Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj zveřejnila další zprávu o české ekonomice. Čerstvým materiálem se prolínají dvě hlavní témata: veřejné finance a trh práce. OECD tak přispěla k postupně krystalizujícímu konsensu, že tato dvě témata jsou v současné době nejzávažnějšími problémy českého hospodářství. U veřejných rozpočtů, není překvapivé, že se pozornost ekonomů OECD zaměřila na důchodový systém. Výdaje na něj a zdravotnictví by se měly do roku 2010 zdvojnásobit a v dalším desetiletí znovu.
Vyčíslení současné hodnoty implicitního dluhu důchodového systému je varující. Tento dluh bere do úvahy budoucí narůstající schodky nereformovaného penzijního sytému a podle OECD přesahuje sto procent hrubého domácího produktu. Navíc je nutné počítat s tím, že negativní demografické tendence destabilizují systém průběžného financování.
Klíčovým prvkem udržitelného systému je ovšem podle OECD oddálení věkové hranice pro odchod do starobního důchodu v relaci k prodlužující se očekávané délce života. Podle zprávy bychom si museli na penzi spořit nejen prostřednictvím odvodů státu, ale také spořením v penzijních fondech, a navíc bychom měli odcházet do důchodu stále později. Zní to nepříjemně, ale patrně se tomu nevyhneme.
Jedním z dalších doporučení je snížit kapacity systému veřejné zdravotní péče a omezit tak růst nákladů na tuto oblast. O výjimečně vysoké kapacitě českého systému zdravotní péče svědčí údaje z jiného zdroje. Podle Eurostatu připadalo v Česku v roce 2000 na sto tisíc obyvatel 1093 nemocničních lůžek, zatímco průměr EU činil pouze 630 lůžek a průměr kandidátských zemí 672 lůžek.
Zástupci odborových svazů, kteří se snaží promlouvat do reformy veřejných rozpočtů a navrhují raději zvyšovat daně než škrtat ve výdajích, by si ve zprávě OECD měli přečíst pasáž o daních.
Ta konstatuje, že daňové zatížení v České republice přesahuje průměrné daňové zatížení chudších zemí OECD. Jedním z cílů reformy veřejných rozpočtů by měl být vznik prostoru pro snižování daní, který by podpořil vzestup zaměstnanosti a produkčního potenciálu české ekonomiky.
OECD se nelíbí pomalé tempo růstu potenciálního produktu české ekonomiky. Podobně jako my jej odhaduje na 2,5 až 3,0 procenta, což je ve srovnání s okolními středoevropskými zeměmi málo. Materiál to přičítá na vrub neefektivní alokaci zdrojů, včetně pracovních sil v první polovině devadesátých let, kdy investiční proces ovlivňovaly státem vlastněné banky. Díky tomu vznikla v české ekonomice dualita: Na jedné straně máme pohrobky tohoto procesu a na straně druhé firmy vzniklé či transformované prostřednictvím přímých zahraničních investic.
Zpráva varuje, že "vymírání kostlivců", kteří se podle OECD stále podílejí na celkové zaměstnanosti pěti až deseti procenty, může vést k dalšímu vzestupu nezaměstnanosti v české ekonomice. I naše analýzy potvrzují, že nárůst strukturální nezaměstnanosti sice zpomalil, ale nezastavil se.
K nepříznivému vývoji na straně poptávky po práci přispívá vláda vytvářením kultury závislosti, kdy ochotu řady nezaměstnaných skutečně hledat práci snižuje štědrý systém státních podpor a dávek.
Více než dvouprocentní rozdíl mezi mírou nezaměstnanosti podle počtu osob registrovaných na úřadech práce a mírou nezaměstnanosti zjištěnou výběrovým šetřením je jedním z příznaků závislosti. Zatímco první míra zahrnuje všechny nezaměstnané přihlášené na úřadech práce, druhá (nižší) míra je brána za lepší ukazatel skutečně nedobrovolné nezaměstnanosti.
OECD upozorňuje, že dalším znakem špatně fungujícího trhu práce je také fakt, že v sektorech, kde jsou vyžadovány málo kvalifikované pracovní síly, je poměrně hodně nezaměstnaných domácích pracovníků, zatímco najímáni jsou pracovní síly ze zahraničí, ať již legálně či načerno.
Jedním z řešení je snížení daňového zatížení práce. Zdanění práce je u nás ve srovnání s ostatními zeměmi OECD nadprůměrné a je hlavní složkou relativně vysokých nemzdových nákladů práce. Pokud bychom porovnali podíl nemzdových nákladů na celkových nákladech práce, potom nás ze zemí EU předstihuje pouze Švédsko a Francie - typické bašty státu blahobytu. Z kandidátských zemí má vysoké nemzdové náklady práce také Maďarsko.
Dalším z opatření by bylo zvýšení mobility práce odstraněním vládní regulace, paralyzující trh nájemního bydlení. Udržování současného způsobu regulace pod záštitou ušlechtilých sociálních cílů je ve své podstatě značně antisociálním opatřením. Představte si mladou rodinu z Ostravy či Mostu, která by se ráda za prací přestěhovala do středních Čech, ale bohužel "nezdědila" byt s regulovaným nájemným. Tržní nájemné zůstává vysoké a znemožňuje zvýšení mobility pracovních sil právě díky distorzi významné části trhu nájemného bydlení (byty s regulovaným nájemným tvoří 90 procent tohoto trhu).
Po několika měsících jsme se opět dočkali kritického hodnocení z pera nadnárodní instituce. OECD na rozdíl od jiných nemusí používat diplomatické formulace. Problémy české ekonomiky jsou identifikovány přesně a jasně.
Až na jeden: neochotu či neschopnost naší politické reprezentace začít jednat.
Autor je hlavním analytikem Patria Finance