Sláva Dolu Koh-i-noor v lednu definitivně skončí

Praha, 30. 4. 2002
"Jestli se něco stane, neutíkejte. Nemá to cenu," zahájil bezpečnostní školení tři sta metrů pod zemí hlavní důlní technik Dolu Koh-i-noor Pavel Lička. V hlavní spojovací chodbě, která velikostí připomíná tunel pražského metra, neustále fouká silný vítr. Horníci tam vhánějí vzduch do několik desítek kilometrů dlouhého komplexu důlních chodeb. Přestože první představa, že pod zemí musí být těsno a horko, padla, bezpečno tu rozhodně není. "Na rozdíl od černouhelných štol zde není problém s metanem. Zato se ustavičně samovzněcuje hnědé uhlí," upozorňuje Lička, který bez přestání plive žvýkací tabák obohacený rumem.
Nejen žvýkací tabák, který nahrazuje v dole nebezpečné cigarety, je "nutnou" součástí vybavení správného havíře. Vedle holinek vláčí s sebou i desetikilovou dýchací masku s kyslíkovou bombou ruské výroby. "Zachránila hodně chlapům život, většina z nich však skončila s propálenými dýchacími cestami," upozorňuje Lička. Ten, kdo nevydržel popáleniny, ale nepřežil: Masku si sundal, stačil jeden nádech a zemřel na otravu jedovatými plyny. Kromě masky je zde další desetikilová přítěž, a to světlo s vlastním napájecím zdrojem. Baterie je nasazená na pásek, světlo pak na nezbytné helmě. Ta neslouží jenom k ochraně před padajícím uhlím, ale zejména k tomu, aby si člověk nerozrazil lebku o výztuhu chodeb.
O bezpečnost se nestará jenom příruční světlo. Všechny hlavní chodby jsou osvětlené a každých tři sta metrů lze narazit na hlásič, který podzemí spojuje s centrálou nahoře. Koh-i-noor je jeden z nejmodernějších dolů ve středoevropském regionu, celá obsluha je řízená počítačem. Jakékoliv problémy včetně případných požárů zjistí operátoři a dají vědět těm dole buď zvukovým signálem, nebo vpustí do chodeb ostře páchnoucí plyn, který vypudí každého.
Samotná štola s uhlím je od hlavního vchodu vzdálená zhruba tři kilometry. Leč netřeba zoufat a bát se dlouhé túry, jede tam vlak. Přímo v místě již situace připomíná alespoň trochu prostředí tak, jak je známe z filmů. Parta zhruba dvaceti umouněných a zpocených chlápků v jediném místě, kde se dosud těží uhlí, postává a obsluhuje razicí bagr. K veselosti však mají daleko: "Je to jenom odlesk zašlé slávy," tvrdí unisono o své profesi.
Zatímco jen za rok 1998 zde přes dva tisíce lidí vytěžilo 1,2 miliónu tun paliva, letos necelých pět stovek horníků vydoluje ze země necelých 200 tun. "Příští rok vytěžíme už jen pár kýblů," tvrdí jeden z horníků, který v dole pracuje už pětadvacet let. Více než stoletá historie Dolu Koh-i-noor definitivně končí v lednu příštího roku. "Je mi čtyřicet sedm let. Nic jiného neumím a fakt nevím, co budu dělat, až to tu skončí," říká jeden z havířů. Povolání horníka však v sobě zahrnuje prakticky všechny dovednosti, počínaje praxí zámečníka přes elektrikáře až po strojaře.
Uhlí je tu dost. Hlubinné dolování se však v porovnání s povrchovou těžbou nevyplatí, je citelně dražší. Celá pánevní oblast, v jejímž středu se poslední hnědouhelný důl severních Čech nachází, je rozkopaná povrchovou těžbou. "Nejlepší by bylo důl jen zakonzervovat a nechat. Možná v budoucnu se těžba obnoví," doufá jeden z horníků, který zde prožil celý život. Pokud by se majitel, Mostecká uhelná společnost, rozhodl štoly zasypat, obnova těžby už by se pro svou finanční náročnost nikdy nekonala.
Co bude s horníky, zatím nikdo neví. Desítka chlapů zde zůstane, budou i nadále pracovat na odčerpávání vody ze štol. Ostatní si budou muset najít práci jinde, což v regionu, kde je zhruba pětina práceschopného obyvatelstva doma, bude obtížné. Na příchod zahraničních investorů se dělníci netěší. Byli zvyklí na vysoké platy a na společenskou prestiž a jít pracovat k lince za pár tisíc měsíčně nikoho neláká. < HN
DATUM: 30.04.2002
STRANA: 22
RUBRIKA: severočeské doly
NÁZEV: Nadějí jsou zahraniční investoři

ČLÁNEK:

Nadějí jsou zahraniční investoři

Praha, 30. 4. 2002
Pětina obyvatel Mostecka nemá práci. Do této krizové situace se chystá jeden z největších místních zaměstnavatelů - Mostecká uhelná - opět propouštět. Podle primátora Mostu jsou největší nadějí celého regionu investoři, kteří zde vybudují moderní závody. Ani potom se však nezaměstnanost nesníží ihned. "Bude se postupně zlepšovat. Vede mne k tomu poznání druhé strany Saska, kde ještě po deseti letech změn mají 22procentní nezaměstnanost. A to mají podstatně bohatšího tatínka než my," uvedl primátor Mostu Ladislav Bártl.
< Velké firmy v Mostě propouštějí, neobáváte se rostoucího napětí mezi obyvatelstvem?
Situace není zoufalá. Na Mostecku ještě v roce 1990 bylo devadesát procent obyvatel zaměstnáno u dvou firem: Chemopetrol a Mostecká uhelná společnost. Obě musely projít restrukturalizací a propouštět. Důležité je, že obě firmy fungují.
< Mostecká uhelná chystá další propouštění. Máte představu, co s těmi lidmi bude?
Na řešení tohoto problému se musí podílet všichni. Město pomohlo přípravou průmyslové zóny, kromě toho se snažíme zvelebit celé město, aby lidé měli po práci kam jít. Pro zajímavost - letos investujeme zhruba 650 miliónů korun, které jdou přes místní firmy, mohou tady stavět.
< Jak řešíte celou situace? Času na to bylo dost.
Vysoká nezaměstnanost tady není dlouho. Restrukturalizace podniků probíhala pomalu a region vstřebával uvolňované. Počet nezaměstnaných vzrostl až před 3 - 4 roky. Řešení vznikalo už tehdy. Chtěli jsme, aby vznikaly nové podniky. Měly se na to využívat pozemky areálu Chemopetrolu. Ukázalo se, že větší investor sem nepůjde. Z řady různých rizik - kontaminovaná zemina, nejasné pozemky, atd. Další cesty se hledají. Například podporujeme projekty soukromníků.
< Jaké obory vidíte na Mostecku jako nejperspektivnější?
Jedna z výhod Mostecka je funkční infrastruktura. Jakýkoli obor se tu objeví, tady najde místo. Kromě toho za pomoci státu budujeme průmyslové zóny.
< Máte problémy s výkupem pozemků?
Ani ne. Dohodli jsme se, že to budeme dělat tajně, zveřejňovali jsme pouze nejnutnější údaje, co nám říká zákon. Tam, kde jsme se dostali do vydírání, jsme zónu udělali tvarově jinak.
< Podaří se vám zóny nějak brzy obsadit investory?
Věřím tomu, protože Mostecko má řadu předností. Jsou tu lidé, kteří v oblasti průmyslu dělali. Máte tu velké učiliště, které je schopno okamžitě provádět rekvalifikaci. Postupně se zde rozvíjí vysoké školství. Druhá věc je lokalizace. Jsme 15 - 20 km od hranic v blízkosti dálnic. Pro nás je klíčové, aby byla dotažena dálnice Praha - Drážďany.
< Pomáhá vám stát. Dostatečně?
Jsou věci, ve kterých si musíme pomoci sami. Mrzí mě, že stát více a více přerozděluje z centra, místo aby peníze investoval zpět do obcí. Největší problém je, co s vytěženými šachtami. Ty nejsou schopné vydělat dost prostředků na zahlazení těžby a stát, který před tím dostával veškeré zisky, by se měl přihlásit ke starým dluhům a pomoci.
< Kolik to bude stát?
Prozatím stát přislíbil tři miliardy, nutné je, aby peníze šly jak do rekultivace krajiny, tak i do obnovy života v daném místě.
< Co bude po volbách?
Z posledního jednání minulý týden s ministrem Špidlou vyplynulo, že by vláda měla prostředky teď schválit s tím, že jednotlivé položky budou zapracovány do státního rozpočtu na příští rok.
< Mostecká uhelná zvažuje, že v budoucnosti možná bude chtít rozšířit těžbu i do oblastí, které jsou prozatím obydlené. Jednáte o tom s nimi a máte vymyšlené, co se stane s lidmi?
Oficiálně jednání nevedeme. V každém případě je jasné, že už to nejde dělat jako dřív. Město na to musí být připraveno, aby umělo nabídnout pozemky a samozřejmě MUS by se měla postarat o to, aby na nich vybudovala domky pro lidi. Aby to nebylo tak, jako když nám tu nastěhovali do jednoho paneláku tři vesnice. Toto období je za námi.
(juf, foj)