Minimální daň pro všechny?

Reaguji na článek "Minimální daň je pokutou za svobodu" (HN 22. července). Také podnikám, a proto vím, o čem jeho autor píše. V roce 1992 jsme si otevřeli malý krámek, který se velice rychle rozvíjel a uživil celou naši rodinu. V té době jsme platili kolem 20 tisíc korun daní. Situace se změnila v roce 1996, kdy zahájil prodej první supermarket v našem okolí. Od té doby tržby klesaly a je tedy jasné, že daně neplatíme žádné nebo jen nízké.
Zaměstnanec, který by si vydělal například 5000 korun měsíčně, také neplatí žádnou minimální daň. Někteří lidé nám vyčítají, že je nemravné, když daň neplatíme. Ale že žijeme velmi chudě, to již nemravné není. Rovněž mne uráží, že jsme házeni do jednoho pytle s opravdovými zloději, kteří krátí daně vědomě a zaplacení minimální daně je pro ně směšná částka. Máme samozřejmě ještě jinou možnost. Skončit s podnikáním a jít do zaměstnání. Mně i manželovi je však více než padesát let, jsme z okresu Teplice, kde je vysoká nezaměstnanost a najít zde práci v tomto věku je takřka nemožné.