Po šachisticku řečeno, Česká republika zatím nedokázala v diskusi o takzvaných Benešových dekretech dohonit ztracené tempo. Veřejnost tento stav musí zneklidňovat, protože po dlouhou dobu odpovědní čeští politici svým voličům nijak nenaznačili, že by události z těsně poválečného období mohly mít ještě dnes zásadní význam v zahraničně politických vztazích, zvláště pak v jednáních o vstupu České republiky do Evropské unie. Sebevědomá vyjádření nestačí, zvláště když nejsou podložena solidní přípravou. A o ní lze stěží mluvit.
Již loni Evropský parlament ve své rezoluci vyzval Prahu, aby se poválečnými zákony zabývala. Odpovědní činitelé na ministerstvu zahraničí sice mohli spoléhat, že přijetí rezoluce odhlasovali málo informovaní poslanci zpracovaní skupinou rakouských a německých kolegů a že celá věc časem vyšumí. Obezřetnost už ale tehdy měla velet chystat podklady pro případ, že sázka na optimismus nevyjde.
Do útrob Černínského paláce nevidět. S jistotou lze říci jedno. Jestli některý z úředníků na možná rizika upozorňoval, tak vedení nezareagovalo. Těžko totiž popřít, že důkladná analýza možných právních souvislostí a důsledků byla objednána až letos. To už se ale debata o takzvaných Benešových dekretech dostala společnou zásluhou předsedů vlády a Poslanecké sněmovny na evropskou úroveň. Jenže vedení diplomacie spoléhalo, že citlivé téma se do rozhovorů o vstupu do unie nedostane. Takto poskládaný obrázek dává nelichotivé vysvědčení o koordinaci české zahraniční politiky.
Ztráta tempa se v šachu dohání těžko. Ale při jistotě argumentů je diskuse o takzvaných Benešových dekretech zvládnutelná. Předpokladem je pečlivá domácí příprava, soustavné vysvětlování na půdě Evropského parlamentu i jinde. Nejdůležitější je sladit si navenek noty. Poslední bod představuje nejtěžší úkol. Česká republika stojí před několikerými volbami, což je období, kdy vůdci politických stran žijí v trvalém pokušení změnit soutěž o voličské hlasy v trumfování kartami v národních barvách.
A tady se může zaseknout háček. Součet zisků, které každá z politických stran na domácí scéně ze vzájemného přebíjení vytěží, může mít svou odvrácenou tvář v podobě ztrát na mezinárodním poli.
adam.cerny@economia.cz
