Zvládnutá krize může psychiku posílit

Zvládnutá krize může psychiku posílit

Náhlá dopravní nehoda, která změní člověku život, rozvod, ale třeba i jen odchod dospělých dětí z rodiny mohou u člověka vyvolat životní krizi. Vysoká míra stresu způsobená ztrátou, změnou či nutností volby mezi dvěma stejnými kvalitami vedou k tomu, že se dosud rovnoměrný vývoj života láme. Člověk se ocitá v situaci, na kterou nebyl připraven. Krizím se nelze vždy vyhnout a některé z nich jsou do značné míry pro život přirozené. Příroda proto člověka vybavila strategiemi, jak se s takovými situacemi vyrovnat. Když tyto strategie nestačí, přichází ke slovu odborná pomoc.

Krize není nemoc

Obecně můžeme za krizi označit jakoukoli situaci, která způsobuje změnu v navyklém způsobu života a vyvolává stav nerovnováhy, ohrožení a stresu. Jedinec ji proto není schopen řešit obvyklým repertoárem svých vyrovnávacích strategií. "Slovo krize je jen pracovní pojem, který má u každého člověka trochu jiný obsah," říká psycho-ložka a krizová pracovnice Daniela Vodáčková. Dodává, že většina lidí nepřijde za odborníkem, do krizového pracoviště či nezavolá na linku důvěry a neřekne: Jsem v krizi. "Spíš řeknou, že mají velké trápení, nebo budou dokonce říkat, že nemají až tak velké starosti, ale potřebují se poradit. Nakonec se ukáže, že skutečně procházejí krizí, přitom toto slovo nemusí vůbec padnout."
Pokud se člověku nepodaří v krátké době vyrovnat vliv stresorů, ztrácí psychickou rovnováhu a rozvíjí se u něho krizový stav provázený psychickými projevy, které bychom při neznalosti okolností mohli označit za psychopatologické. Zejména v případě, kdy je stresová zátěž dlouhodobá, objevuje se depresívní nebo úzkostné chování, u náhlých traumatizujících situací to zase může být panika, únikové chování nebo poruchy ve vnímání okolního světa a pocit neskutečnosti. "Oběti domácího násilí například pochybují, zda si vše nevymýšlejí, nebo obviňují sebe, že za situaci mohou samy," uvádí psycholožka Lenka Gazdová. U jedinců s dispozicí k duševní nemoci mohou krize vyvolat náhlé zvraty jejich psychického stavu, panické reakce, psychotické stavy nebo nekontrolovanou ventilaci emocí a nekontrolovatelné jednání včetně pokusu o sebevraždu. V takových případech je již obvykle potřeba odborná pomoc. Většinou ale není na místě mluvit o psychické poruše nebo o psychické nemoci.
I v oblasti krizové intervence platí, že lze pomáhat pouze tomu, kdo se v krizi cítí. "Někdy se můžeme setkat s člověkem, kterého přivede rodina, protože je přesvědčena, že je tento její člen v krizi, i když on to třeba necítí. Vždycky to znamená pracovat s těmi klienty, kteří cítí problém, a krizový pracovník by neměl příliš stáčet pozornost k člověku, který problém necítí, i když se ho týká. Krizový pracovník jenom otevírá možnosti, nabízí a neodrazuje a zároveň nemůže dost dobře vnucovat svoji péči někomu, kdo na ni není připravený nebo kdo k ní není motivovaný," říká Vodáčková.

Ženy vyhledávají pomoc psychologů častěji

Mechanismy, jimiž se s krizí vyrovnáváme, jsou dané přirozeností člověka. Setkáváme se obvykle se třemi základními vyrovnávacími neboli copingovými strategiemi - útokem, útěkem a ochromením. První dvě strategie patří k takzvané obranné reakci typu A, neboli k aktivní reakci na krizovou situaci. Vede ke zrychlení fyziologických procesů, neklidu, psychickému i fyzickému napětí a výrazným emocím. Podstatou reakce je rychlá mobilizace sil, aby se člověk mohl proti zdroji stresu aktivně bránit.
Druhá, méně častá, reakce typu B vede k paradoxnímu chování, kdy krize člověka paralyzuje, fyziologické procesy se zpomalí, dotyčný vnímá sebe i své okolí jakoby ve snu, není schopen žádné akce, neprojevuje žádné emoce.
Zajímavé také je, že se s různými typy reakcí setkáváme u mužů a u žen. Podle Daniely Vodáčkové prožívají muži nemožnost aktivně řešit krizi jako více zatěžující. Typickým příkladem je válka, kdy muži nemohou jíž bojovat a tuto situaci nějak aktivně ovlivnit. Ženy dokáží krizovou situaci pasívně vydržet lépe, jsou totiž vůči stresu psychicky jinak vybaveny. Ze zkušeností pracovníků krizových center vyplývá, že se na tato pracoviště obracejí o pomoc více ženy, a to zejména proto, že jsou schopné své emoce lépe ventilovat a vyhledají pomoc v časnějších fázích rozvoje stresu, často i preventivně. Muži žádají krizovou pomoc až tehdy, kdy míra stresu postoupila do daleko vyšší hladiny, a někteří ji nevyhledají vůbec. O tom také vypovídají statistiky sebevražd a obraz typického sebevraha. Nejčastěji je to osamocený muž kolem čtyřicítky, po rozvodu, který se opíjí nebo bere drogy a má ze svého okolí zkušenost dokonané sebevraždy.

Pomoz si sám

S většinou krizí si člověk poradí sám, jen v menšině případů vyhledá odbornou pomoc. Podle Daniely Vodáčkové je to obvykle v situaci, s níž nemáme dosud žádné zkušenosti, a proto nás výrazně ohrožuje. To platí jak v případě krizí vyplývajících ze změn životních fází, tak i způsobených náhlou traumatizující událostí. Při jejich prevenci a zvládání nám obvykle pomáhá schopnost být v kontaktu s vlastními potřebami a využívat své předchozí životní zkušenosti. Jednou z nejvýznamnějších pomocí je dostatečně silné zakotvení v přirozených vztazích - v rodině, v kruhu přátel, v rámci malé zájmové skupiny.
Závažnější krizové stavy se v rámci psychoterapie nebo odborné krizové intervence často řeší technikami zaměřenými na práci se silnými emocemi. Jejich základem je empatický rozhovor. Při něm používají krizoví pracovníci obvykle techniku takzvaného aktivního naslouchání, kdy obsah rozhovoru určuje sám klient. V některých případech je při stavech paniky a úzkosti způsobených akutní krizí dobré využít i psychofarmaka. Ty mohou pomoci a podpořit člověka, který momentálně nemá sílu situaci zvládat obvyklými vyrovnávacími mechanismy.
"Stále bychom měli myslet na to, že krize je normální událost v životě, že je silná a něčím přesahuje síly člověka. Ale je normální a proč léčit normalitu," říká Daniela Vodáčková. Dobře prožitá a zvládnutá krize je pro člověka vždy zdrojem životní zkušenosti. Krizový stav je obvykle krátkodobá záležitost a může trvat až několik týdnů. Pokud se člověku podaří jej do 4 - 6 týdnů zvládnout, znamená to, že nalezl nové metody řešení a zařadil je do svého repertoáru vyrovnávacích strategií. Ke zdárnému zvládnutí krize mu navíc může posloužit i v současné době již značně rozvinutá síť linek důvěry telefonické krizové intervence, jejíž pracovníci jsou pro tuto službu speciálně školeni.
[*]
Článek je převzat ze zářijového čísla časopisu Psychologie dnes a redakčně zkrácen a upraven. V tomto čísle si můžete také přečíst zamyšlení nad stavem českého školství od dětského psychologa Václava Mertina "Méně historických dat, více psychologie" nebo článek o tom, jakou šanci na úspěch mají nechtěné děti. Psycholog Jiří Šustr se v textu "Vyměňte si manželku" zamýšlí nad výhodami a nevýhodami swingingu.

Míra stresu u některých životních událostí
událost body
Úmrtí partnera, partnerky 100
Rozvod 73
Úmrtí blízkého člena rodiny 63
Úraz nebo vážné onemocnění 53
Sňatek 50
Ztráta zaměstnání 47
Odchod do důchodu 45
Přírůstek nového člena do rodiny 39
Změna zaměstnání 39
Závažné neshody s partnerem 35
Půjčka vyšší než jeden průměrný roční plat 31
Změna odpovědnosti v zaměstnání 30
Dítě opouští domov 29
Změna bydliště 20
Pokud součet bodů za poslední rok překročí 250 bodů, ocitá se organismus člověka na pomezí vlastních rezerv.