jsou tedy vyhrocené spory, jež zatím nemají "evropské" řešení, jak se s oblibou Bruselu říká. Jinak tomu nebude ani u Paktu stability a růstu. Německo a Francie chtějí i letos skončit hospodaření se schodkem vyšším než povolují maastrichtská kritéria. Loni unikly obě země sankcím za opakované porušení svých závazků. Získaly podporu pěti zemí a pokutu se jim podařilo odvrátit.
Je otázkou, jak bude podobné hlasování vypadat na podzim, kdy bude v EU deset nováčků. Pokud by napomohly zemím, jako je Nizozemsko a Rakousko, jež chtěly loni pohnat Paříž a Berlín k odpovědnosti, tak se ještě vyostří debata o společném rozpočtu na další léta.
Co tedy bude letos v Evropské unii nejdůležitější? Nebude to rozšíření. To bude jen pozlátko. Vše podstatné se kolem rozšíření už stalo v uplynulých pěti letech. Letošní rok ale naznačí, jaká budoucnost čeká rozšířenou unii. Zda se nechá vláčet ambicemi Německa a Francie, jež z ní chtějí mít světovou velmoc odrážející jejich názory, nebo se dokáže stát demokratickým společenstvím i v pětadvaceti.
"Rok 2004 bude klíčový. Pokud by se nedohodla ústava, znovu se porušila maastrichtská kritéria bez postihu a začne tahanice o peníze, tak se unii bude žít velmi těžko a její pozice ve světě nebude věrohodná," říká bruselský znalec, přední politolog Peter Ludlow. Skutečně evropské řešení se tak dá dopředu čekat jen u dvou velkých otázek: stanovení data zahájení vstupních rozhovorů s Chorvatskem a Tureckem. U Chorvatska přijde rozhodnutí na jaře a oproti Turecku bude relativně jednoduché.
Turecko ale bude problém. Ankara žádá o členství už téměř čtyřicet let a ani v současnosti nesplňuje základní politická a ekonomická kritéria. Pokud bude unie na konci letošního roku na bruselském summitu postupovat evropsky, může datum zahájení vstupních jednání stanovit, byť s výhradami. Z Turecka se pak stane výjimka - země, jež do unie časem spadne z geografických a strategických důvodů.
Nebude to však dobře, jelikož se tím znehodnotí celý vstupní proces postkomunistických zemí. Jelikož ale o začleňování Turecka bude desítka nových zemí rozhodovat, nebude ji to nakonec třeba tak bolet.