Světové trhy očekávají stabilizaci cen
Úroveň zdražování spotřebního zboží se v eurozóně drží o čtyři desetiny procenta a v Evropské unii o tři desetiny nad dvěma procenty, tedy úrovní, kterou Evropská centrální banka (ECB) považuje za únosnou pro zachování cenové stability.
Vzestup spotřebitelských cen by podle stratégů ECB neměl překračovat dvě procenta v žádné z členských zemí eurozóny. Vzestup je v jednotlivých zemích velmi rozdílný. V březnu se meziroční index spotřebitelských cen pohyboval podle Eurostatu mezi 1,2 % v Německu a 4,9 % v Irsku. Činil například 1,8 % v Rakousku, 1,6 % v Británii, 2,6 % ve Francii, 2,9 % v Itálii a 3,7 % ve Španělsku. Důvody vzestupu jsou v růstu cen ropy a služeb. Bez zápočtu cen ropy a sezónního růstu cen potravin by inflace v eurozóně i Evropské unii byla nižší než hranice cenové stability deklarovaná ECB.
Mezi únorem a březnem došlo ve světě ke zvýšení spotřebních cen v průměru o 0,6 %. Příčina tkvěla v dražší energii, zvýšení cen potravin a oblečení a obuvi po ukončení zimních výprodejů.
V jarních měsících se očekává jisté snížení cen po uklidnění trhu ropy v souvislosti s ukončením války v Iráku. Riziko vysoké inflace odborníci pro příští období vylučují. Předpověď výzkumného týmu londýnského Economistu počítá v roce 2003 s růstem spotřebitelských cen v eurozóně ve výši 1,8 % a ve Spojených státech o 2,3 %. Rok 2004 by podle předpovědi téhož týmu měl přinést inflaci ještě poněkud nižší (v eurozóně 1,5 a ve Spojených státech 1,8 %).
Možnosti deflace
Objevují se varování před vznikem deflačních trendů. V některých zejména asijských zemích vlna již deflace probíhá (Japonsko, Čína, Hongkong, Tchaj-wan). Řada odborníků, připomíná, že na deflační rizika je potřeba se připravit i v dalších zemích, zejména ve Spojených státech a v Německu.
Německý IFO Institut odhaduje možnost deflačního rizika v německém hospodářství na 20 až 30 %. Riziko v Německu je ovšem podmíněno vývojem v USA, kde se o možnosti deflace hovoří i ve vedení federálního rezervního systému.
Deflační úvahy ve Spojených státech se opírají o názor, že americké akciové kursy jsou stále ještě vysoce nadhodnoceny. Historické nadhodnocení se vyjadřuje v některých analýzách až 40 procenty. Propad kursů by mohl přijít, jestliže se v USA nerozvine efektivní konjunktura. Podle propočtů poradenské firmy Boston Consulting Group (BCG) by mohl být propad dokonce ještě vyšší. Vlnu nadhodnocení akcií může vystřídat vlna jejich podhodnocení podobně jako tomu bylo v roce 1990 v Japonsku.
Sílu deflační vlny by mohla prohloubit skutečnost, že zadlužení obyvatelstva spotřebitelskými úvěry je v USA i v jiných vyspělých zemích vysoké a vzrůstá. Deflační argumentaci podporuje skutečnost, že meziroční pokles producentských cen za uplynulý rok a začátek tohoto roku postihl všechny ekonomicky vyspělé státy. V únoru případně březnu činilo meziroční snížení producentských cen v USA 2,6 % a v eurozóně 1,1 %. Snížení se nevyhnul ani jediný ze států Evropské unie, nejvyšší spolu s USA sdílely Nizozemsko a Japonsko.
Signály obratu
Ve vývoji producentských cen dochází v tomto roce k určitému obratu, i když jejich začínající růst je velmi diferencovaný a celkově mírný. Únorový sloupec meziročního růstu producentských cen začíná belgickými 0,3 %, v USA dosáhl 3,5 % a v Nizozemsku dokonce 5,1 %. V deflační spirále se stále nachází Japonsko s únorovým snížením producentských cen meziročně o 0,9 % a maloobchodních o 0,2 %. Rekordmanem je Hongkong, kde maloobchodní ceny v únoru klesly meziročně o 12,4 % a po propuknutí epidemie SARS mnohé až o 50 %.
Možnost deflační vlny udržuje pozornost odborníků, kteří však spíše připouštějí, že deflace může trvat jen v některých oborech. S plošnou deflací nepočítají. Poradenské firmy však vyzývají podniky k promyšlení svých případných opatření proti deflaci i recesi. V krátkodobých výhledech většina analytiků očekává, že konec konfliktu na Středním východě přinese stabilizaci cenového vývoje na úrovni růstu spotřebitelských cen nižší než 2 %.
