Odbory "vyhodily" milióny


Na školské odbory a jejich předsedu Jaroslava Rösslera se snesla vlna kritiky, protože nebyly schopny vymoci na vládě splnění jejího programového prohlášení, že se učitelské platy vyšplhají na 130 procent průměrné mzdy v zemi a že školství bude rozpočtovou prioritou.
Odborářům je i vytýkáno, že umožnili nahrazování kvalifikovaných učitelů na základních školách nekvalifikovanými lidmi bez vysokoškolského nebo pedagogického vzdělání. I tato skutečnost úzce souvisí s platy učitelů - pokud může magistr, který pět let studoval na pedagogické fakultě dva aprobační předměty, být nahrazen člověkem s maturitou, tlak na zvýšení mezd rázem pohasne na nulu.
Proč jsou odboráři tak málo úspěšní? Jsou líní, neschopní nebo mají jiné ambice, které jim svazují ruce? Od každého kousek. Českomoravský odborový svaz pracovníků ve školství vedou profesionální odboráři. Tedy lidé, kteří neučí, a prosazování zájmu učitelů se věnují na "plný úvazek". Bohužel ale nejsou placeni podle toho, co prosadí. Mají své jisté a ohodnocení podle pracovních výkonů jim nehrozí, stejně jako všem učitelům placeným podle tarifních tabulek.
Jaké ambice mohou odborářům svazovat ruce? Například: Předseda odborové konfederace Milan Štěch je členem vládní ČSSD a zřejmě proti své straně nebude nijak razantně vystupovat. Zvlášť když se ucházel o její podporu v senátních volbách. Můžeme mu sice gratulovat k úspěšnému znovuzvolení, ale nebyla cena za jeho kampaň byla příliš vysoká?
Odklad šestnáctitarifní stupnice a několik miliard, o které přišli státní zaměstnanci, je na jednoho senátora trochu moc. Lze také velmi pochybovat o tom, že odborář Jaroslav Müllner bude tvrdě vystupovat proti vládě, když je zároveň náměstkem na ministerstvu školství.
Některé kroky odborářů mě ale utvrzují v přesvědčení, že jejich lenost a politické ambice jsou spíše podružnou záležitostí a že hlavním znakem jejich konání je naprostá neschopnost. Jinak si neumím vysvětlit podivný prodej akcií, kterým se školské odbory připravily o 178 miliónů korun. Jak k tomu došlo? Transakce je značně nepřehledná a zůstává nad ní rozum stát. Na jedné ze svých schůzí schválilo předsednictvo svazu odprodej akcií společnosti G.E.N. za 106 miliónů firmě CIMEX. Nějak mu ale uniklo, že pokud akcie prodají, budou muset podle jiné smlouvy ostatním odborovým svazům zaplatit penále ve výši nominální hodnoty těchto akcií, což je 178 miliónů... Podivným prodejem tak svaz přišel o akcie a navíc musí doplatit rozdíl 72 miliónů korun.
Část členů předsednictva tvrdí, že o hrozbě penalizace nevěděla. Část, že je předseda Rössler ubezpečil, že k ní nedojde. Zbytek zvedl pro transakci ruku, přestože o její nevýhodnosti věděl.
Rozhořel se spor, kdo za to může. Ovšem poražení už jsou známi - jsou to členové školských odborů. Ti postupně ztrácejí důvěru ve schopnosti nejvyšších představitelů, kteří mají prosazovat jejich zájmy. Kupodivu ale nikdo z nich nevystoupil s požadavkem, aby neschopné předsednictvo odstoupilo! Zřejmě má svaz, tento pohrobek ROH, spoustu peněz na vyhazování a danou částku snadno vybere na členských příspěvcích...
Autor je středoškolským pedagogem